Čestice - Korouhev rytíře Koce 18.-20.10.2024
Oddíl Střelka Čestice pravidelně pořádá víkendovou akci pro děti s názvem o Korouhev rytíře Koce. Spočívá to v tom, že se rytíři nebo jeho rodině vždy stane nějaká neočekávaná věc a je nutno mu pomoci a dát vše do pořádku, aby mu bylo dobře a štěstí na jeho panství vzkvétalo. Letos došlo k tomu, že jeho milovanou Dorotku zchvátila zlá nemoc a bylo nutné zajistit pro ni speciální lektvar. Za tímto účelem dorazili do Čestic oddíly z Českých Budějovic, Sušice, a i ten nás Podskaláček ze Strakonic.
Pátek, objevujeme školu
Sešli jsem se na nádraží v hojném počtu. Ono hned na začátku musím říct, že naše výprava byla nejpočetnější. Po transportu do Čestic jsme vyskákali na náměstí a putovali do školy. Tam jsme dostali celé jedno patro a svoji třídu. Už zde se ozývalo kručení Dídy žaludku, ale na večeři nebyl prostor. Rychle jsme vyběhli ven a hurá na zdejší zámek. Na nádvoří se seřadili všechny družiny a k celému tomu houfu promlouval statečný rytíř Koc o svých problémech.
Následovali dvě noční hry. Dídě pořád kručelo v žaludku a byla proto vhodný pestřící prvek bojovky. Představte si, že se plížíte v parku, kde jsou noční tvorové (vedoucí) a do ticha se ozve zlovolné kručení.
Počasí bohužel nepomáhalo a lehce mrholilo. Poté následoval přesun do školy. Sice přes určité protesty se povedlo domluvit, že teď dojde na večeři. Dída neváhala a byla nahoře jako první. A už to jelo jedna houska, druhá houska. Zvuk kručení odešel a na noc byl klid.
Den však ještě nekončil a přišly veselé hry v klubovně. Hlavně ta s pracovním názvem bagr se nám moc líbila. Jen snad příště by se hodilo zařadit ji až v neděli jako hru úklidovou, protože tak dokonale vyleštěné parkety ve zdejší škole dle mě nebyly dlouho.
Desátá uběhla a bylo nutné jít do hajan. Vedoucí ještě šli na poradu, kde se kuly plány na další den. Jinak vše ale směřovalo k tradičnímu kolečku zuby, mytí, spacák. Ve třídě se zhaslo a už naši členové chrupkali. Vedoucí spali na chodbě a zde se ukázaly záludnosti moderní doby. Škola má totiž pohybová čidla na světlo. No zkuste si spát, když při každé otočce se tmou promítne ostrý řez žárovky. Jde to velmi ztěžka.
Sobota, ven, dovnitř, ven a lék je náš
Noc byla trošku náročnější, protože stálé světlo není nic příjemného. Motička mě vzbudila po sedmé a hurá pro rohlíky a chlebík. Navštívili jsme místí krám a vše hravě zvládli. BB a další mezitím uvařili čajík a v devět už jsme měly družiny venku. Ještě asi zmíním, že jsme postavily tři Mrože, Vážky a Tučňáky.
Ráno jsme putovali za jedním zdejším obyvatelem, který věděl pár informací o léku. Potom už opět hurá do tělocvičny, a především do knihovny. Tam probíhala pekelná hra s knihami. Vše běželo docela rychle, takže než bys řekl Koc byl tady oběd. Ten nám servírovali ve zdejší škole v přírodě. Příjemné prostory, příjemná obsluha, a hlavně vynikající řízek nás zcela nadchnul. Přišel na řadu odpolední program.
Putovali jsme k dvěma postarším dámám, jež nám měli dát recept na potřebný lektvar. Po cestě se luštila šifra a šlo se dle mapy. Celková trasa čítala krásných 12 kilometrů, takže se nelze divit milý čtenáři, že jsme obrysy školní budovy zahlédli až před šestou hodinou za lehkého smrákání.
Následoval rychlý sled večeře, vaření lektvaru a přednes speciální bojové písně. Potom už nadešel jeden z pověstných čestických hřebíků, boje s papírovými koulemi. V tělocvičně vždy proti sobě stanuly dva týmy a bylo za úkol se co nejdříve vybít. Hrálo se na půlkách, takže běžely dva zápasy proti sobě a byl to jednoduše hukot.
Na závěr potom již proběhla jen vybíjená a den se opět naklonil směrem ke spánku. Čehož všichni znaveni hrami, pochodem a opět hrami využili dosyta.
Neděle – uklízecí rytíři
Ráno opět pro pečivo. Opět s Mončou a hlavně se sličnými slečnami organizátorkami, které nám pomohli s odvozem rohlíků. Za což se sluší poděkovat. Zároveň asi můžeme i zde smeknout korouhev za vzorně připravenou víkendovou akci.
Škola je velká budova, takže uklidit ji chvilku zabere. Proto jsme se hned pustili do zametání, vytírání, vynášení odpadků a podobně. Opravdu to bylo docela náročné. Zde musím pochválit vzornou pomoc našich mladých pušek Ondry a Tomáše. Aktivně přiložili ruku k dílu a zvládlo se to poměrně rychle.
Na hřišti se již začaly odehrávat rytířské hry. Celá řada stanovišť, kde byly potřeba koule, štíty, ale rovněž obratnost a hbitost. Sice byla trošku mlha, ale i tak se družiny činily. Čas nezastavíte a tu náhle byl čas vyhodnocení. Na něj se dostavil Koc i se zdravou Dorotkou. Předali se diplomy a už se muselo rychle na spoj domů.
Kocovské klání v Česticích se stalo minulostí. Dalo nám mnoho zážitků, mnoho kamarádů a mnoho příjemných chvilek takhle při podzimu, děkujeme Střelko, děkujeme.
Sepsalo začínající páže v čekacím období Hromada lidí (to je přezdívka)