Tábor Kadov 2014

zápis čtyřicátý šestý ....

 

Tábor Kadov 2014 – Sherlock Holmes

Jako každý rok proběhl na přelomu července a srpna náš letní tábor. Tedy vyvrcholení naší každoroční činnosti, na které se všichni velmi těšíme. Letos se nám sešla pěkná řádka dětí, něco přes třicet, jenž pak zdárně putovala celým táborovým děním, až k jeho vyvrcholení. Začněme, ale pěkně od začátku.

Po bouřlivé debatě byl tématem našeho tábora zvolen Sherlock Holmes. Dělo se tak na základě velmi vyrovnaného hlasování, kdy i jiné návrhy měly velké zastoupení hlasů, ale bájný detektiv nakonec získal většinu skrz vodácké spektrum a byl vlastně zvolen jednomyslně. Následovalo zvolení odvážných hochů Vořecha, Koudyho, Hromady lidí a Davida(ten posléze trošku ochuravěl s rukou), kteří se měli postarat o vymyšlení a realizování etapovky. Začaly probíhat schůzky pracovního týmu a od prvotních pouhých nápadů, sloganů a hesel se začala pomalu tvořit konkrétní forma, jenž byla do začátku tábora vypiplaná k dokonalosti.

O co tedy šlo. Inu zlý a nebojácný zloduch dr. Moriarty vymyslel strašlivý plán na zničení světa, jenž hodlal uskutečnit pomocí svého vynálezu, stroje na zemětřesení (Davidovo to nápad). K tomu, ale bylo ale třeba zosnovat celou řadu loupeží, spojit se s dalšími zloduchy, získat prostředky a suroviny a podobně. Každý den tábora se odehrála jedna nitka příběhu, jenž měli naši malí vodáci, pomocníci Sherlocka Holmse dávat dohromady a nakonec z nich uplést celý příběh. K tomu jim zdatně měly pomáhat pravidelné noviny Kadov times, které vycházely po celý tábor a přinášely kromě různorodých článků, inzerátů, vtipů, hádanek a křížovek, také zprávy z táborových her a etapové legendy. V nich se bylo třeba orientovat a řádně je znát. Neb se to mohlo později hodit.

 

První týden

Vše začalo tradičně odvozem na tábor, který provedl smluvený autobus. Všechna batožina se tedy nalodila do skoro bezedných prostor monstra na kolech a vyjelo se směr Kadov. Tady na návsi se pak vše vyházela a převzala jí kára, ale i statné ruce našich členů, neb nemáme v oddíle žádná ořezávátka.

První den má již zaběhlé tradiční rituály. Takže proběhlo ubytování, vybalení, prohlídka tábořiště, čtení BOZP a táborové řádu. No a pak hurá na dvě klasiky všech klasik. Zná je u nás již každý a ať jim dáme jakýkoliv název, budou to pořád Kouzelník a Motýli (přesně v tomhle pořadí). Obě gamesky se uskutečnily zdárně a pomalu se začalo smrákat. Počasí přálo a nebylo vidět mráček.

V plánu byla však ještě noční hra. Tu, však znatelně narušilo počasí, neboť z mraků se začal sypat opravdu hustý déšť a nepřestával a nepřestával. Dokonce nebylo vidět ani na krok. Řešili jsme popravdě milý čtenáři, co s tím. Muselo se holt improvizovat.

Nejdřív jsme šli do srubu, udělali ohýnek v krbu a zahráli pár písniček (letos naším hlavním mistrem na kytaru s velkým M byl Jägger, sluší mu vzdát holt a dík již nyní, kdyby se opomnělo). Pak následovala scénka, v hlavní roli Sherlock Holmes a doktor Watson vysvětlili dětem, o co půjde, co je čeká a dali jim první šifru. Tu vyrazili luštit do jídelny. Původně a plánovaně měla pak následovat záchrana jednoho z členů družiny, ale nestalo se tak. Kvůli proudům vody se prostě hrálo jen o to, kdo rychleji vše a správně vyluští. Jednalo se opravdu o dlouhé šifry, ale na druhou stranu zapojit se mohla celá družina. Noc se pomalu pohnula k půlnoci, a tak jsme po hře zahnali děti spát. První noc na táboře pro ně začala.

 

Vsuvka

Možná někoho překvapí volba noční hry, takhle hned zkraje. Věřte, ale že dle našich zkušeností málokdo na táboře první noc spí. Jednoduše atmosféra, očekávání, ale také nabitá energie z domova dělá svoje. Takže volíme místo toho, aby nám vodáčci štěbetali ve stanech ještě o půlnoci, raději zajímavou noční hru, která je uvede do tématu, trochu je unaví a jim se pak lépe usíná v jejich spacích pytlích. Tolik na vysvětlenou.

 

Druhý den probíhá již plně v táborových regulích. Je třeba vstát, rozcvičit se, udělat ranní hygienu a vyrazit s ešusem na snídani, kde čeká teplý čaj a chleba s nějakou domácí a fajnou pomazánkou. Posléze je třeba uklidit, pak uklizení zkontrolovat, následně nastoupit a říct si, cože se to bude dělat a jak to bude probíhat.

Tento den začal stavbou detektivních kanceláří a jejich zdobení. Šlo o to, že si každý tým musel postavit svůj stan a k němu poštovní schránku, do které dostával poté noviny. Stavba stanů (našich klasických podsadových) činila týmům možná i větší problémy než jsme čekali. Postupně, ale byly podsady pospojovány, plachta vypnuta, poličky stlučeny. Každý tedy měl svoji základnu, kde řešil zapeklité případy zločinu.

Dalším úkolem pro naše malé detektivy bylo vymyslet určitou propagaci své kanceláře. Mohlo jít o scénku, povídání, praktickou ukázku. Jejich nápady byly natočeny na kameru a posléze hodnoceny odbornou komisí. Nutno konstatovat, že jak stavba stanů příliš nešla, činnost divadelní ba přímo herecká naším členům svědčila a podali výkony takřka geniální, možná i hvězdné.

První, stejně jako další dny na táboře utíkají neskutečně rychle, takže brzo přišel večerní nástup, zpívaná večerka, alou na kutě.

I během letošního tábora došlo na turnaje. Připadly na středu a hrálo se klasické troj kolečko, tedy fotbálek, vybika a ringo. Doby, kdy docházelo i ke kláním v softballu, případně frisbee jsou již asi dávno pryč, ale inu co. I tyto tři disciplíny zabraly naše malé vodáky na celý den. Hrálo se, fandilo, tekly nervy, ale vše v duchu fair play, a tak k večeru sice většina členů tábora padala únavou, přesto ale měla dobrý pocit z odvedené práce.

Netušili, že večer ještě přijde milé překvapení v podobě nahraného přepadu a následně noční hry s vysílačkami. I když byl znát úbytek energie, přesto se to plnění mise naši malí detektivové pustili s vervou a zdárně jí splnili.

Další den patřil spíše k odpočinkovým, tedy dopoledne. Poté následoval přesun do Blatné na koupaliště a následně především tajný úkol s vlakem. Bylo nutné parního oře vystopovat, poté přečíst speciální kód, který ukazoval špión v něm jedoucí a s tímto kódem se pak vypořádat s přidělenou šifrou. Všechny týmy se dokázaly popasovat s úkolem na výbornou. Pak nás již jen čekala cca. 10 kilometrová cesta zpět na tábořiště. Síly docházely, ale dobrá nálada nikoliv. Večer pak podezřele stany utichly velmi, velmi časně, a z pod celt se ozývalo jen spokojené pochrupkávání.

Běh tábora se neustále se žene v před a nelze ho v podstatě příliš zastavit. Další den tak pokračoval v nastoleném tempu. Počasí nás podrželo na jedničku a dovolilo nám další část naší etapové hry uskutečnit v rybníku. Šlo o pašování různého druhu ryb a jejich následného prodávání. Byla to vcelku švanda, neb rybník zaplavili lodě, čluny a hlavně přes třicet plavajících, cákajících a především usilovně se snažících dětí, které bojovali o přízeň a finanční ohodnocení z řad rybářských pašeráků.

Den před nedělí se volá sobota a má u nás na táboře jako mnoho jiných dní své klasické atributy. Pozor atributy se týkají soboty první. Je připravit totiž slavnostní oheň, volaný též táborák. Dále pak je členy potřeba řádně vyčistit od týdenní činnosti pomocí akce, jež voláme velké mytí. No ale kromě toho samozřejmě dojde na celou řadu her a taškařic. Tentokrát se šlo po stopách jistého vraha a šlo se po nich celé dopoledne. Následně po obědě přišel čas na další hru v rybníce s názvem vraky, kde bylo nutné prohledávat skutečně potopené lodičky, v nichž se ukrývaly tajné plány a mapy. Poté pak přišla řada na oblíbené plížení masek, kdy musejí jednotlivci se zamaskovat tak, aby dokázali projít trasu od tábora k bance, aniž by je komise pečlivých instruktorů poznala. Vznikaly převleky neskutečné, až nebojme se říci bizardní v podobě chodícího věšáku, či krosny nebo také jedné osoby pod plachetkou, nohy, ale nebyly vidět. Večer pak vše zakončil táborový oheň. Pěly se písně, hrály se scénky a polínka praskaly, jednoznačně idylka, která v podstatě zakončila první týden našeho běhu.

Vlastně pak přišla ještě neděle, ale to je čas návštěvní, ve kterém se toho sice děje vcelku hodně, ale je to natolik různorodé, že se o tom snad ani nebudu všem zmiňovat. Takže pouze statistiky, horda návštěvníků přijela a pak před večeří zase odjela a bylo J.

 

 

Druhý týden

 

V pondělí se stala bohem dne Adélka. Je třeba to zmínit neb se často vyskytovalo v táborové kronice i mnoho jiných variant. Slovo bůh se píše takto, nikoliv buch, búh a podobně. V našem slangu to znamená ten, kdo má na starosti den, jeho hladký průběh, píská nástupy a další.

Adélka měla připravený velmi pestrý program, který započal lesní hrou s papírky a následovala kvůli špatnému počasí, a také potřebě trošku pohnout s určitými pracemi (dřevo, opravy) tzv. Večerka. Tedy to, že si ve stanech všichni zavázali očka a snažili se ve spacáku neusnout. Málokomu se to však povedlo, spíše se za pár chvilek ozývalo táborem naprosté ticho.

Odpoledne pak přišla na řadu vařící hra, ve které šlo o uvaření čaje z přírodnin, navíc však se museli jednotlivé týmy pořádně zamaskovat, aby je nenašel nikdo z vedoucích. Pokud by k tomu došlo, mohl jim nějak uškodit. Třeba udusit ohýnek, sebrat cukr a podobně. Vyhrával ten tým, jenž uvařil nejrychleji a nejlépe svůj čaj. Celou věc hodnotila expertní komise přes čajové dýchánky.

Poslední hrou dne byla opět hra etapová, tentokrát cestovatelská. Družiny měly za použití různých dopravních prostředků projet co nejrychleji celou Velkou Británii, přesněji navštívit všechna města ostrovního státu. Rozběhl se tak divoký závod s časem, který nakonec všichni zvládli. Počasí se, ale pořád kabonilo a pršelo, jen se lilo

Následující dny začaly probíhat v rychlém tempu. Vše se rozběhlo naplno. A to tak, že v úterý byl třeba dokonce vrátit čas pomocí sestrojení stroje času, což obstarala etapová hra. Ve středu se snídaně nepodávala tradičně v kuchyni, ale na druhé straně rybníka, kam se museli milí vodáci přepravit pouze po vodě. Docházelo tedy k topení víček, hrníčků a podobně. No a celé běsnění vyvrcholilo ve čtvrtek, kdy zmizeli náhle všichni instruktoři a vedoucí. Stalo se tak kvůli jisté nehodě, jenž srovnala celé město se zemí. Přežilo jen pár vyvolených. Děti měly dokázat, že se o sebe umí postarat i ve vyhrocených situacích. Což jednoznačně potvrdily. Celou záležitost vzaly do rukou puberty(tak označujeme deváťačky, jež budou, v současnosti již i jsou instruktoři). Zavedly prohlídku stanů, vydaly snídani, udělaly nástup. Pak zjistili co mají urobit, a vydaly se do Kadova, kde dostaly další pokyny.

Celý den pak zůstal v jejich režii a vedly si v podstatě velmi dobře a musíme nad jejich počínání uznale pokývat hlavou.

Pátek nás pak trošku zklidnil, jelikož přišla opět jedna z klasik, a to olympiáda. Šlo o olympiádu letní. Nejdřív došlo k zapálení slavnostního ohně, pak vylezla na stožár i slavná olympijská vlajka a odborný jazykový komitét přečetl sliby ve světových jazycích. Pak se rozběhly samotné hry. Skákalo se, běhalo, vrhalo a každý se snažil, co mu síly stačily, aby se zdárně umístil. Večer pak proběhlo tradiční vyhodnocení a předání diplomů.

Zatímco v pátek se počasí drželo v mezích slunečných. Sobota se zatáhla, ochladila a ukázala opravdu nevlídnou tvář. Navíc náš instruktorský tým značně prořídl vinou různých nemocí, takže nás na celou věc bylo opravdu poskrovnu. Přesto jsme rozjeli i náročnější hry. Nejdřív šlo o šifrování, poté došlo na prodej a obchod s částmi medvídků a na závěr pak přijela do Kadova železnice a bylo třeba jí postavit, vybavit a vylepšit. Etapovou hru poskytlo uprchnutí zločinců z místní věznice, takže malí detektivové se zhostili nelehkého úkolu dostat tyto postrachy zákona za mříže.

A tím nám pomalu skončil i druhý týden. Opět sice přišla neděle, tentokrát vylepšená noční stezkou odvahy, ale jinak se nic zvláštního nestalo. Všichni jí zdárně prošli a nikdo se neztratil. J

 

 

Třetí týden

Poslední etapa tábora, kdy se v mnohém finišuje a pomalu vrcholí veškeré snažení. Pondělí, ale přece jen ještě nic takového nenaznačovalo. Nejdříve došlo k výletu do londýnské obrazárny, poté přišel čas k výletu na ME ve fotbale především v Londýně 1996 a zjištění kopacích dovedností jednotlivých družin. Někdo dokázal, že by z něho mohl být druhý Pelé, jiný spíše, že míč by měl pro něj zůstat zakázaným produktem.

Po obědě jsme obsadili loděmi rybník. Došlo totiž na klání s názvem Takešiho lodě. Jednotlivé družiny se rozdělily na půlky, každá půlka dostala stříkačku na vodu a na loď se jí umístil papírový terč. Účelem bylo se snažit pomocí stříkačky prostřílet terče ostatním a zároveň si nenechat zničit svůj. Po startu došlo k velké mele a lodě křižovali vodní hladinu. Docházelo k velkolepým bitvám, až jsme nestačili měnit nové papírové terče.

Další etapová hra pak byla botanická s velkým B. Družiny musely sestavit dle receptu lék proti jedu. Nebylo to, ale tak jednoduché neb bylo potřeba vybrané bylinky poznat podle herbáře. Všichni, ale uvařili vcelku poživatelné protijedy a nikdo z policejních složek tak nezahynul.

Úterý patřil trošku ke dnům na ruby, neb v jeho druhé půlce se herního programu účastnili vedoucí. Ti se stali koňmi a na ně sázeli jednotlivé týmy. Navíc si musela každá družina vždy dvojici koníků hýčkat a starat se o ni, aby měli dobrou náladu a radost ze života. Soutěže pak byly různorodé. Nejdřív se začalo flusáním kolínka na cíl, pak došlo na šlapání balonků. Později přišlo i pojídání zavěšeného koláče na šňůrce (velice vtipnéJ). Přišly i hry vodní, jako o co nejoriginálnější skok do vody, či závody na matračce a stání na duši. Všichni sázeli, co mohli a koníci podávali závratné výkony. Vyhrát, ale mohl vždy jenom jeden. Hyjééé!!!

Po svačině pak vysázené peníze využily jednotlivé družiny v aukční síni, kde se dražily rozličné předměty. Od koštěte z šestnáctého století, po třísku vyrobenou královnou Viktorií, či brýle samotného Sherlocka Holmse konče. Nejzajímavější zboží, ale vyfoukla jistá Miss Duck, která slovy klasika nakráčela, viděla a koupila, to nejcennější všem před očima, až bylo v aukční síni slyšet řeklo by se i pláč. Inu poučení pro příště.

Další den byl den pokladový. Joo, slyšíš dobře milý čtenáři. Poklad byl letos ve středu. Dostal označení pokládeček a mělo se jednat o krátký pokládek, jenž prověří znalosti a dovednosti našich dětí, mnohdy již ostřílených vodáků v oblasti šifer a orientaci mapy. Realita se ukázala však trošku jinak. Za prvé došlo k vytvoření poněkud delší trasy, za druhé do některých šifer se vloudila chyba, do jiných složitost, za třetí jsme asi přecenily síly našich dětí, anebo se jim jen nechtělo. Zkrátka k třetí šifře doběhl málokdo. Luštilo se pomalu, podle mapy se chodilo ještě hůře, a tak se poklad po dlouhé době nedokončil, vlastně ho nikdo nedokončil. Možná za to mohla ta volba na středu, třeba jsme chtěli býti moc inovativní. Nevíme, proč se to stalo a nejspíš by to nevypátral ani pan S. H.. Zmíním ještě k tomu to dni, že proběhl také obřad třech orlích per. Máme další tři šikuly, co to dali.

Následně přišel čtvrtek, den kdy měla vyvrcholit etapová hra. Závěr měl proběhnout dle scénáře takto. Děti nejdříve měly ve velkolepé koulové bitvě porazit gang, který údajně věznil Sherlocka Holmese. Poté musely před odbornou porotou předříkat a vymyslet, cože to údajně se celý tábor dělo, jak to na sebe navazovalo, a tak dále. Následně se vydaly do vesnice, kde po vyřešení logických hádanek dostaly souřadnice, na nich zachránily ve vzdušném vězení Sherlocka Holmese a s ním se pak vydali zneškodnit bombu(přesněji stroj na zemětřesení), ke které potřebovali získat kód a klíč.

Realita byla zase opět trošku jiná, spíše smutná a scénář byl brzy zmuchlán, přepsán a nakonec snad i zahozen do koše na tříděný papír. Vše, ale začalo zdánlivě ok, koulová bitva proběhla super. Bojovalo se do posledního dechu. Následné vytváření a rekonstrukce příběhu, ale již tak super nebyla. Ač dostaly družiny nápovědy, další indicie obsahovaly noviny, tak pouze jeden tým zvládl aspoň částečně vše dát dohromady, jak měl. Další dva týmy toho dosáhly s velkými nápovědami poroty, ostatní nezvládli ani to. Po čtyřech hodinách týmy vyběhly do Kadova. Zde došlo opět k zpomalení, čas běžel velmi rychle, a pokud bychom nechtěli končit v hluboké tmě, museli jsme prozradit klíče k hádankám. Pak se hra opět rozeběhla. Celá etapová hra končila u náramků. Tam se družiny dostaly k bombám, které po spuštění spustily odpočítávání, a bylo nutné přestřihnout správný drát. Zneškodnění bomby a záchrana světa se povedlo pouze třem týmům. Etapovka tak skončila poněkud divným způsobem, ve čtvrtek okolo desáté hodiny večerní. Opět došlo asi k přecenění sil našich členů, anebo že by zvláštní erupce na měsíci, uvidíme příští rok jak, že to pojmeme.

Posledním dnem tábora se stal pátek. V tento den se spíše uklízí, informační středisko dělá diplomy a vyhodnocuje a připravuje se závěrečný monstr táborák, který má svítit na míle daleko. No a někde mimo tohle všechno probíhají vždy gigahry, tedy soutěže s odkazem na dávné hry bez hranic. Velmi dlouho se na ně nedostávalo a nevycházel na ně čas, či nebyla chuť. Před pár lety jsme je nastartovaly vcelku znova a tuto tradici se snažíme držet stále. Navíc s tím, že každý tým se oblékne vždy do jedné barvy a tu hájí. Výjimka nebyla ani letos. A tak se zatloukaly hřeby, jezdilo s kolcem, házelo toaletním papírem nebo koupal kapitán. Jednoduše se pěkně blblo. Celé se to zakončilo vodním baseballem.

Poté již došlo k slavnostnímu nástupu v kostýmech. Brambora přečetla výsledky, rozdaly se ceny a dorty. Pak došlo k hromadné konzumaci těchto sladkých pecek, připravených dívčím osazenstvem našeho oddílu. (zase super moc dobré děkujeme děvčata).

Večer pak Suzka zažehla jako vítězka bodování nejstarší kategorie závěrečný oheň. Jaromír přehrál něco svých písniček a za pěkného zpěvného doprovodu dětí uděl tečku za letošním táborovým putováním. Bylo krásné, bylo milé, ale bylo zatraceně krátké. Ostatně jako vždycky.

 

Sepsal Sherlockův pomocník a čtenář detektivních příběhů Hromada lidí (to je přezdívka)

 

Je třeba napsat i pár pozitivních a negativních vypíchnutí. Tedy obligátní plusy a mínusy.

 

Začněme mínusy, neb je lépe končit kladně, takže :

 

-nevydařený poklad, nevydařený konec EH

-větší stav nemocných než obvykle, ale střevní chřipce neporučíš

-možná jakýsi návrat u některých členů k poněkud ostřejšímu slovníku

 

 

Plusy

 

-tři noví členi orlích per

-krásné zpívání u táboráku i mimo něj, povedené scénky

-ochota puberťaček přiložit ruku k dílu ( v kuchyni, při programu atd…snad vám to vydrží J)

-zapálení a nasazení u většiny her

-přátelský kolektiv

 

 

Samozřejmě další plusy a mínusy lze psát do komentářů nebo do diskuze. Zpětná vazba je vítaná, ba dokonce žádaná, neb jak jinak můžeme zlepšovat, když o tom třeba nevíme, že.

 

No a pak ještě pár poděkování, zase jen co napadlo mě, takže další je možno připsat, dopsat, rozepsat. Nebudu určitě vypisovat všechno.

 

-Brm se letos výtečně vyznamenala jako kuchyňský záskok a i přes pár nepříjemných pohledů(hlavně ke konci táboraJ) zastala celou práci s bravurou, takže slovy neznalého anglisty good work.

-Jaromírovi, protože kytaru hledáme již dlouhou a než doroste dorost(viď Maruško, Natálko), tak je třeba, aby někdo utáhnul táborák, či podobné taškařice, kam kytara prostě patří. To Jaromír zvládá v pohodě, navíc přidá i vtipné hry a dobrou náladu. Takže cenná posila týmu je na světě. Juchůů!!!

-Aby letos nebylo málo novinek tak hlavní vedoucí byla po většinu tábora Adélka. Nikdo kromě ní asi neví, jaké to je nést břímě odpovědnosti a málokdo by ho z nás celé nést chtěl. Takže děkujeme za ujmutí a převzetí.

-No, a když jsme u těch novinek, tak i mezi zdravotníky přibyl jeden malej, novej kudrnatej sáček. Kolik kroků nachodil od zdravotního stanu do srubu a zpět, při léčení střevní chřipky se dle mě nedá spočítat, aspoň posílil svaly nožní. Zápřah prostě měl, takže nezapomínat a malinko i chválit. Ale jen zvolna aby nezpychnul

 

Tak a teď už je to opravdu všechno. Tak zase za rok. Ahhhhhhoooooojjjjj!!!!

 

Hromada lidí (přezdívka tj. a jedná se o toho chlapíka co valí příspěvky do kroniky a mnohé další texty)!!!