Tábor Kadov 2021 19.7.-7.8.
Tématem letošního táborového putování se stala spíše klasika, a to v podobě výletu do doby neohrožených pistolníků, odvážných indiánů a podobně. Zakotvili jsme na tři týdny v našem Kadov City a užili jsme si tak 21 dní trvající odtržení od reality okolního světa, kdy jsme se mohli budit v přírodě uprostřed lesa, nedoléhaly k nám problémy běžného dne a mohli jsme se soustředit na vyvrcholení naší celoroční činnosti.
Etapovkové otěže letos vzaly do rukou Pájka a BB. Připravily si velmi zajímavou zápletku týkající se hledání ukradených vakcín, jež uloupili zlotřilí bandité. Kromě toho se snažili poměrně aktivně zapojit do her i jeden z pilířů naší činnosti a to tábornické dovednosti alias vlnky. Jejich znalost si mohli účastníci tábora ověřit v etapových hrách.
První týden, první výstřel
Děti měly dorazit až v pondělí, ale vedoucí už připravovali tábořiště den předem. Bylo třeba zprovoznit stany, roztřídit jídlo, vyzdobit nástěnky a další sada nutností. Práce šla od ruky, sic jsme dokázali zavařit laminovačku, ale i tak večer došlo k odškrtnutí převážné většiny úkolů.
V pondělí se vydala parta vedoucích pro děti k autobusu, zbytek dodělával nutné povinnosti v táboře. Hned při příjezdu došlo na otevření etapové hry, kdy bandité přepadli autobus a ukradli důležité vakcíny.
V táboře proběhlo nutné rozdělení do stanů a také transport všech batohů, kufrů, tašek a jiného. Skoro mi přijde jako by toho bylo každý rok vícero a vícero. Inu přece jen tábor máme poněkud delší tak se asi hodí více věcí.
První hra byla tradiční a to kouzelník. Jako každý rok tedy naši účastníci dobíjeli kótu, kde seděl pozorný strážce a pískal na píšťalku. Letos jsme chtěli trošku podpořit skládání vlnek a to se povedlo i díky tomu, že si instruktoři od družin vzali své členy a vlnky jim představili, řekli jim co to vlastně je a jak se budou skládat.
Večer nás čekalo jakési oficiální zahájení a to opět na kouzelníkovi. Po letech jsme zavzpomínali na tradici otýpkového obřadu a dle ohlasů budeme příští rok opět pokračovat. Jarda se ale musí naučit více než pět písní, abychom zde mohli pobýt o trošku déle. Tábor tím oficiálně začal a jak bývá zvykem, nabral zběsilé tempo.
Hned následující den dostal na starost Koudy. Připravil si velmi zajímavý program, i když je nutno podotknout s pomocí Šůly. Nejvtipnější hrou bylo dostavníkové metro. V rámci tábořiště vznikla dopravní síť plná zastávek, po níž se mohli hráči pohybovat, pouze pokud chytli svůj dostavník. Ten je svezl na své trase a zastavoval na svých zastávkách. Smyslem hry bylo podepsat se na každé stanici. Bohužel pro hráče dříve než stačili provést svůj podpis, mohlo se stát, že dostavník vyrazil dál. Takže tu a tam museli na stanici čekat.
První týden rovněž přinesl klasické turnajové klání v režii našich sportovců Daníka, Zdendy, Berryho a dalších. Krásně to měli připravené a pěkně motivovali družiny do jednotlivých soubojů ve fotbale, ringu nebo vybíjené. Turnaje rovněž přitahují tu a tam nějaký ten úraz, takže lehce štípnutý prostředníček se urodil vlastně hned.
Kromě poznávání života na divokém západě přímo na tábořišti jsme se vydali i do jiných lovišť a to směr westernové městečko. Převezl nás tam více kapacitní dostavník. Čekali nás zde příjemní majitelé, kteří nás provedli indiánským muzeem, ukázali nám život lovců kožešin a zasvětili nás do tajů práce s bičem, házení oštěpem a podobně. Příjemně strávený den jsme zakončili opékáním buřtů a následně při návratu zastávkou v kadovském obchodě.
První sobota bývá částečně pracovní neb se připravuje táborový oheň, dávají se dohromady scénky, uklízí se po prvním týdnu dovádění a podobně. Podobné to bylo i letos. Kluci dali dohromady opravdu velký oheň, navíc udělali i nějaké to dřevo do kuchyně. Scénkám jsme vymysleli i docela veselá zadání, takže u ohně se předvedli poměrně povedené divadelní kusy. Co se ale povedlo, ještě o trošku více byla volba hlavních kytaristů a to Daníka a Honzíka. Kluci již několik let drnkají ve srubu po večerech a tohle byla jejich táboráková premiéra a byla rozhodně vydařená. Písničky sypali z rukávu jednu za druhou, utáhli to i zpěvem a ukázali, že máme se na koho spolehnout, až bude třeba nějaká ta hudební kultura.
Ač byl oheň velký a z počátku hřál tak, že bylo nutné odnést lavičky o chlup dál, i on začal dohasínat, a tak se šlo spáti. Následovala poté neděle. Den návštěv, odpočinku, někdy trošku stýskání, ale i sladkostí, ovoce a dárků. Proběhl tak nějak standardně a už jsme se mohli těšit, co přinese druhý týden našeho táboření.
Musíme zmínit, že nás opět trošku trápila epidemiologická situace. I po roce jsme řešili testování a nově vlastně i očkování. Přibyl tím další papír navíc při odjezdu na tábor. Nebylo to nic příjemného, ale nakonec se to podařilo zvládnout i s hordou dalších papírů. Za vzorné přebrání dokumentů děkujeme našemu zdravotnickému triu (BB, Dída, Pájka).
Druhý týden, běžíme prérií
Druhý týden je někdy takovým klidem před bouří. Tábor už je zaběhnutý, ale ještě to není takový ten sprint posledních dní. Přirovnal bych to k pomalu nepozorovaně zrychlujícímu tempu vlaku. Pondělí začalo dnem Pájky a BB a hned určitou kulinářskou hrou. Děti totiž získávaly postupně suroviny a z nich se potom skládaly špízy. Ty se potom pekly na ohni, no prostě dobrota. Sice hodně lidí drželo hladovku, ale i tak párky, klobásy, slanina, cibulka a jiné ingredience zmizely v cuku letu. Celý den jsme s Koudym bojovali o to, aby nám hřály trouby. Kdo ví, nebo neví milí kamarádi, tak naše kamna kromě klasických plátů jsou vybavené i dvěma troubami. Ty buď pečou ,nebo nepečou záleží jak nastavíte záklopky. No a my jsme zvolili špatné postavení a ne a ne to naštelovat. Až pomoc od Smajlíka nám zajistila jejich rozvášnění. Pamatujte tedy, že je nutné mít páčku kolmo dolů. Na druhou stranu když rozděláváte v kamnech, tak zase nahoru, jinak nemají kamna ten správný tah.
Jelo se dál. Přišel Jaromírovo veselý den, Fandovo nováčkovský den a podobně. Začalo se trošku kazit počasí, a tak se objevovaly drobné přeháňky, které dělali z našich táborových cest určitou bahenní lázeň.
Novinkou bylo zařazení jednoho hracího večera uprostřed týdne v malém ďolíku. Využili jsme hudebního umění našich dětských členů a nechali se unášet jejich tóny. Majda nás zasvětila do tajů hry na ukulele a rovněž světa hudební předehry. Barča zase po letech kdy slibovala, že si doveze kytaru, svůj slib splnila a až na záludné F, které jistě do příště nacvičí, ukázala, že z ní bude další posila k táborovému ohni.
Ono zmiňované počasí nám zhatilo i jeden z velkých plánů. Připraven byl samozřejmě výsadek pro starší i celotáborový puťák. Jenže ve vybrané dny pršelo, takže se vše odkládalo a odkládalo, až to nakonec nebylo. Mrzelo nás to, avšak asi by nebylo velkým zážitkem, ležet někde schovaní pod celtami za silné průtrže mračen.
Zvolili jsme alespoň drobnou náhradu, a to v pátek, kdy na nás s Jaromírem vyšel den. Dopoledne jsme zařadili staletou klasiku v podobě ekosystémů. Zapojili jsme i instruktory, takže vznikly ultra silné týmy řízené různou taktikou. Běhalo se, sprintovalo se, přemýšlelo se a celé dopoledne tak bylo pojaté velmi aktivně. Večer jsme chtěli zapojit tvořivost našich dětských členů. Jednotlivé družiny se měly rozejít na různá místa v okolí tábora, tam udělat oheň a z různých potravin vytvořit tří chodové menu.
Bohužel nám situaci zhatily dva faktory. První, že dneska všechno někomu patří a druhá, že předpověď počasí je nestálá jako sněhulák v létě. Takže 2 družiny nám vrátily z místa vaření kvůli tomu, že si nebyli jistí, že chtějí partu dětí s ohněm na své louce a následně jsme museli všechny evakuovat kvůli zcela nečekané asi hodinové bouřce, jenže přinesla přívalové deště. Přesto jsme ještě předtím stihli s Jaromírem obejít naše kuchaře a ochutnali jsme celou řadu specialit. Lze jmenovat hranolky, masové kuličky, malinový koláč nebo variaci na brambory a lunchmeat. Jeden z týmů dokonce zvolil i originální způsob prezentace, a tak nás obsluhoval stevard, hrála živá hudba a podobně. Prostě zážitek nejen gastronomický ale i kulturní.
Co si budeme povídat velmi originální hry, a den mívá naše Natálka. Přec bydlí na západě, a tak nám občas naservíruje nějaké to překvapení. I letos tedy byla celá řada originálních her, jako rozmotávání bonbónů z balícího igelitu, napichování maršmelounů na párátka, provaz přes rybník a podobně. Závěr týdne potom obstaral Honzík. Došlo na dopolední souboje instruktorstva, kde si děti mohly sázet na svoje favority podle kurzů, na výuku všemožných táborových dovedností, ale i na oprášení jedné staré hry se skládáním kolejí a těžením uhlí. Neděle nám bohužel ukázala velmi stinnou stránku a skoro celá propršela.
Týden třetí, řítíme se rovinky
Než by jeden řekl Vinnetou, byl tady poslední týden. Ten má jak již asi víte poměrně pevně dané rysy. Všechno začalo pondělní olympiádou. Počasí se naštěstí umoudřilo, a tak mohli naši vodáci změřit síly ve všech sportech od hodu šipkou po přespolní běh.
K večeři se podávaly palačinky a nutno zde zmínit statistické údaje. Od tří hodin odpoledne vzniklo okolo 120-130 palačinek. V půl osmé proběhlo jejich podávání. Za osm minut a třicet vteřin nezbyla ani jedna. Musíme přiznat, že několik prvních verzí nebyly palačinky ale palačáky, které by zvládly zasytit vždy po jedné družině jedna.
V úterý nás čekal speciální program. Na návštěvu přijel náš kamarád a starý známý Machr. Chtěli jsme využít jeho znalostí a odbornosti k tomu, aby nám představil zásady přežití v přírodě a podobně. Machr se toho zhostil suprově. Ukázal filtraci vody, stavění přístřešků, rozdělávání ohně bez sirek a podobně. Všechno připravil vlastně sám a dokázal děti suprově zaujmout. Pověstný klobouk rozhodně musí letět dolů.
Středeční den držela opratě v rukou Číža. Pojala ho trošku tanečně a originálně. Děti se učily od vedoucích různé taneční kroky a následně je museli předvést velkému náčelníkovi. Vtip byl v tom, že kde je náčelník se dozvěděli z mapy a museli ho najít. Další vtip byl v tom, že polovina z nich se vydala na druhou stranu, než měla. Prostě orientace nás stále trápí. A to se blížil poklad.
Ve čtvrtek začalo ráno pršet a vlastně až do konce dne skoro nepřestalo. Přesto proběhl poklad a vlastně i krásně vyšel. Trasa vedla přes Vrbno a následně mezi soustavou rybníků Pálenec, Hadí, Smolinec. Vše bylo zakončeno na ostrově a potom převoz družin do tábora, kde se kopal poklad. Vlastně to nebyl poklad ale ony ukradené vakcíny z prvního dne. Byly totiž nalezeny, vykopány a tím všichni zachráněni. Inu litovali jsme naše družiny v cestě deštěm, ale kromě jedné to zvládly vlastně skvěle. Luštili docela dobře a i ta práce s mapou docela ušla.
Večer nás čekal obřad Třech orlích per. Letos se povedlo zkoušku složit Truhlíkovi a Aničce. Patří jim obrovská gratulace. K tomu ještě Niky zvládla Orlího bojovníka (ten je za složené tábornické zkoušky).
Pátek potom přinesl poslední den. Dělaly se dorty, pekly kuřata a hrály giga hry. Pod svojí taktovku jí doslat Honzík a myslím, že to zvládl mistrně. Byly dva týmy černí a barevní. Za instruktory bojovali Pájka s Maruškou a Elda se Suzkou. Klání to bylo vyrovnané a rozhodli ho až scénky u táboráku. Tam exceloval především černý tým a budoucí filmová hvězda Nikča.
Jinak v pátek proběhlo vše při starém. Giga hry, po sváče vyhodnocení a došlo i na nějaké ty ceny, dorty a házení do vody. Soudek Kofoly byl připraven. K večeři se podávala lehká novinka a to toasty. Rozjeli jsme úctyhodných pět toustovačů a dokázali dělat až 10 toastů za pět minut. Snědlo se všechno.
Večer vzplál závěrečný oheň. Pasovali se nové instruktorské kusy – Anička a Nikča. Došlo rovněž na opakování legendární scénky o inženýrovi Kubrtovi v podání Daníka a Míry. Bylo to stejně jako minule boží. Kluci mají neskutečný herecký talent. Uvidíme, co předvedou příště. Hudební nástroje jsme tentokrát vedli my s Jägrem a v rytmice nám pomáhala Maruška se svým novým cajonem. Oheň pomalu dohasínal, hodinky se přiblížily k půlnoci a poslední den tábora skončil.
Ráno nastal odjezd, hledání ztracené boty, plavek nebo ručníku. Odjíždějící si kompletovali ešusy a tak podobně. Před dvanáctou nastalo na tábořišti ticho. Tábor 2021 skončil. Jaký bude ten příští asi nikdo z nás neví, ale už se na něj moc a moc těšíme.
Pluska
Letos se jednoznačně zvýšil počet složených vlnek.
Došlo opět po čase k získání Orlího bojovníka – Nikča, gratulace.
Dva úspěšní skladatelé zkoušky Třech orlích per – Anička a Truhlík.
Velká šikovnost našich dětí, do nemocnice se muselo jen výjimečně. Neplatí však u vedoucích, kde se vyznamenal kde kdo, i hlavní vedoucí.
Mínuska
Někdy neskutečně hrubý slovník našich táborníků.
Orientace s mapou má opravdu spoustu slepých míst.
Více ztracených příborů a ešusů než by bylo zdrávo.
Schopnost jakékoliv místo v táboře zaneřádit papírky a jinými odpadky.
Poděkováníčko
Samozřejmě by bylo dobré poděkovat všem, kdo se rozhodli přiložit ruku k dílu a dovést celý náš tábor do cíle. Přec to děláme ve volném čase, a protože nás to baví a jsme spolu rádi. Pár postav si ale určitě zaslouží vypíchnutí.
Pájka, BB, Dída za suprově zvládnuté zdravotnické trio. Ono rozdávat ty kopy léků ráno, odpoledne, večer. Na nic nezapomenout, připomínat se a podobně není úplně jednoduché a holky to zvládly s přehledem.
Daník, Míra a případně další za skvělé zásobování. Inu bez surovin se nedá vařit a pro ně právě jezdili kluci každý den do našeho mrazáku v Kadově, stejně tak vyzvedávali pečivo a jiné věci u Lenky a k tomu ještě stíhali poštu. Ve zkratce je to poměrně náročné dopoledne a kluci to zvládali opravdu skvěle.
Pájce a BB by stálo vyseknout poklonu za hladký průběh etapové hry a snahu zapojit co nejvíce znalostí vlnek. Všechno to dali hezky dohromady a snažili se držet otěže, co nejvíce to šlo.
Letošní bodování dělal Daník. Myslím, že už ví, že to není zcela jednoduché. Hledat výsledky, zapisovat, přepisovat a kontrolovat, aby všechno bylo správně. Zvládl to s bravurou, nebyly žádné reklamace, takže palec nahoru.
Sepsal starostlivý starosta umístěný do kuchyně Hromada lidí (to je přezdívka)