Výlet do muzea čokolády Tábor 10.1.2026
Za čokoládou a husity vánicí a sněhem aneb výlet do Tábora 10. 1. 2026
Panovalo opravdové zimní počasí, když se naše řady začaly pomalu šikovat na nádraží. Ono sobotní ráno teploměr ukazoval mráz, mraky pouštěly vločky a od pusy našich malých vodáků šla pára. Přesto se náš oddíl nebál a v počtu více jak třiceti naskočil do lokálního vlaku směr dávné centrum husitské zvané Tábor. Jedná se o docela zajímavé jihočeské město, které má muzeum lega, okresní archiv, a i krásné čtvercové náměstí. Naše kroky však směřovaly zcela jinam.
Vyskákali jsme již za denního světla na nádraží a pod taktovkou Barči a její asistentky BB (nebo naopak ) jsme cupitali na první zastávku. Tou se stalo muzeum čokolády. Protože je to poměrně malý prostor, tak jsme se rozdělili na dvě poloviny. Naší čekal krátký rozchod a objevování zdejších kaváren. Potom jsme vystřídali naše kolegy v muzeu. Ujmula se nás milá slečna průvodkyně a věnovala se nám více jak hodinu. Zjistili jsme, jak se vyrábí čokoláda, co všechno z ní v muzeu mají a spoustu dalších podrobností. Exkurzi jsme zakončili ve zdejším obchodě. Co si budeme povídat, každý si odvezl domů tu kostičku, tu hrstičku, tu celý balík sladkých dobrot.
Po čokoládě nastal čas na trošku historie. Vydali jsme se do zdejšího podzemí. Paní průvodkyně nás provedla pod zdejším náměstím a zasvětila nás do historie města. Ve sklepech panovala podobná zima jako venku. Zlatým hřebem se potom na závěr stala expozice husitství, kterou mají ve zdejším muzeu. Jedná se o interaktivní expozici, která zaujme jak starší, tak mladší návštěvníky. Rozhodně každý si zde našel něco pro sebe.
Čas kvapil jako uřícený husita s řemdihem, a proto nás naše velitelky zájezdu hnaly kvapně směr nádraží. Vlak dorazil včas, takže hurá ho obsadit a vstřebávat zážitky. Vesměs většina členů pospávala až zpátky do Strakonic. Tam jsme předali vodáky a snad všechno oblečení rodičům a výprava skončila.
Sepsal nadšený konzument čokoládových pamlsků Hromada lidí (to je přezdívka)