Folkové Chvojení 14.6.-16.6.2019
Folkové Chvojení 14. 6. – 15. 6. 2019
Zkoušet nové věci bych řekl je součástí naší povahy a může se jednat o různé záležitosti. My jsme se rozhodli poprvé se vydat na nějaký folkový festival. Jasně, nezní to jako nějaký adrenalinový odvaz, ale stálo to za to a z těch příjemných chvil vydržíme v tom hektickém kolotoči dní čerpat ještě dlouho. Jaké to bylo, napoví řádky níže.
Pátek 14. 6.
Necháváme za sebou rozpálené Strakonice, nasedáme do rozpáleného autobusu a jedeme směr Praha. Těšíme se. Byli jsme na koncertech jednotlivých folkových kapel, ale tady na Chvojení to bude koncentrovaná dávka, navíc všechny naše oblíbené skupiny na jednom místě.
Přecházíme na metro a necháváme se vyzvednout na Černém mostě. Vzpomínám na písničku od Chinaski, za zády Černý most, a pokud mi to D 1 dovolí. Nevím, jestli jsme jeli po D 1, ale zpočátku nedovolila skoro nic. Kyslík v autě pomalu docházel, ne však dobrá nálada. Každý říkal, na koho se těší, a debatovali jsme, kolik asi bude lidí. Převládl názor, že je pátek a všichni museli do práce, takže se budou sjíždět až večer. Silnice se pomalu uvolnila a až na pár špatných odbočení se do Chvojna jelo dobře. Už plné parkoviště ukazovalo, že tu již pár diváků asi bude. Musím tady ohodnotit řidičské umění Jaromíra, který dal auto krásně do mezery, kam tři ze čtyř spolujezdců mysleli, že se to nedá.
Nevybalujeme a jdeme hledat amfiteátr, procházíme příjemným arboretem a potkáváme první lidi. Blížíme se k areálu a slyšíme tóny prvních kytar. Po jejich ukončení se ozve halasný potlesk, vypadá to, že lidí jsou už na místě. Jdeme do fronty na pivo. Točí Pernštejna, zkoušíme jedenáctku a přesouváme se, abychom si sedli, a v tu to vidíme. Všude je plno, tady se chodí na dobrou muziku včas. Neřešíme a usedáme za sebou na schody.
Přicházejí Nezmaři a dav je vítá bouřlivým potleskem. Jdou do toho. Jak bývá u festivalů zvykem, jedou hlavně prověřené hity a nechávají zpívat diváky. Oproti běžnému koncertu však vidíme už rozdíl. Spojení krásných písniček, příjemného venkovního prostředí a přibližně tisícovky posluchačů vytváří úplně jinou atmosféru. Odejít z pódia je dovoleno kapele až po dvou přídavcích. Následně ještě stojí u stánku s cd a debatují s diváky a podepisují se.
Jdeme stavět stany. Přece jen je třeba někde složit hlavu. Během těchto stavěcích prací nám unikají některé kapely a i vystoupení sboru Corale, což mě zpětně trošku mrzí, ale mít kam večer upadnout je rovněž dobré. Vracíme se před vystoupením Žalmana. Trochu nás trápí hlad a tak stojíme frontu na nějakou pochutinu. Podařilo se nám uzmout grilované hermelíny a pustit se do jejich konzumace. Žalman zatím stále ladí. Dojídáme a hledáme místo, už nejsou volné ani schody. Nedá se nic dělat. Hážeme mikinu na stráň vedle, zapíráme se nohama a čekáme. Na pódiu pořád něco neklape, nesedí. Všichni se to snaží řešit. Nakonec během koncertu se přijde na to, že došlo k prohození dvou krabiček. Čekání však nikomu příliš nevadí. Nasáváme večerní vzduch a hloubíme záchytné body na stráni. Žalman spouští a jede jako parní vlak. Kolik, že mu je? To je jedno, když hraje je to super. Osvědčené hity opět doplňuje sborový zpěv diváků. I když byla možná skupina trošku rozhozena dlouhým zvučením, během setu získává svou jistotu a odehraje ho bravurně.
No a je tu vrchol večera, domácí uskupení Marien. Na lavičkách se udělalo trošku místa, a tak přecházíme ze stráně a usedáme na ně. Je nutno trošku převrtat, převrtané kabely a už se na to může jít. Marien už mají tolik písniček, že vždy nějaká zásadní nezazní. Stalo se to i tentokrát. Čas vymezený festival je přeci jen krátký. Na druhou stranu došlo na spolupráci se sborem Corale, a to stálo opravdu za to. Diváci nedovolovali Marien opakovaně odejít, a tak se přidávalo a přidávalo. Došlo i na nějaké ty písně s politickým podtextem, stejně tak na romantické kousky. Dovolím si, ač určitě nemám pohled kritika ani vzdělání vyjádřit svůj názor na skupinu. Její písničky jsou v podstatě obyčejně (v dobrém slova smyslu), ale širokostí ansámblu, čítá 7 hlav a nástrojů se daří dát jim netradiční kabát. Pomocí dívčího zpěvu, vícehlasů, zapojení foukací harmoniky a dalšího se tak navlíkají na jednoduchou kostru různorodé ozdoby, jež vytvářejí úžasný celek. Domácí prostředí přidalo i další špetku takového vzájemného jiskření mezi pódiem a hledištěm. Rozhodně se mi v tu chvíli nechtělo domů a snad ani interpretům. Důkazem je, že produkce končila hluboko po půlnoci.
Vypadalo to nakonec dne. Stánky byly zavřeny. Lid se pomalu rozcházel. Zůstávalo se nahoře u stolečků a debatovalo se, ale spíše poklidně. Najednou se, ale u stolků otevřely kytarové futrály, přitáhla se basa, zbylý mnohohlavý dav se shromáždil a proběhla třešnička večera, hromadný jam. Původně jsme si mysleli, že každý kdo tu měl nástroj, ho vytáhnul a začal hrát, potom jsme zjistili, že jádro tvořila skupina Hluboké nedorozumění a k ní se přidával, kdo chtěl. Bylo to příjemné, navíc výběr písní patřil k opravdu pestrým. Hrála se Zuzana Navarová, Plíhal, Žalman a jiné party. Najednou se otevřel i stánek s občerstvením jakoby se majitel rozhodl nenechat umělce ve štychu. Stáli jsme, zpívali a užívali si tu atmosféru.
Po druhé hodině jsme se společně s kamarádem, s kterým tu a tam drnkáme na kytaru odebrali do stanů a cestou konstatovali, že máme na čem pracovat, že by to bylo pěkné, kdybychom se jednou takhle sehráli. Tóny nástrojů pomalu utichaly, ale ještě nám pomohly dostat se do říše spánku.
Sobota 15. 6.
Ráno nás probudilo sluníčko, které začalo vytvářet ze stanu saunu. Před osmou už jsme museli vyskočit, aspoň do předsíně a následně i úplně ven. Chtělo se nám sice ještě trošku spát a ležet, jenže to prostě nešlo.
Vydali jsme se směr zdejší krám, abychom utišili hlad v žaludku. Prošli jsme tak celou vesnici Chvojno, než se nám podařilo dostat se do místních potravin. Zajímavé bylo, že jsme ani nepotkávali nějaké davy a fronty. Pár zbloudilců mělo stejný nápad jako my, ale ostatní asi patřili k těm lépe vybaveným. Po nákupu a konzumaci jsme se rozkydli před našimi stany a odpočívali. Já sám jsem zkoumal nový zpěvník Nezmarů zakoupený den předtím. Před jedenáctou uspořádal výpravu do hospůdky Zámeček. Tady nás přivítal poměrně velký podnik s terasou a výhledem na všemožná zvířata lesního typu. Dali jsme nějaké drinky kvůli dehydrataci a rovněž i oběd. Sedělo by se zde krásně, ale čas kvapil a tedy hurá na druhý den plný muziky.
Co nás překvapilo, že amfiteátr přece jen trošku prořídnul a vlastně celý druhý den zde bylo o něco méně lidí. Hlediště stále hlásilo plno, ale okolo postávajících přišlo přece jen o něco méně. Projevilo se to v menších frontách a rychlejší možnosti přesunu.
Usedáme na lavičky, na základě rady z včerejšího dne roztahujeme ručník a zabíráme tak pozice na celý den. Připravuje se právě skupina dívčího složení, a to BABA band a Pavlína Jíšová. Letmé znalosti historie folku mi říkají, že hrála v Nezmarech nebo se Žalmanem. Již nějaký ten rok vystupuje sama s kapelou a vydává i nové placky, vždyť tu nejčerstvější přivezla i do Chvojna. Kmotrem se stal kapelník Marien Víťa Trojníček. Melodické písničky, okořeněné elektrickou kytarou daly znát, že i holky to umějí pořádně rozjet.
Počasí krásně hřálo a ještě nic nedávalo vědět o věcech příštích. V klidu jsme seděli a pořádali zásoby domácí zeleniny. Mezitím proběhl set Petra Rímského a Hlubokého nedorozumění. V druhých jmenovaných jsme poznali hráče včerejší noci a nejspíš by stálo za to smeknout klobouk, za výdrž neboť energie podle vystupování měli stále dost a dost.
Kolem čtvrté přišli na řadu Žamboši. Pro mě osobně jeden z hřebíků dne. Nikdy jsem je na živo neviděl, avšak jejich desky jsou poctivě uchovány v paměti mého přehrávače. Kdysi jsem zkoušel rozklíčovat i nějaké ty akordové záznamy uvedené na jejich stránkách, ale moje úroveň začátečníka se přes ty různé značky co jsou u jejich písní uvedeny, nemohla přenést. Údajně hráli v trošku jiném složení, neboť zpěvačka má letní dovolenou, a proto přivezli dva mladé hudebníky, jednoho na basu a mladou zpěvačku. Volbu považuji za dobrou a domnívám se, že šibalské úsměvy dávaly některým písním i jiný nádech než při běžné produkci. Sice nedošlo na moc věcí z oblíbené první desky, ale i ten rychlý průřez ukázal, že folk dokáže stírat hranice napříč žánry.
Trošku nás ze sezení bolela pánev, a proto bylo rozhodnuto v rámci protáhnutí udělat krátkou túru skrz arboretum. Vlastně to bylo docela příjemné toulat se po cestičkách v dálce slyšet hudebníky a užívat si léto. I když všemožné radary hlásily déšť, zatím byl klid.
Tímto se musíme trošku omluvit uskupením Groovey, Sem tam a Kapky, že jsme z jejich setů slyšely jen drobné útržky. Během Kapek jsme se již vrátili, navíc vybavení pláštěnkami neboť se zatáhlo a déšť byl jen otázkou chvilky.
Následovalo vystoupení osoby, jež byla třešničkou na dortu desátého Chvojení, a to Karla Plíhala. Hudebník, jenž nějakou dobu pro nemoc nemohl vystupovat se vybavil svým kamarádem kytaristou Petrem Fialou. Společně zasedli na pódiu ve Chvojně a začali rozdávat takovou tu plíhalovskou pohodu. Zpěvák střídal hraní se svými básničkami a dováděl tak hlediště k neustálým salvám smíchů. Podle uvaděčů se jednalo o vystoupení na festivalu po dlouhé době, přesto si dokázal svým tichým přístupem získat oko i ucho posluchačů. Nesázel pouze na osvědčené hity, ale sahal i do zásuvek s písněmi z poslední desky Vzduchoprázdniny, jež však je už z roku 2012. Diváci se bavili a i interpret si tu dávku uznání, jež sklízel za své výkony zpět, dle mého názoru užíval. Potvrdil to i dvojitým návratem a sérií přídavků. Škoda, že čas není nafukovací.
Následující skupina Přístav z Brna nesla těžkou roli. Nastupovala po legendě, ale pustili se do své produkce s vervou a se ctí. Navíc jejich tvorba okořeněná sličnou zpěvačkou rozhodně nezapadla a vysloužila si stálý potlesk. Počasí sice hrálo trošku proti nim, ale lid folkový je vždy připraven a tak se objevili pláštěnky, deštníky, celty a nikdo vlastně místa neopouštěl.
Závěr dne, jenž začal pomalu ztrácet sluneční paprsky, obstarali nejdříve Hop trop. Na nich jsme byli někdy v zimě v Českých Budějovicích. Slaví 40 let na scéně a bylo vidět, že jim to však pořád hraje jako zamlada. Navíc oproti vnitřnímu koncertu mi přišli daleko více rozjetí, vtipnější a veselejší. Možná přece jen se tady mohli více uvolnit. Hop trop má tolik písniček, že by sám zvládl dvě, tři hodiny hraní a nepřišlo by Vám to. Tady z toho byl rychlý průlet hity a už přišel konec. Pár přídavků na závěr a opravdu museli opouštět pódium.
Poslední vystupující přinesl úplně jiný pohled na folk. Jednalo se o Hradišťan pod taktovkou Jiřího Pavlici. Pro nás opět na živo šlo o premiéru. Atmosféra zase dostala elektrizující bod, a když vzduchem lítaly tóny houslí, klarinetu nebo cimbálu, všichni se houpali do rytmu. Poslední dvě skladby potom zpíval celý amfiteátr ve stoje sborem. Muzikanti vypadali, že si takového přijetí a reakcí opravdu cení a rovněž přidávali, dokud mohli.
Festival nakročil ke konci. Avšak nejdřív se ještě trošku děkovalo, a potom přišli pořadatelé na pódium. Všichni ti co se o nás tak hezky celý víkend starali, tu stáli, k nim kytaristé různých souborů a začalo se zpívat. Dali se tři až čtyři fláky a potom jeden ultra vtipný. Publikum stálo, tleskalo, a ač možná trošku mokré vypadalo spokojeně. My patřili rozhodně k nim.
Postupně jsme se vytratili do stanů a užívali si získané zážitky. Déšť se rozhodl ještě chvíli hrát, a tak bubnoval do našich plachet, ale vlastně vytvořil díky tomu příjemný vzduch a narušil celodenní parno, proto se nám spalo opravdu dobře.
Neděle 16. 6.
Psát o balení asi není třeba. Domů jsme se dostali, nic jsme snad neztratili. Místo toho by možná stálo za to poděkovat.
Pořadatelům za skvělý výběr kapel. Organizátorům za zajištění zdárného průběhu všech možných i nemožných věcí. Obsluze ze stánku za neutuchající výdrž. Vlastně by se slušelo asi všem, co přiložili ruku k dílu. Dííík.
Pro nás to byl první folkový festival a doufáme, že ne poslední.
Sepsal návštěvník folkového festivalu Hromada lídi (to je přezdívka)