Jak jsme hráli volejbal 28.12.2018

Jak jsme hráli volejbal 28. 12. 2018

Říká se, že by bylo dobré zkusit každý rok něco nového. Zkusit odhalit svoje limity. Slyšel jsem, že se každý rok koná v Česticích volejbalový turnaj, který pořádá náš kamarád a vodák ET. Nevím, kolikátý již se konal ročník, ale na ten letošní jsem si řekl, že dáme dohromady tým za náš oddíl. Jal jsem se hledat hráče mezi našimi vedoucími. Šlo to hůře, než jsem čekal. Někdo se přihlásil hned, někdo po jemném nátlaku, ale nakonec nás bylo asi sedm, což znalí vědí, že na volejbal stačí. Vůbec jsem nevěděl však jak na tom mí spoluhráči jsou, stejně tak jsem nevěděl, na jakou úroveň volejbalu jsme se zapsali.

V pátek panovalo poměrně příznivé počasí. Nasedli jsme k Twigymu do auta, vyzvedli Vořecha a BB jako naší fanynku a hurá do Čestic. U vchodu jsme potkali náš druhý vůz řízený Adélkou a v něm Pytlíka, Marušku a Anetku. Všichni měli dobrou náladu. Všichni byli lační po svátcích pohybu.

Našli jsme šatny a hurá do tělocvičny. Celkově se sešlo sedm týmů a hrálo se na jeden sed do 25 bodů. My nastoupili jako první a ukázali v plné nahotě naše umění. Začalo to ještě docela dobře. Tu zkažené podání, tu míč přes síť, tu smeč. Tedy smeče šly od soupeřů. Ale po asi deseti bodech se to zhouplo do kytek a nám tam padalo jedno podání za druhým. Nedokázali jsme odehrát míč přes síť. Nešlo o to, že bychom chtěli smečovat nebo tak, ale nám se nedařilo vůbec nic a celé to spíše připomínalo antickou tragédii. Ať už můj bagr, Pytlíkovo podání, Vořechovo smeč nebo tradiční volejbalová chyba, kdy tři lidi koukají na míč, aby následně ladně spadl na zem. Opaření naším výkonem jsme zakončili první zápas. Naštěstí Twigy dovezl uzené a bramboráky a tak jsme obalily naše nervy aspoň mastnotou a nějakým tím povzbuzujícím nápojem.

Do druhého zápasu jsme šli plni odhodlání. Navíc nám jako posila pomohla Adélky mamka. Zápas se přece jen trošku zlepšil. Za prvé jsme získali klid na příjmu, pokud to tedy šlo na Adélky mamku, za druhé přece jen i podání jsme dali přes síť, za třetí větší rozehranost byla znát, no a za poslední nás soupeř trošku šetřil. Prohra přišla stejně, ale pocit z ní byl o poznání lepší.

Dění v dalších kláních nemá smysl popisovat. Celý turnaj se hrál v přátelské atmosféře, ale týmy byly prostě o dva až čtyři levely výše. V některých zápasech se předváděly i krásné výměny, nahrávky, smeče a hra měla opravdu docela úroveň. My postupně samozřejmě všechno prohráli, tu s vyšším tu s nižším skóre na naší straně. Avšak nemá smysl malovat jen černé barvy. Tu a tam problesklo malé světýlko, kdy například Adélka krásně vybrala, Maruška slušně nahrála a Vořech zasmečoval přes síť. Nebo když Pytlík v letu nadrazil, Anetka přiťukla a moje maličkost doplácla balon na soupeřovu půlku. Bohužel těchto světýlek bylo jako šafránu, ale naznačily, že v nás přeci jen něco dříme.

Po druhé hodině se sportovní klání zakončilo. Uklidila se tělocvična a přišlo vyhodnocení. Pořadí nevím, tedy my byly sedmí, ale zbytek úplně v hlavě nemám. Je to si myslím vlastně jedno, protože šlo spíš o příjemné sportovní vyžití mezi svátky. Jestli dorazíme příště nevím, jestli mi nedají všichni košem. Padaly i nápady o tréninku, ale tady se domnívám, že šlo o plácání prázdné slámy. No uvidíme. Sportu zdar a svátečnímu zvláště!!!

Sepsal smečař s 11,5 procentní úspěšností Hromada lidí (to je přezdívka)