Česká Kanada, Lomy Kunžak 5.-8.5.2018

Česká Kanada 5.5 – 8.5 . 2018

Na prodloužený víkend jsme se vypravili do krajů Jindřichova Hradce, který je rovněž nazýván Českou Kanadou. Chtěli jsme dělat túry, užívat přírodu a také vyzkoušet místní atypické vlakové spoje. Vyrazilo nás okolo třiceti v kombinaci dětí, vedoucích a kamarádů. Naše ubytování se nacházelo ve vesničce Lomy, což je kousek od městečka Kunžak. Zde v bývalé škole jsme pod bedlivou a pečlivou starostí pana Křehlíka  a jeho pomocníků strávili příjemné čtyři dny.

Sobota 5.5 výjezdní a parní den

Vyráželi jsme okolo osmé hodiny auty ze Strakonic. Celkově naše kolona čítala šest vozů. Čekali nás asi dvě hodinky jízdy, ale počasí hřálo, silnice nebyly tak přecpané a jelo se příjemně, takže vše uteklo jako voda. V Lomech na nás již čekal pan správce. Ukázal nám celý objekt a řekl co a jak. Bydleli jsme v bývalé škole na pokojích přibližně po pěti šesti lidech. Dole se nacházela společenská místnost. Vedle školy pak i hřiště. Ideální jak pro relaxaci, tak pro sportovní vybití.

Náš první výlet směřoval na místní atrakci v podobě motorového dobového vlaku. Ten jezdí ve zdejších krajích v létě každou sobotu. Podařilo se nám stihnout i jeho příjezd a vidět řítit se velkou černou lokomotivu zahalenou v páře je velmi impozantní zážitek. Jeli jsme s ním až na konečnou a užívali si jednotlivé zastávky.

V Bystřici jsme pak vyskočili z vláčku a šli se podívat nejdřív do města a na zmrzlinu. Potom jsme rozpohybovaly svůj nožní aparát a vydali se na krátkou túru  po zdejší krajině. Prošli jsme se tak akorát a zároveň stihli i motorový přípoj na základnu. Tady už nás čekala večeře a po ní se rozhodlo dát si i sportovní zážitek v podobě fotbalového klání. Po něm už začínal první hokejový zápas, takže do dresů a fandit. Díky prodloužení se dívání protáhlo až do pozdních hodin, takže pak jednoznačně umýt, vyčistit zuby a spát.

Neděle 6.5 Landštejn

I tento den jsme se po snídani vydali na vlak zdejší jindřichohradecké úzkokolejky. Vypravili jsme se totiž na zříceninu hradu Landštejn. Nejdříve jsme to ale vzali pěkně pěšky Českou Kanadou. Po cestě se nám do cesty postavilo i opevnění z druhé světové války a navštívili jsme jeden ze zdejších bunkrů, který byl zpřístupněn jako muzeum.

Naše kroky ale vedly ke zřícenině majestátní široko daleko. Myslím, že nikdo úplně nevěděl, jak že velká ta sestava kamenů je a jak moc pěkně se dochovala. Velké věže, prostorné nádvoří to vše nás vítalo a my se těšili, jak si to prohlédneme. Bohužel čas nás trošku tlačil, takže jsme museli vše vzít trošku hopem, ale zadařilo se a i vlak zpět se podařilo stihnout. Ve vlaku jsme naladili hokejový zápas se Švédy a během fandění jsme se dostali opět na ubytování.

Sportovní zápolení obstaral večer zápas v baseballu. Po dlouhé době pěkná hra s odpaly do vypuštěného rybníka v lepším, do plného vody v horším případě nás bavila vlastně až do tmy. Následovalo tradiční hygienické okénko a pak již spánek

Pondělí 7.5 Strmilov – podzemí a golf

Po ranní snídani a balení naše nožky nabraly po deváté hodině směr malé městečko Strmilov. Šli jsme zelenou krajinou, sluníčko hřálo a po cestě nás tu a tam překvapil nějaký bunkr. Ve Strmilově jsme chtěli podniknout dvě věci. První byla podívat se do podzemí a druhá vyzkoušet zdejší minigolf. Obě dvě činnosti se nám zadařily na jedničku, i když myslím, že golf uchvátil naše malé vodáky přece jen o něco více. Hřiště mají tady ve Strmilově umístěné na takových kaskádách, což je moc hezké a celkově na nás městečko působilo moc mile a příjemně.

Cestou zpátky jsme museli vystoupit v Kunžaku a dojít cca. 3 kilometry pěšky. Vzpruhou nám byla na náměstí otevřená zmrzlina, takže občerstveni a nadšení jsme se vydali směr naše pokoje. Následovalo tradiční kolečko – sportování, večeře a hokej. No a po poslední třetině hurá do postele.

Úterý 8.5 – Třeboň a cesta domů

Ráno probíhal tradiční šum. Balilo se, hledalo se, běhalo se. V půl desáté bylo všechno v autech. Po obejití se ještě našly dvě tašky, takže se ještě přidaly k věcem a mohlo se vyrazit do města rybníků. Třeboň má úžasný rybník Svět a my ho chtěli obejít, ale nepovedlo se nám to. Došli jsme jenom do půlky, tudíž cesta kolem Světa zůstává v plánu oddílu na další rok.

Pak už nás čekala jenom cesta domů. Uběhla rychle a v klidu vlastně jako celá akce.

Sepsal průměrný golfista Hromada lidí (to je přezdívka)