Voda Otava 30.5.-2.6.2019
Otava 30. 5. – 2. 6. 2019
Letní měsíce se přiblížily a my jako každý rok vyrazili na vodu. Tentokrát v trošku jiném termínu a na tradiční řeku, za to v daleko větším počtu účastníků. Celkově nás vyrazilo zdolávat otavské proudy 39, což dalo dohromady hned 18 lodí, neboť kromě klasických plavidle pro dva, jsme zapůjčili i tři po tři osoby. Jaké to vodní putování bylo, vysvětlí následující řádky. Přeji příjemnou plavbu.
30. 5. (čtvrtek) – den přejezdu
Vše započalo někdy po páté hodině. Děti se řadily dole na nádraží. My s Koudym mezitím projížděly Kauflandem a dávali dohromady potraviny. Ono se to nezdá, ale nakoupit na čtyři dny pro vlastně 40 lidí je docela náročné. Takže jsme házeli do košíku tu 80 rohlíků, tu 80 tatranek a podobně. Jelikož Koudy se vyzná a navíc má vyloženě skládací schopnosti, povedlo se nám vystačit si s jedním košíkem, sice totálně plným ale jedním. Po naložení všeho do auta jsem ho poslal pro věci dětí a sám se vydal na chatku, kde už čekal Vojta. Ten nám zapůjčil káru lodního servisu, což nám ulehčilo značně transport lodí. Společně jsme naložili deset kousků plavidel, došli si na svačinu a potom to vzali do Sušice. Sluší se tady jasně poděkovat Vojtovi za ochotu, neboť tím bylo ušetřeno moře času a energie.
V Sušici jsme vše vyložili a čekali na příjezd druhé skupiny vlakem. Ta dorazila poměrně záhy a opanovali jsme kemp. Bylo nás, jak již víte 40, takže hned vzniklo šest stanů. Protože čas značně pokročil, došlo ke konzumaci večeří z domova a poté krátkému hraní na káře. Věděli jsme, že nás čeká první den na vodě, a proto se členové po desáté zahnali do spacáků. Byla přeci jen trošku ještě zima a od vody částečně táhlo i tak banda vedoucích zvolila venkovní verzi spaní.
31. 5. (pátek) – Sušice – Velké Hydčice
Ráno první nespavci běhali po kempu už v sedm ráno. Koudy je rovněž nespavec a tak začal od sedmi připravovat snídaně. Byly párky, rohlíky a čajík. Ten správný čaj na vodě bývá sladký, jelikož máme však ve svých řadách vyznavače hořkého života. Uvařil Koudy jeden hořký kotlík pro Motyku se slovy to si vypiješ. Inu vypila co mohla, ale celý kotel dát nedokázala, proto se osladil i ten.
Po snídani přišlo balení věcí a cpaní jich do aut. Zvládli jsme to pozoruhodně rychle a zapomnělo se jen na pár věcí. Řidiči převezli věci do dalšího kempu a ostatní začali připravovat lodě. Bylo nutné dát jim koňajdy, přivázat lahve s vodou, konve se svačinou a podobně. Po návratu řidičů okolo 11:00 začala naše vodní pouť. No hned nás čekal první jez v Sušici. Na radu Vojty jsme ho dali prostředkem bez vysedání a bylo to fajn. Úsek do Hydčic teče poměrně dost, navíc jsou tam jen dva jezy. Ideální stav pro zaškolení nových vodáků. Učili se kormidlovat, pádlovat, cákat, svádět vodní bitvy. Než bys řekl švec naše početná grupa viděla Hydčice.
Ještě musím poznamenat, že na vodě s námi byla počet skupiny z Klatov. Jednalo se o školní zájezd, který kopírovat naše úseky a čítal asi 100 vodáků. Domluva s nimi byla rozumná, avšak potkávat se na jezech znamenalo někdy docela dopravní kolaps.
V Hydčicích přišla na řadu svačina. Jako na správné vodě musel dostat slovo lovecký salám a okurka. Stejně tak zmizelo 80 housek. Po posilnění následovalo stavění stanů. Následně jsme byli přemluveni ke koupání a tak odvážní vodáci skákali do řeky, jako by měla 30 stupňů a plavili se peřejemi. Po osvěžení přišel na řadu sport v podobě fotbalového klání. Nevím, kdo vyhrál, ale domnívám se, že vše skončilo remízou.
Dívčí část vedoucích zatím začala pilně připravovat další tradiční jídlo vody a to lunchmeat a brambory. Kotlíky zaplnily brambory až po okraj, konzervy otevřely zkušené otvíráky a poté se už jen čekalo, kdy že už to bude. Podle toho jak vše zmizelo, to bylo moc a moc dobré.
Po večeři jsme rozdělali oheň, dali k němu lavičky a jali se hrábnout do strun. Zkoušeli jsme známé písně, méně známé písně, řvavé nápěvy i pomalé hity a prohráli jsme se až k večerce. Samozřejmě šlo o večerku zpívanou jako na táboře, takže moc příjemné.
1. 6. (sobota) Hydčice – Katovice
Ráno již bylo nespavců méně, ale jeden z nich byl zase Koudy. Začal vařit čaj. Tentokrát patřila snídaně mezi sladké a podávala se bábovka v různorodém provedení – mandlová, oříšková, čokoládová. Je až s podivem jak rychle vymizela ze stolu. Opět nás čekal mumraj s batohy a taškami, balení stanů a podobně. Je nutno říct, že někteří mile překvapili a vzali si i poučení ze dne předtím, kdy ani na potřetí nedokázali dát stan do obalu. Tentokrát to zvládli nádherně a napoprvé.
Řidiči opět přejeli do dalšího kempu a mezitím proběhlo velké koupání. Sluníčko vykouklo v celé kráse a svítilo, co to šlo. Po návratu řidičského ansámblu se opět naloďovalo a hurá na vodu. Jelo se moc pěkně, díky dešťům z minulých dnů patřil stav vody k vyšším, takže se nedrhlo a všechno odsýpalo suprově. Bohužel nastalo to, čemu se na Otavě nevyhnete, a to jezy a těch bylo myslím dokonce sedm. Jezy nemá rád žádný vodák, naštěstí dneska už je snaha je dělat už i trošku lépe, avšak na Otavě jich je pár opravdu špatných. Ten první je v Horažďovicích a říká se mu mezi vodáky Krupárna. Je umístěn u velké elektrárny a je hodně vysoký. Navíc má nebezpečný válec, no prostě hrůza. Vystupuje se zde u takové betonové zídky, která je strašně úzká. Takže i pohyb je zde extrémně nebezpečný.
Zastavili jsme zde. Vyskákali ven, poslali háčky pod jez a vedoucí spouštěli lodě. Jelikož nás bylo docela dost a Vořech s Koudym vše hravě organizovali, zvládli jsme vše ani ne za dvacet minut a mohlo se jet dál.
Svačina nás zastihla v Hošticích. Vybalili se rohlíky, chleba, paštiky, jablka a tatranky. Na vodě je prostě hlad, takže i ti co mají ostych k této pochutině, po ní sáhli a zcupovalo se opět vše. Následně vzala BB s Pájkou všechny na točenou zmrzlinu. Myslím, že měli citrónovou příchuť.
Čekal nás ještě kus cesty. Nejdřív Hoštický jez, opět postavil nějaký trouba a potom i první cvaknutí neboť na zdejších peřejích se potopili dvě lodě. Protože počasí bylo teplé přišel čas na první vodní bitvy. Postupně ale čas běžel, takže nezbývalo než trošku hrábnout do pádel a dobýt metu katovického kempu. Zde jsme přistáli po šesté hodině. Trošku unavení, trošku mokří, ale zároveň plni vodáckých zážitků.
Tady nás již vyhlížel Twigy s dodávkou chutné večeře. Než na ní ale došlo, musely se postavit stany, vybalit věci a protože našim malým vodákům voda nestačila, ještě běželi pod jez na řádnou koupačku. Až poté se servíroval Twigyho guláš. Pozdní příjezd všechno zpozdil a tak než bys řekl pádlo, už se zase stmívalo a byl čas ulehnout.
2. 6. neděle – Katovice – Strakonice
Tentokrát nespavci nebyli. I Koudy se již dral z postele až déle a proto mělo všechno trošku zpoždění. Věděli jsme však, že máme před sebou jen pár kilometrů, takže kam spěchat. Nejdřív tedy se podávala snídaně. Kdo chtěl , dostal polévku, kdo chtěl, dostal guláš. Potom zase celé balící kolečko. A po jedenácté hurá na vodu.
Poslední úsek pro nás přichystal trošku oleje, trošku peřejí a příjemné počasí. Záhy jsme dorazili ke strakonickým peřejím. Tady si každý kormidelník vyzkoušel, jak ovládá svoji loď a bez ztráty kytičky jsme propluli dál. V kempu přišla na řadu poslední svačina a potom již hurá vyndávat lodě, uklízet vodácké věci, rozebírat krosny a batohy.
Ve 14:00 voda oficiálně skončila. Domnívám se, že se povedla. Zadařilo se ukočírovat vodácký dav a snad se všem líbilo. Kam to bude příště, je trošku ve hvězdách, ale voda k našemu oddílu patří tak bude jisto jistě.
Sepsal kormidelník žluté lodi o třech pasažérech Hromada lidí (to je přezdívka)