Jak jsme běželi vodácký orientační běh 5. 12. 2020

zápis sto sedmdesátý

Jak jsme běželi vodácký orientační běh 5. 12. 2020

 

Bylo, nebylo ve vodáckém království stále panoval zlý vir, který znemožňoval vodákům, aby měli schůzky, výpravy nebo dokonce výlety. Naštěstí během prosince vánočního to měsíce začal malinko slábnout a umožnil několika nadšencům uskutečnit jednu malou akcičku, která vychází z toho, co se naši členové na schůzkách učí – práce s buzolou, šifry, uzle a podobně.

S nápadem přišel Vořech. Vycházelo to trošku z toho, že se nám podařilo v rámci dotací získat novou tiskárnu, laminovačku, řezačku a především GPS hodinky. Chtěli jsme vyzkoušet jejich funkčnost a i ostatní nové věci.

Proto se u Hromady lidí zřídilo malé papírnictví, kde se tisklo, střihalo a laminovalo. Vše to byly podklady pro následující závod. Povedlo se nám získat sedm hodinek, a proto byl i počet závodníků omezen právě na sedm. Skrze ten výdobytek techniky jsme mohli závodníky sledovat. Kromě toho však mohli s hodinkami i volat nebo fotit.

Roznášecí tým se sešel prosincovou sobotu o vodojemu v půl deváté a pustil se do značení trati, jež vymyslel Jaromír. Rozvěsili se mapky, naměřili azimutové úseky, připravily úkolová stanoviště. Následoval sraz s technickou sekcí. Hodinky totiž zprovoznil Vořech a vysvětlil nám rychle jak fungují. Navíc donesl s Vršim i trošku čokolády, což udělalo vedoucím velkou radost.

V jedenáct dorazili soutěžící. Vybrali jsme ty nejstarší kusy a potom jsme ještě oslovili Emu, který běžel jako doprovod Simči a Vilíka. První startovala Nikča a paradoxně doběhla jako úplně poslední, ale co se dá dělat. Závod však v podstatě zvládla.

Zjistili jsme, že azimuty našim vodákům docela jdou. Horší to bylo s pojmem jihovýchod a rovněž i se skládáním puzzlů. Orientace s mapou patřila rovněž spíše k průměru. Občas se docela bloudilo. Původně jsme dali na závod časový limit hodina a půl, ale nakonec jsme ho posunuli. Nejhorší závodník absolvoval trasu za více jak dvě hodiny.

Na trati však bylo pořád co dělat. Takže jak nám přiznali závodníci, čas se nudit rozhodně neměli. Celkově měřila trasa asi 4 kilometry a i přes zmíněné karamboly to zvládli všichni zdárně. Přálo i počasí, které ukázalo svoji slunnou stránku. Po druhé hodiny jsme sundali rozvěšené věci a vydali se domů.

Bylo příjemné přece jen trošku prolomit izolaci a užít si závodu. Uvidíme, kdy a v jakém počtu se potkáme příště.

Sepsal majitel malého vodáckého papírnictví na začátku jeho neutuchající produkce Hromada lidí (to je přezdívka)

 

 

Vyhledávání

© 2012 Všechna práva vyhrazena.