Jak jsme se podívali do lázní aneb turistická výprava 11. 9. – 14. 9. 2025

Jak jsme se podívali do lázní aneb turistická výprava 11. 9. – 14. 9. 2025

Rozhodli jsme se v oddíle po čase udělat turistický výlet. Volba padla na takzvaný SOOS. Nejedná se o zkratku, ale o slovo převzaté z německého jazyka. Významově se uvádí, že by se mohlo jednat o pelech. V přírodním podání se jedná o přírodní park tvořený rašelinovými oblastmi, kde všude něco bublá a zurčí. Výprava to byla zajímavá a dobrodružná inu čtěte následující řádky.

11. 9. – čtvrtek, vlakem dojedeš nejdál

Ráno se scházíme na nádraží. Jede nás lehce přes dvacet. Zbytek má dorazit později vozy. Počítáme se. Porovnáváme batohy a už je tu příjezd vlaku. Naskákáme do něj a jedeme. Nejdřív nás čeká vlak do Plzně. Zde rychle přebíháme. Na přestup máme pět minut. Vše se daří a již sedíme v jiné soupravě směr Cheb. V Chebu nás čeká trošku starodávné nádraží, paprsky slunce a výluka. Nasedáme do autobusu a s batohy ho celý zaplňujeme. Drncáme první kilometry. Okolo jedné už vysedáme ve Sklané. Zde budeme bydlet. Nahodíme krosny na záda a poprvé procházíme městečkem. Spíme ve sportovní hale, kde náš čeká milý pan správce. Vše nám ukazuje, vysvětluje a má úsměv na rtu. Dělá nám společnou fotografii, která je následně vylepená do zdejší kroniky ubytovaných.

Bydlení je zajímavé. Je zde několik pokojů. Hned vedle je tělocvična, kam však nemůžeme. Probíhají zde různé sportovní tréninky. Rozloží nám však na chodbě pinponogvý stůl a půjčí pálky a míčky, což je super.

První výšlap volíme velmi volně. Projdeme se zdejším přírodním parkem. Jdeme podél dvou rybníků, šlapeme skrze lesnatý terén a dáváme si prvních deset kilometrů. Na ubytování už se vaří a seznamujeme se s panem kuchařem a jeho pomocníky. Jsou moc šikovní a hodní. Mají pochopení i pro naše hlučnější členy. Dneska máme výpečky a je to lahoda. Dáváme si donosu. Následuje lehké trávení a potom lekce stolního tenisu. Večer ale letí, takže šup do postele.

12. 9. – pátek, lázeňský den

Vstáváme. Připravujeme snídani. Párky se hřejí. Rohlíky se krájí. V osm se otvírají zalepené oči vodáků. Podáváme párky v rohlíku a čajík. Postupně přichází strávníci. Mizí jeden párek, druhý a hle najednou všechno fuč. Připravujeme balíčky. Všichni se balí a počasí se zatím vyprší, což je super, protože teď už svítí sluníčko a po zbytek dne to vydrží.

Vycházíme. Čeká nás patnáct kilometrů. Jdeme různými turistickými cestami a docela to odsýpá. Dorážíme do Františkových Lázní. Dáme zmrzlinu a potom hurá do centra na prameny. Jejich tu celá řada. Projdeme kolonádu, park a jsme u rozhledny. Občas se vyfotíme, občas něco ochutnáme. Není to ani dobré, ani špatně. Nevíme však kolik toho konzumovat, abychom se nepřepili.

Po rozhledně jdeme do zdejšího kempu Amerika. Tam rozbalujeme obědové balíčky a kocháme se okolní krajinou. Po odpočinku jsme kráčeli do zrcadlového labyrintu. Tam nás čekal náročný úkol dostat se ven, což se nakonec všem podařilo.

Na závěr nás čekalo pár kilometrů zpět na ubytování. Bylo to docela náročné, ale povedlo se to. Unavení jsme velmi ocenili připravenou večeři v podobě kuřátka s bramborem. Potom zase stolní tenis, nějaká ta deskovka a spát.

13. 9. – sobota, den SOOS

Hlavní důvod naší návštěvy zdejší krajiny na nás čekal v sobotu. Ráno jsme posnídali lupínky, vzali balíčky, počkali až se vyprší a potom opět pěšky vyrazili do přírodní rezervace. Dneska nás čekala kratší cesta a o fous hezčí terén, jenž se vinul krásnou přírodou. Potkali jsme i jednokolejní vlak, ale bohužel tento víkend nejezdil. I tak jsme si u depa hezky odpočinuli a nabrali síly na sluníčku.

Potom už nás čekal areál SOOS. Najdete zde muzeum, občerstvení, záchranou stanici živočichů a vstup na rašeliniště. Prošli jsme jedno po druhém a zakončili vstupem do rezervace. Jde se po chodníkách, občas něco bublá a můžete se hezky kochat výhledem. Dokonce ani zde není velký zápach síry.

Udělali jsme nějaké fotky. Pokochali se a jelikož čas pádil rychle vpřed, tak vyrazili zpátky. Čekalo nás ještě lanové hřiště, kde dívčí část osazenstva našla příjemnou restauraci se zmrzlinou a kávou. Dětská část se zase dostatečně vyblbla při lezení překážek.

K večeři nám milí pán připravil gulášek s knedlíkem. Jenom se po něm zaprášilo. Únava se sčítala, a tak se šlo spát opravdu brzoučko. Jenom pár soviček vydrželo si povídat do půlnoci.

14. 9. – neděle, vlakový den

Konec akce se nese vždy v podobném shonu a uklízecím duchu. Ani tentokrát nešlo o výjimku. Sbírali se odpadky, skládalo povlečení, snídalo se a balilo. Někdo to zvládl svižně, někdo se strašně trtal. Po uklizení pokojů jsme nahnali naše malé vodáky, aby opravdu vysbírali všechny odpadky a hle přibyl hned další plný pytel. Počasí se mračilo, ale to už nám nevadilo. Nejdříve na výlukový bus a potom dvěma vlaky hurá domů. Zpoždění se nám vyhnulo, takže o třetí se už naše očka dívala po našem krásném nádraží. Naše turistické putování skončilo. Myslím, že se docela povedlo. Účast byla docela fajn, i když přece jen mohla být vyšší, ale pravdou zůstává, že většina těchto výletů není tolik navštěvovaná. Třeba jednou odhalíme proč.

Sepsal vášnivý zkoumatel rašelinových proudů Hromada lidí (to je přezdívka)