Jak jsme se dostali na Šumavu a trochu pršelo 18. 10. 2025

Jak jsme se dostali na Šumavu a trochu pršelo 18. 10. 2025

Máme říjnové ráno. Teploměr už ukazuje lehce nižší teplotu a je ještě tma. Balím batůžek a skáču k Zoubkům do vozu. Frčíme na nádraží. Nádražní budova svítí a obsadila ji banda dětí. Banda dětí našeho oddílu, který má teď to štěstí, že má spoustu členů. Jsme za to rádi a jelikož nechceme, aby jenom seděli doma anebo proháněli digitální sítě, zkoušíme je brát do přírody. O to jsme se pokusili i tentokrát.

Je trochu zima. Přijíždí autobus. Řidič nehne brvou a otevře i zadní dveře. Skáčeme dovnitř a zabíráme ho kompletně celý. Malinko lituji ty, co mysleli, že budou v klidu spát. Hluk stoupal opravdu do výšky. Ono udržet více jak čtyřicet hrdel v klidu není snadné. Autobus kodrcal směr Šumava.

Před devátou vyskákali všichni účastnící u Nových Hutí. Daník jako šéf zájezdu zadal pár základních pokynů. Bohužel z těžkých šedých mraků začalo lehce mrholit. Začali jsme pomalu kráčet přírodou. Trasa byla vybrána po turistické modré značce. Nedávno však po ní projela těžká technika, takže nebyla nouze o bahno, louže a jiné vylomeniny. Začalo pršet více a více. Většina účastníků vytáhla pláštěnky.

Naše skupina vytvořila opravdu dlouhého hada, jenž se pral s nepřízní počasí. Nutno říct, že naštěstí trasa vedla vesměs z kopce. Ukrajovali jsme kilometr po kilometru. Okolo jedné už byl vidět Vimperk cíl naší mise.

Naše kroky vedli do zdejšího muzea, jenž prošlo velkou opravou a rekonstrukcí. Nutno říct, že nádvoří zámku působí pěkně a upraveně. Daník nám vybral variantu muzea, které se nachází ve dvou patrech. Musím uznale pokývat hlavou, co všechno tam na návštěvníky čeká, a hlavně pochválit herní prvky, které z nudného koukání dělají příjemný a aktivní zážitek. Najdete zde možnost postavit si město, vybarvit si návrh malby na sklo nebo si vyzkoušet práci tiskaře. Hlavní taháky potom byly jednak možnost vozit dřevo na sněhu v saních v rámci interaktivní hry, jednak video místnost, kde návštěvníci mohli zažít silný orkán, jenž zasáhl Šumavu na konci devatenáctého století.

Děti se v muzeu vyřádily, ale čas se ukázal jako velký protivník a varoval nás, že musíme spěšně na vlak. Rozloučili jsme se tedy s vimperským zámkem a vystoupali na zastávku nad městem. Tady dorazil vláček. Naskákali jsme do něj. Začali dojídat svačiny a nechali odpočinout našim nohám. V půl páté železný oř dosáhl Strakonic a my se rozešli domů. Další výprava se stala minulostí. Sice bylo trošku mokro a možná i trochu zima i tak si ale myslím, že se vydařila.

Sepsal řidič šumavských saní Hromada lidí (to je přezdívka)