Jak jsme pinkali míč skrz i přes vysokou síť 28. 12. 2024

Jak jsme pinkali míč skrze vysokou síť

Na konci letošního roku jsme se rozhodli trošku proniknout na pole sportu. Vybrali jsme si ten, kde se uplatní dobře vodáci a vodačky. Rozhodnutí padlo na míčový sport zvaný volejbal. Termín turnaje v Četicích, kam jsme se přihlásili byl stanoven na 28. 12. V září se nám podařilo optimalizovat kádr a tím pádem před námi byly asi tři měsíce na to, abychom něco potrénovali. Povedlo se nám přidružit k jedné partě, co chodí pravidelně v neděli hrát, takže tím pádem jsme měli zajištěnou pravidelnost. Kromě toho jsme si dali i jeden trénink samostatně. Naděje jsme si nedávali nejvyšší. Na druhou stranu, nač stahovat bloky, když smeč je ještě daleko. Navíc mezi svátky se hodí každý pohyb.

V kouzelný prosincový den tedy vyrazila naše odvážná sedmička směr čestická základní škola. Složení týmu bylo Hromda lidí, Jager, Naty, Zdenda, Zbyšek, Pytlík, Adélka. Bez nadsázky se těchto sedm statečných postavilo ve volejbalovém klání týmům dále zkušenějším, sehranějším a nutno říct, že i prostě lepším. Nebáli se a za to si zaslouží minimálně pokývnutí hlavou.

A jak to vlastně probíhalo. Inu v devět hodit nás ET pustil do školy. Množství lidí pomalu houstlo. V tělocvičně se napnula síť a začali se ozývat první údery míče, bum, bum o palubovku. Následovaly cvičné smeče a bloky.

Celkově dorazilo 6 týmů. Hrálo se každý s každým, 25 bodů na dva sety. Myslím, že se trošku podcenilo, jak dlouhé mohou zápasy být, protože dle zpráv z minulých let se končívalo okolo třetí až čtvrté. Tentokrát se vše sunulo vlastně až k šesté hodině, ale nepřebíhejme.

Na nás vyšel asi druhý zápas. Protáhli jsme se. Rozpinkali. No a už nám tam přilétlo podání. Jejde a spadlo. Bod putoval k soupeři. A za chvíli letěl další míč a zase na zem. Svazovala nás nervozita a zůstávali jsme jasně za svým standardem. Postupně se ale vše zlepšovalo. Bagr se nám ustálil. Příjem se zkvalitnil a povedlo se produkovat i smeče a tu a tam i bloky. Pokud se sešel Zdenda se Zbyškem na síti, tak utvářeli obávané duo ZZ. Bohužel pokud se sešel na síti Pytlík a Naty, tak vytvářeli duo pracovníků pracujících v nížinách a neměli šanci rovnat se habánům na druhé straně. To jim však neubíralo na nadšení, nasazení a zápalu do hry. První set skončil neslavně, avšak ve druhém už jsme stoupali strmě bodově vzhůru. Sice opět prohra, ale pocit ze hry vesměs dobrý. V delších výměnách by se dalo říct i docela dobré. Bohužel přímé smečařské útoky byly ještě pořád nad naše síly.

Po porážce přišel další dílek činnosti, která nás měla provázet celý den. Jednalo se o pískání. Vždycky kdo prohrál pískal. Inu pískali jsme všechny zápasy. Avšak ne všechny sety jsme ztratili, o tom za chvilku. Naše pískací sekce se skládala ze mě, který dostal na starost píšťalku a potom z dvou otáčecích křídel, které obstarával Jaromír a Natálka. Dohromady nám soudcování vesměs šlo. Ale bralo to čas, který ostatní třeba využili k obědu a podobně.

Nebudu rozepisovat podrobně náš pravidelný rytmus. Hraní zápasu, pískání, povídání, konzumace cukroví. Takhle nějak jsme jeli směr konec turnaje.  Až nadešlo památné klání s týmem Eťáků. Dle hry, kterou předváděli to měla být jasná záležitost, ale stalo se něco, co dle mého nemůžou rozklíčovat doteď ani oni. V prvním setu se naše hra rapidně zlepšila. Pytlíkovi šel výborně servis jeho takzvanou samičí pěstí, dával jedno eso za druhým. Zdenda provedl asi tři úspěšné bloky. Natálka svým elegantním stylem vybrala nejeden balón a Zbyšek v nejtěžších okamžicích zapojil své fotbalové umění. Prostě se nám dařilo tu na tři, tu na dva, tu na jeden dávat míče přes a většinou je Eťáci nedokázali vrátit zpátky. Body přibývaly. Tušili jsme, že to nebude trvat věčně. A opravdu najednou se karta otočila. Přestalo jít podání, blok se ztratil. Nahrát si se zdálo nemožné. Měli jsme však velký náskok, a to se ukázalo jako rozhodující. Poslední míč jsme dali do růžku a štěstěna zafungovala. Hle vítězství o dva body v prvním setu bylo na světě. Jásali jsme, křepčili, skákali. Bylo nám jasné, že se to asi znovu jen tak nestane. No nestalo. Ale ten záblesk nám už nikdo nevezme. Je pevně zapsán ve statistikách a vlastně i na těchto řádcích.

K šesté hodině se dohrál i poslední mač. Sečetly se body. Uklidila síť. Vyhlásily výsledky. Zamkla škola. Další ročník pravidelné volejbalové šou byl ukončen. Byl to fajn den, doufám, že se dostaneme na další turnaj dříve než po šesti letech.

Sepsal volejbalový instrumentalista Hromada lidí (to je přezdívka)