Voda Otava 6.6.-7.6.2026

Voda Otava 6. 6. – 7. 6. 2026

Rozhodli jsme se letos zkusit vyplout na 2 řeky. První jsme zvolili poněkud blíž a to Otavu. Jak se nám jelo, jak se pádlovalo a jak se vše dařilo. Vypoví následujících pár řádek.

Sobotní vyplouvací den

Scházíme se ráno. Otvíráme všechny zámky. Přichází hafec pomocných rukou, takže jsme svižní. Házíme lodě na káru. Vážeme je. Jde to jak po másle. Přidáváme jídlo, vesty, pádla. Dochází první děti. Jdeme do vozů a na vlak.

Potkáváme se v kempu v Horažďovicích. Členíme se do lodí. Máme dvanáct posádek. Těšíme se z krásně opraveného jezu na Krupárně. Projíždíme ho.

Dovádíme u Svatého pole. Přívalová vlna je velká, proud taky. Kromě jedné posádky však všichni prokáží vodácký výcvik, což je super. Nasedáme a plujeme dál. Přeje i počasí, sluneční paprsky nám dávají červenou barvu.

Svačíme ve Střelských Hošticích. Je opravdu hezky. Anička se rozhodne získat vavříny na poli oblíbenosti, a tak bere děti na točenou zmrzlinu. Inu je moc, moc dobrá.

Plujeme dál. Střídají se jez, klidnější voda, jez. Po páté hodině už vidíme katovický kemp. Čekají nás tady další kamarádi, ale hlavně také stany. Stavíme a vybalujeme. Potom se pouští vařící tým do kuchtění. Vaříme klasiku našich vod, brambory, konzervy, cibule. Hladovost účastníků je potvrzena, když zmizí i poslední brambor z kotlíků.

Večer postupuje do šera. Zkoušíme hrát ještě volejbal a frisbee. Docela se nám to daří. Padla desátá hodina a je čas jít spát. Výživný den na vodě končí.

Neděle

Svítí sluníčko, a první odvážlivci opouští spací pytle. Očka máme ještě zalepené, ale švitoření a štěbetání dětských postaviček nechává spát jen ty nejvytrvalejší. Skáčeme ze stanu, dáváme vařit čaj. Musím se přiznat, že se mi opravdu nedařilo škrtat sirkami. Nejspíš byly vlhké, nejspíš jsem trošku levý, ale opravdu jich minimálně deset nefungovalo. Naštěstí KK přiložila svůj klidný a titulem podložený pohled a už se nám vařil čaj.

Po snídani přišlo balení. Docela to šlo. Stany brzy zmizely v obalech, batohy v autech. Naši ochotní řidiči nám převezli věci a před jedenáctou už naše lodě polykaly první kilometry. Čekal nás krátký úsek, ale docela s peřejemi. Na závěr potom tradiční strakonické peřeje. Všichni je zvládli. Musím ocenit dětské posádky, jak hezky se s tím popasovaly. Potom už jen svačina na Ostravě, trochu koupání a hurá k loděnici. Tam nošení věcí, uklízení a sušení. Rozdání posledních jablek a už jsou tu rodiče. Voda se stává minulostí. My jsme opálení, lehce unavení, ale vlastně veselí, jak se nám to povedlo.

Sepsal spálený kormidelník Hromada lidí (to je přezdívka)