Voda-Morava 4.7.-8.7.2018

Voda 2018 – Morava

Plnění nápadů někdy i bláznivých patří do rukou odvážlivcům, kteří nedbají drobných námitek nebo připomínek a jdou do toho lehce po hlavě. Podobně jsme přemýšleli při volbě letošní řeky. Jasně jednu máme hned pod kopcem, ale tu vidíme vlastně denně a jela se již několikrát. Ale taková Morava, vlastně neznámá, neokoukaná a ve veliké dáli ležící, to by bylo něco. Šlo nám hlavou během našich debat. Nakonec se tento z počátku možná nereálný nápad uskutečnil a dle mého názoru i docela povedl, jak dokáží následující písmenka.

Středa 4.7

Celé naše vyprávění musíme začít ve středu odpoledne. Naše skupina, která využila veřejné prostředky a čítala šest hlav, se sešla před třetí hodinou na autobusovém nádraží. Druhá skupina, kterou tvořilo dětské osazenstvo, a tři řidiči se sešla u klubovny. Tam naskákala do aut, vzala všechny věci a jídlo a vyrazila směr Postřelmov po silnicích českých. Jela přibližně přes pět hodin a dorazila na místo okolo deváté večer. Více o ní psát nemohu, neboť jsem velel naší krosnové skvadře, která ve tři hodiny nastoupila do autobusu směr Praha. Nálada panovala dobrá, počasí hřálo. V hlavním městě nás šest vyjukaných vodáků našlo metro, koupilo lístky a i s přestupem se dokodrcalo na vlakové nádraží. Na něm našlo, odkud že to jede a vyrazilo na nástupiště. Na něj přijel rychlík směr Vsetín. Našli jsme místa a zjistili, že ve vlaku bude velké dusno, neboť nešla otevřít okna a slibovaná klimatizace nešla. Přes dvě hodiny pocení a už vystupujeme v Zábřehu, tam rychle přeskočení na osobák, jedna stanice, odbíjí osmá hodina a my vyskakujeme v Postřelmově. Jdeme chvilku a již nás vítá zdejší tábořiště s rodinným stánkem a velkou loukou. Za půl hodiny přijíždí auta, vybalujeme stany a stavíme ležení. Po cestě jsou všichni unavení. Chvilku povídáme, zkoušíme zdejší utopence a pak jdeme spát. Čeká nás první plucí den.

Čtvrtek 5.7

Ráno nás budí sluníčko, což nám dělá radost. Kromě toho Koudy dal dohromady vařič a ohřívá sekanou. Máme k ni housky tudíž takové sekaná hambáče na posilněnou. Všichni, co chodí okolo se, dívají mlsně, ale my máme málo, takže nedáme jen tak. Balíme stany a věci. Kluci přejíždí do dalšího kempu a já s Motykou jdeme stát frontu na lodě, jež máme objednány. Lidí přibývá a tvoří se fronta. Nic nám však nechybí, tak prostě čekáme a kecáme. Po hodině dostaneme pádla, vesty, vaky a lodě a můžeme vyplout. Ač oproti například Vltavě je zde lidí málo, tak přeci jen se při odjezdu tvoří lehká fronta a zmatek. Vše zvládáme a poprvé se lodě dotýkají vody, pádla zabírají a jedeme. Dneska nás čeká šestnáct kilometrů. Inu jedeme mírné tempo, řeka je krásně členitá a poměrně i divoká. V polovině nás čeká první jez, kde nám Koudy pomáhá, přes a dáváme svačinu v podobě salámu a okurky. Provoz houstne, a tak razíme dál. Zajímavostí je poslední jez, kde vyhazujeme lodě a dál plujeme kanálem do kempu, který nese název Vila Háj. Lidí je zde opravdu, ale opravdu hodně. Stavíme stany, kluci přejíždí a my jdeme vařit. Děláme brambory a lančmít. Jídlo jde, na odbyt zbyly jen prázdné kotlíky a snědly se i zbytky od svačiny. Přece jen pádlování bere síly.  Doplňujeme baterky přísunem kofoly ze zdejšího stánku, jdeme se vykoupat. No a najednou začne pršet a prší a prší. Na vodě není déšť úplně vítaný, protože musíte zapadnout do stanu a doufat, že jeho plachta vydrží. Měli jsme štěstí, vydržela. Na druhou stranu zase bubnující kapky krásně uspávají. A uspaly nás i tentokrát.

Pátek 6.7

Ráno nás přivítalo spíše zamračeno, ale už bez kapek. Pekli jsme pravou bábovku z Kauflandu a opět zmizela jako pára nad hrncem. Následovalo obvyklé kolečko mytí, balení a přejezdu. Během toho co byli kluci pryč jsme přetáhli lodě na místo odplutí, což bylo poměrně náročné, jelikož to bylo cca. 400 metrům. A táhnout se s deseti plavidly přece jen není nejpříjemnější. Úsek, který nás čekal, měřil 18 kilometrů a šlo o poměrně olejovitou vodu, jež brala hodně energie. Ve tři jsme udělali svačinu a přišla bouřka. Přečkali jsme jí pod mostem a vychutnali si vepřové konzervy s chlebem. Bohužel pomalá řeka a bouřka nás hodně zbrzdily a my museli trochu zabrat. I tak nás kemp v Litovli vítal až kolem osmé hodiny. Hned po postavení stanů přišla další bouřka a malé kapky padaly v podstatě až do tmy. Během toho jsme pod deštníky začali vařit gulášovou polevu, která spatřila naše ešusy v půl desáté večer. I přestože to bylo trošku déle, chuť všem vydržela a kotlíky opět zely prázdnotou. Čas pokročil a cestu do spacáku nemusel nikdo nikomu ukazovat.

Sobota 7.7

Po dešti ani památky a litovelské ráno pěkně hřálo. Od vařiče nás vítal Koudy s párky s hořčicí a kečupem a divá zvěř poctivě zhltla vše, co jí bylo předloženo. Během přejezdů jsme vyřešili i zdejší poměrně netradiční věc, kdy bylo nutné lodě převést cca. 2 kilometry do druhého ramena řeky, jelikož v tom hlavním je zakázáno plout až do srpna. Čekalo nás tedy plutí takzvanou Malou vodou. Jednalo se o užší tok zpočátku ale příjemný. Po poledni jsme zastavili u elektrárny a zjistili, že lodě se musí přetáhnout cca. 500 metrů, neboť kolem u ní byl jez a všude ostnaté dráty. Po svačině jsme pokračovali dál nejzajímavějším, ale i nejspíš nejnáročnějším úsekem. Řeka se zúžila a zvýšil se i výskyt stromů v ní. Na začátku, ale byly průjezdy možné. Následovalo ale několik míst, kde to nešlo. Bylo nutné lézt na klády, přenést loď nebo jí postrčit pod kmenem a rychle naskočit zpět. Navíc u těchto míst se zvyšovala hloubka a množství bahna v okolí. Ocenili jsme zde pomocné ruce Pauzy a Koudyho, kteří pomáhali, kde mohli, aby se celá naše karavan zdárně dostala přes.  Korunu tomu dal úplně příšerný jez s bahnem všude kolem. Následně se řeka pročistila, ale stromy zůstaly vlastně až do kempu v Hynkově. Sem už dorazila jenom hrstka vodáků, takže krásy místního hřiště jsme si vychutnávali v podstatě sami. Kluci opět dojeli pro auta a vařící sekce pod vedením Dana dala do kupy báječné těstoviny s italskou omáčkou a sýrem. Využili jsme zdejší fotbalové hřiště k večernímu fotbálku a po desáté hodině zase zařadili směr stan.

Neděle 8.7

Poslední den jsme poprvé zaveleli budíček, a to už v sedm ráno, protože bylo nutné vše stihnout. Balilo se, snídalo se a poté naši šestičlennou skupinu odvezli na vlak a kolona aut se vydala následně směr Strakonice. Dorazila prý o půl třetí a zvládla tedy dobu srazu. Naše opět šestičlenná sestava se projela moderním osobákem do Olomouce. Zde zkoukla krásy hlavního nádraží. Naskočila do rychlíku na Prahu a z ní následně autobusem dospěla o půl čtvrté do Strakonic. Cestování bylo náročné, ale vydařilo se, podobně jako voda. Plán se povedlo splnit a domníváme se, že se všem líbilo a za rok vyrazíme na vodu zas. Kam ještě nevíme, ale plánujeme. Nebojte.

Poděkováníčko

Vořechovi, Koudymu a Pauzovi za roli řidičů

Pauzovi za zařízení kempů

Koudymu a Pauzovi za ochotné visení na kládách při zdolávání kládových překážek

Sepsal lodivod, který nepoznal letos pocit potopení Hromada lidí (to je přezdívka)