Jak jsme dobíjeli vavříny na vybíjené - Tábor 18.3-19.3.2016
Jak jsme dobíjeli vavříny na vybíjené – Tábor 18. - 19. 3. 2016
Inu docela se mi líbí, jak zkoušíme nové a nové výzvy. Letos nás čekala jedna sportovní, a to pořádná. Přihlásili jsme se na turnaj ve vybíjené do Tábora. Osobně jsem měl trošku obavy ohledně účasti, ale hle lidičky se hlásili poměrně dosti a tudíž nám vykrystalizovaly tři týmy. Dva spadaly do kategorie starších a jeden do té nejmladší. Celkově se jednalo o 18 odvážlivců k nim 7 vedoucích a početná výprava byla na světě.
Pátek – den příjezdu
Startovalo se v pátek podvečer vlakem směr Ražice, zde přestup a pak do Tábora. Cestování tímto ořem má svoje kouzlo. Ono nastrkat cca. 25 krosen do vlaku i s jejich majiteli je někdy opravdu umění. Naštěstí jsme jeli poměrně pozdě, a tak přeci jen bylo volněji. Zabrali jsme celý vagon a mohli jsme se v klidu nechat unášet nocí k městu husitů. Nálada panovala dobrá, kolovaly svačiny a zajímavé vtipy a kvízy. Jen pro zajímavost, co myslíte, že je těžší: vařené nebo syrové vejce (tipy pište do diskuze). Před devátou nás vlak dovezl na místo určení A, ale naše nožičky musely ještě zvládnout cestu do bodu B, kde se nacházela škola, v níž se turnaj konal a nám měla posloužit jako noclehárna z pátka na sobotu. Plánovaní trasy dostal na starosti Pauza a nutno mu složit hold neb vše zvládl a vyvedl nás dokonce cestou mimo rušné silnice. Za přibližně 45 minut jsme byly na místě. Přivítali nás organizátoři a dovedli nás do prostorné tělocvičny, která se stala pro tuto noc naší ložnicí. Nemusím říkat, že 20 dětí v tělocvičně nevydrží jen tak sedět a spát, takže se hrála vybika, fotbal, basket a další vylomeniny až do půlnoci, pak hurá spát a nabírat síly na další den. Vedoucí mezitím dali ještě metodickou poradu o taktice a rozdělení týmů.
Sobota – den turnaje
Ráno kolem půl osmé nastal budíček, rychlá snídaně a pak šupky přesunout všechno z tělocvičny do třídy, která byla naší základnou. Tam jsme dali rozcvičku, probudili sportovního ducha a šlo se hrát. Jak večer byla tělocvična prázdná, přeci jen 20 lidí není moc, tak teď byla nacpaná k prasknutí. Přijely týmy od Zlivy, Řepice, Čestice z domácího Tábora a další. Dohromady se tu rázem pohybovalo okolo 120 dětí, plus další doprovod. Jednoduše to byl mazec :-). Hrálo se na 3 kategorie a ve 3 tělocvičnách. Díky tomu se vše stíhalo docela v pohodě. My jak už jsem psal, měly dva týmy u starších a jeden u těch nejmenších. Naše názvy byly Špunti, Otlučené míče, Přešlap sem, přešlap tam.
Po půl desáté to vše vypuklo. Nebyl jsem u všech zápasů, takže nebudu detailně popisovat, jak vše probíhalo. Naši hráli odhodlaně, snažili si přihrávat, tu a tam i někoho vybít, což se jim občas zadařilo. Nasazení se jim upřít nedalo, větší herní praxe ale byla znát, hlavně ve vypjatých koncovkách zápasu, kdy se lámal chleba. Pokud bych to měl nějak shrnovat, tak ostuda to rozhodně nebyla. Bylo více vyrovnaných partiích než nevyrovnaných. Jen snad dvě-tři skončily opravdu debaklem. Ono se nelze divit, když proti našemu věkovému mišmaš, naskočilo šest chalanů s ranou jako řemen. Naštěstí se, ale nikomu nic nestalo (i když vlastně někomu se něco malého přihodilo, ale kdo to jen mohl být) a dohráli jsme se ctí až do konce. I naši špunti válčili statečně a urvali asi i 2 nebo 3 vítězství. Do příštího roku to chce trošku více tréninku a ono to půjde.
Po jedné hodině pak vyhodnocení, oběd, rychlé balení a hurá na vlak. Na nádraží pak návštěva obchodu se sladkostmi, aby bylo co rozsypat ve vlaku a pak již přijel žlutý expres a vzal nás směr Strakonice, samozřejmě s přestupem v Ražicích.
Kolem páté hodiny se dotkly naše nožky strakonické dlažby a další akce našeho oddílu byla minulostí. Byla vedena směrem do neznáma, ale domnívám se, že přinesla hodně zážitků, takže nejspíš za rok si půjdeme míčem hodit znova, kdo ví.
Sepsal trenér s licencí pro mládežnickou vybíjenou Hromada lidí (to je přezdívka)
Tradiční pluska a mínuska
Mínuska
Určitá zapomětlivost našich členů – neb cestou tam byli 2 málem bez spacáku, že jo Milane :-).
Ceny a diplomy jen pro 3 nejlepší týmy – ale aspoň je to motivace pro příště
Pluska
Férové hraní našich členů, aneb neběhal nám po hřišti nikdo nesmrtelný, a to je dobře
Zvládnutí cesty s krosnou přes Tábor skoro bez frfňání, a to je vynikající
Nasazení a radost ze hry, a to je jednoduše bomba