Lanový park Sušice 5.11.2016

Lanový park Sušice 5. 11. 2016

První listopadovou sobotu jsme vyrazili s oddílem do Sušice vyzkoušet místní lanový park. Ač nám od začátku roku trochu nejde uskutečňovat akce většinou kvůli špatnému počastí, tak tentokrát musím jen chválit. V sobotu totiž rtuť zůstala docela nad nulou a navíc v pozdějším dni nás dokonce potěšilo sluníčko. Nepřišel žádný déšť ani sníh, jednoduše tahle karta nám padla více než dobře.

Začli jsme se scházet v půl deváté na vlakovém nádraží, kde si dala dostaveníčko celá banda přibližně 30 lidí. Další kamarády jsme pak přibrali v samotné Sušici. Čekala nás cesta vlakem s přestupem v Horažďovicích. Nejdříve nás tedy vzal svižný rychlík a pak zeleno žlutý osobák.

V Sušici jsme vystoupili asi v půl desáté a hlavní velitel zájezdu Maruška vytýčila směr lanový park. Malou nevýhodou poměrně pěkného města jako je Sušice, jest to, že nádraží od centra leží docela daleko, přesněji něco přes tři kilometry. Nožky našich malých vodáků tak musely kmitat, co to šlo, aby se do lanového parku dostaly.

Lanový park v Sušici leží u řeky v pěkném parku. Obsahuje trasu pro menší a pro větší a starají se o něj milí lidé. Ti na nás byli připraveni, navíc byli vstřícní a vytušili jsme za krátko, že mají s podobnými skupinami docela praxi.

Došlo k rozdělení na malé a velké, zde myšleno vzrůstově. Ti menší lezli v nižším parku a ti vyšší pak absolvovali těžší trasu. Výhodou u menšího parku bylo, že ho naši malí vodáci mohli vyzkoušet několikrát dokola, což využili.

Vyšší trase se skládala asi 25 lanových překážek různého charakteru. Z prostého lana s úchyty, z lanového mostu, se sjezdovky, s různých příček a mnoha dalšího, které bylo nutné zvládnout. Každý z nás dostal helmu, sedák a dvě karabiny(stejně jako špunti). A pak už se chodilo po překážkách, lezlo se, ale i trochu padalo a bojovalo s nástrahami parku. Neboj, milý čtenáři, padalo zde znamená, že si prostě zůstal viset zavěšen v sedáku a na karabinách. Nebyl žádný problém se nahodit zpátky a zkusit svoje štěstí v deseti metrech znovu.

Okolo půl druhé jsme všichni zdárně dolezli, občerstvili se, dali krátkou řeč, rozloučili se s lanovými instruktory a vydali se poznávat další krásy Sušice. Na pouť na Svatobor (místní rozhledna) už nezbýval čas, a tak se naše grupa přesunula ke kapli svatého Anděla Strážného. Stavba sice stála trošku na kopci, ale na něm byl pěkný rozhled a hezká příroda. Poté jsme se ještě vrátili dolů na náměstí, kde nás čekal krátký rozchod a odpočinek při kávě.

No a pak se již čas naplnil. Dlouhou ulicí jsme došli na nádraží a pak již vlaky zpátky k nám do Strakonic. Na nádraží došlo k návratu ratolestí a již za tmy jsme se vydali domů. Vysoko horskou turistikou strávená sobota byla za námi, příště zkusíme třeba druhý extrém doly J.

Pozitiva vs. Negativa

Pozitiva

Přací počasí - sluníčko, teplo

Ochotná obsluha v lanovém parku

Krásný výhled ze sušického kopce

Vysoká účast na jednodence

Negativa

Zapomětlivé hlavy, viď Pepo

Poněkud hořké Laté v místní kavárně

Hranolky s kečupem kam se podíváš J

Sepsal horolezec tělem i duší, jen s jemným strachem z výšek Hromada lidí (to je přezdívka)