Vodácký tajný čundr 26.4.-27.4.2025

Vodácký tajný čundr 26. 4. – 27. 4. 2025

Máme v oddíle pár tradičních akcí a k jedné z nich začíná pomalu patřit i tajný čundr pro větší děti a vedoucí. Základ akce bývá podobný. Sejdeme se v plné polní, nakoupíme jídlo na 2 dny, tak aby šla jeho realizace zvládnout na přenosných vařičích a potom vyrazíme podle mapy poznávat krásy přírody.

Sobotka

Letos to bylo podobné. Patnáct nadšenců se sešlo v sobotu ráno na strakonickém nádraží. Panovaly obavy z počasí, ale všechny kapky spadly den předtím a sluníčko nad námi drželo ochrannou ruku po celou akci.

Rozdělili jsme se na týmy a následně dle recepisu běžely naše nohy do jednoho žlutého supermarketu, aby nakoupil tu instantní polévku, tu cibuli, tu těstoviny nebo okurku. Vše potom bylo nutné naházet do krosen a už se karavana batohů kráčí směr vlak.

Jedeme pouze krátce směr Strunkovice nad Volyňkou. Vyskakujeme a začínáme. Nejdřív rozdávám celodenní úkol, což bylo tvoření pohádky na dané téma do speciální knížky. Potom už nastává to horší, což je chůze pole mapy.

Čeká nás pár kilometrů po žluté. Krajina je lesní, terén kopcovitý. Kráčíme, povídáme, kocháme se. Občas se přejde nějaká odbočka a musíme se vracet. Občas se přejde jasná topoznačka a musíme se vracet. Kilometry na našem tachometru stoupají. Cíl se však přibližuje pomalu.

Kolem poledne dobýváme vrch Kbíl. Rozbíjíme zde tábor. Z krosen jdou ven vařiče, bomby, chleba, voda, párky, polévky a jiné. Tři party vaří, každá něco trošku jiného, každá ale se zápalem. Brzy už to vře. Brzy už to voní. Brzy je slyšet cinkání lžic. Od něj už je kousek k mlaskání a hostina s glutamátem už běží.

Po zabalení a úklidu, vystoupíme na rozhlednu. Ema navrhuje ji rozhoupat. Demokraticky návrh zavrhujeme a vyběhneme všechny schody.  Potom už pokračujeme dál. Vedou nás naši zkušení šerpové. Dostáváme se do vesnice Kraselov. Z ní nás už čeká jenom pár lesních cestiček a hle rozprostírá se louka krásného tábořiště v Novosedlech, naše dnešní nocoviště.

Ubytujeme se, Odpočineme si a jdeme na nanuky. Vykoupíme zdejší zásobu v hostinci a posilněni cukry se vracíme vařit si véču. Na stoly opět přistávají vařiče, na ně ešusy a už se rozjíždí kulinářský kolotoč. Pomalu se stmívá a začíná padat zima. Dokončujeme, dojídáme a stahujeme se do srubu. Tomáš hodný to muž dokonce rozdělá v kamenech, a tak je zde útulno.

Čteme si vytvořené příběhy. Myslím, že jsou docela vtipné a fajn. Následuje jedna hra matematického charakteru. Nebudu asi vysvětlovat o co šlo, ale nejspíš jsem špatně vysvětlil pravidla, takže se z toho stalo mega moc husté lovení korálů. Na závěr jsme si střihli komorní městěčko Palermo. Bylo to v pěkné atmosféře potemnělého srubu a se zkušenými hráči, takže bomba. Hodiny však ukazovaly nekompromisní půlnoc, takže do spacáků a odpočívat.

Nedělka

Krátce před osmou, sluníčko svítí. V jedné místnosti se na zemi, stole a jinde leží patnáct postav. Podřimují, možná snad i chrápou. Ozve se budík. Ozve se zvuk vstávat. Postavy se začínají hýbat. Některé ladně, některé trhaní, ale vše se dává do pohybu. Vzduchem se line vyfukování karimatek. Padají první slůvka. Podlaha pokrytá spacáky se začíná objevovat. Těla vycházejí na vzduch a mžourají do slunné neděle.

Takhle nějak to vypadá ráno na čundru. Cítíte únavu předešlého dne, ale víte, že se ještě půjde. Potěší Vás dobré počasí a i to, že kamarádi připravují snídani. Vyloupli jsme se ze srubu, na stoly naposledy dali vařiče a už to jelo. Mazali se vánočky. Dokonce jedna skupina vařila kakao. Do toho lehké slunko, prostě pohoda. I celkové balení úklid proběhl svižně.

Okolo deváté se už naše krosnová karavana rozběhla směr Strakonice. Opět se vyskytly drobné problémy s mapou, ale co se dá dělat. Podařilo se projít všechny vytýčené body – Sloučín-Makarov-Drachkov-Strakonice. Přeci jen únava už byla znát, ale i tak jsme si užili pěkné výhledy a čerstvý lesní vzduch. Tu a tam se do cesty připletl močál, ale co se dalo dělat.

Dle rozpisu se návrat plánoval na jednu hodinu a opravdu pět minut před se naše postavy vylouply u klubovny. Vyšlo to přesně. Čundr skončil, účastníci se rozešli. Zbyly lehce unavené nožky, otlačená záda, děravé botky nebo hezky opálené tváře všech, kdo vyrazili. Kromě toho, ale také zbyla hrst zážitků, nůše vzpomínek a košík příběhů, které podobná akce vždy přinese. Možná to není mnoho, ale možná to není ani tak málo. Uvidíme, kam se vydáme sbírat příště.

Sepsal turista víkendového charakteru Hromada lidí (to je přezdívka)