Kronika - Tábor Kadov 2013 22.7.-10.8.2013

Zápis dvacátý šestý...

Tak rok s rokem se dohnal a byl tu zase tábor, tentokrát ale hned s několika novinkami. Hlavní byla ta, že po třech letech jsme se vrátili k modelu třítýdennímu táborovému putování. Což znamenalo, že jsme strávili na našem tábořišti celých 21 dní. To už, uznejte, je pěkná doba, a tak nás vcelku zajímalo, jak se to projeví na našich nervových ústrojích, fyzické zdatnosti a celkovém zdravotním stavu. Nebudu vás dlouho napínat, dopadlo vše zcela dobře a správně a my se vrátili do civilizace a našeho denního fungování hlavně odpočinutí od stresu, spěchu a řešení zbytečných avšak nic neřešících prkotin.

Tématem letošního tábora jsme trochu brnkli na komerční notu. Stal se jím totiž Hobit a celkově tématika Pána prstenů a jeho světa. Děti představovali malé hobitky a my, vedoucí, různé významné hrdiny, například: Gandalfa, pana Pytlíka, Nazgůla, Legolase a daší. Úkolem a hlavní červenou dějovou nití pro naše mladé cestovatele se stala výprava po stopách Bilbo Pytlíka. Každý večer byla přečtena část knihy od pana Tolkiena a děti pak čekala podobná dobrodružství jako hrdiny na stránkách fantasy ságy. Vrcholem se pak stal poklad, kdy se již finišovalo, porážel se drak a hledal ukrytý bájný poklad. O tom ale až na konci.

 

TÁBOR KADOV 2013

(22.7. - 10.8.2013)

Týden number 1

Tak vše začalo krásnou ještě červencovou nedělí. My vedoucí jsme se pomalu sjížděli a zabydlovali ve stanech. Posléze jsme zkompletovali všechny stany pro příjezd dětí a urobili takovou krátkou poradu o tom, co bude, jak bude a k čemu to bude vhodné a vydali se spát poprvé do stanů. Následující den, jednalo se o pondělí, pak došlo na příjezd dětí. Po dlouhém čase se objednal autobus a ten nám zavezl naše milé malé členy až na tábor. Přesněji řečeno pouze na náves odkud jsme jim poté pomocí vozů převezli věci. Do tábořiště se ale již vydali po vlastních nohou a hurá na první rozřazovací hru.

Následovalo takové to klasické vybalování, krátká oprava stanů a pak přečtení táborového řádu. Přičemž nám vykrystalizovalo pět družin a každá z nich si zvolila jméno hobitího rodu, jehož zájmy a čest pak hájila následující tři týdny. K prvnímu dni také patří dvě nesmrtelné hry, o nichž ale pomlčím a schválně, kdo uhodne jejich názvy, ale především také jejich správné pořadí. Inu vyjádřete se do diskuze a uvidíme, jak vám zapalují závity.

Vypisovat dennodenní program asi není zcela v moci kapacity wordu, stejně jako vás zahrnovat seznamem jídel, která se podávaly. Pokusím se spíše vypíchnout zlaté hřeby každého týdne. V tom prvním se jedním z nich stal hned den číslo jedna. Ten poslal malé hobity nejen se vykoupat v rybníce, ale také je naučil jezdit hobití hromadnou dopravou. Nutno podotknout, že ale všichni účastníci hry zvané HHD (hobití hromadná doprava) jezdili na černo, a proto prosíme, aby si tento zavedený trend nepřebírali do skutečného reálného života :-). Mohl by být problém s postavou jménem revizor. V průběhu týdne také došlo na výrobu luků a následnou hru s nimi. Staly se však natolik oblíbenou atrakcí, že projít o večerním volnu přes tábor bez zásahu šípem se stávalo skoro nemožné :-)

Vodních her se během prvního týdne hrála celá řada. Počasí k tomu totiž plně nahrávalo. Průměrné teploty okolo třiceti stupňů nedovolovaly příliš pohybu a nutily k velké konzumaci tekutin. Pro představu jedna várnice s asi padesáti litry šťávy vydržela okolo dvou hodin. Naštěstí voda je jedním z mála artiklů, který má problémy dojít. Takže po celý tábor vydržel.

První týden se také konal pro někoho populární, pro jiného méně, noční výsadek. Popsáno ve zkratce, v noci vás vzbudí, někam vás odvezou a vy se musíte vrátit. Letos ale došlo ke změně, kdy se každý tým rozpůlil na dvě půlky. A obě dvě se musely potkat až těsně před cílem. Překvapivě se v této činnosti hůře dařilo starším kmetům, jim se podařilo dostat z místa za Vrbnem například až do Blatné nebo do Lažan. Pro info, cílem kam měli dojít, byl tábor. Tedy v obou případech přibližně 7 kilometrový úkrok stranou, ale zase je prý ty noční procházky po lese bavily :-)

Co více k prvnímu týdnu. Snad jen to, že uletěl jako voda a byla tu neděle. Den návštěvní, kdy do našeho klidného místa, kde se ani list nepohne, dorazí najednou 40 automobilů a jezdí sem a tam, dělají hluk a ruší tu krásnou idylku, civilizací nezasažený kus přírody, ale zase na druhou stranu se o dravou zvěř chvilku stará někdo jiný.

 

Týden number 2

Druhý týden patří k tomu nejhezčímu, co se na táboře může zažít. Všechno už hezky běží, každý ví, jak to na táboře chodí a nemusíte se zdržovat s vysvětlováním již známého. Vše je již nastavené a nezbývá si než si užívat hry a další připravené akce a nebylo jich málo.

Hned druhé pondělí nás čekal takový den osvědčených her, které ale již nebyly na programu velmi dlouho. První z nich bylo vaření indiánského vejce. Šlo o to, že každý tým dostal své vajíčko a musel ho v poměrně velkém území uvařit. Současně se snažil naleznout co nejvíce dalších vařících družin. Musíme pochválit, že uvaření té věci s bílkem a žloutkem se podařilo úplně všem. Paradoxně ale ty vajíčka, která dle gurmánů by chutnala nejvíce, jelikož byla trošku na měkko, dostala v bodování zadní pozice. Ono je to jednoduché - úkol zněl jasně, uvařit co nejlépe vejce, nikoliv zavděčit se mlsným jazýčkům hodnotících ochutnávačů.

Další hrou, která se vrátila do táborového kolotoče po nějaké době, byl tábornický desetiboj. Tedy všestranné prozkoušení umění jednotlivých tábornických činností. Jednalo se namátkou o zatloukání hřebíků, řezání a štípání dříví, šplh po stromě, stavění stanů, odhad vzdálenosti a další. Do všeho se naši malí hobitci pustili s vervou a dosáhli velmi zdařilých výsledků. Jasně, někdy trvalo řezání dříví přes dvacet minut, na zatlučení hřebíků bylo třeba přes sto úderů a na strom se nepodařilo vyšplhat, to jsou však jen dílčí neúspěchy a příští rok pokud dojde k opakování, se vše jistě vylepší.

V druhém týdnu došlo také k noční hře. Tam jsme využili svítivé proužky, jež se dětem moc líbily, dokonce tak, že je pak po hře zcela vysbíraly a vyzdobily si s nimi svoje stany. Pokud někdy budete robit noční hru, nelze tyto proutky, které po prasknutí začnou zářivě svítit, než jen doporučit. Vím, svíčky zní lépe, jsou táborničtější, ale v poslední době, aby kvalitní voskovici člověk pohledal, navíc kvalita sirek značky Kaufland také není nejlepší, a tak se ukazuje tento vynález jako zdařilý.

Letos nedošlo k obávané akci zvané puťák, ale přesto jsme nenechali děcka jen se potulovat po táboře, ale vyrazili na krátký výlet. Ten jsme směřovali do nedaleké vísky s názvem Chanovice. Tam nás lákala zaprvé přítomnost vynikající domácí malinovky, za druhé pak také před nedávnem vystavěná rozhledna. Oba dva úkoly jsme v obci zdárně splnili a i přes třicetistupňové vedro, které nám pálilo do zad, se vrátili vcelku rozumně do tábora. Horké hlavy pak zchladila a to velmi zprudka hra s házením sáčků s vodou. Tolik sáčků naplněných vodou jste dle mě neviděli, hladina rybníka klesla o deset centimetrů a ryby vyskakovaly na břeh :-). Děti nedbaly přírodních katastrof a házely a házely, sáčky nesáčky, až všechny vyházely a celý náš tábor pokryl igelitový povlak. Stejnou dobu, kterou trvala příprava hry, pak trval i její úklid.

I druhý týden proběhl, jako Zuzana Hejnová 400m překážek, v podstatě ve světovém rekordu a zase přišla neděle. Počasí stále trvalo úžasné, ale právě tuto druhou neděli nám ukázalo, že umí pěkně zaškodit. Na konci druhé neděle totiž přišla řádná bouřka a k tomu vítr nevídaného rázu. Dokonce padaly stromy a bylo nutné je odklízet z cesty a vše co nebylo připoutáno, odlétalo do lesa, na louku a bůhví kam. Tento bouřkový jev se v podstatě opakoval posléze každý den až do konce tábora. Přes den hezky, v noci přišla bouřka.

 

Týden number 3

Třetí týden, a to hned pondělí nám přineslo den olympijský. I kouzelná stvoření jako hobiti rádi soutěží, běhají a skáčou. Inu tento den si toho užili dosyta. Konala se totiž táborová olympiáda. Protože nám notně přibylo lidiček v oddíle, protáhla se nám tato činnost skoro na celý den. Stejně pak celý den trvalo vyhodnocení, jelikož bylo třeba připravit diplomy a ty vytisknout a následně podepsat. Na závěr pak následovalo vyhodnocení, předání a naházení do vody.

Poslední týden již vše finišuje do cíle. Dojíždí se etapovka a připravuje se velké finále. Letošní rok vše vyvrcholilo pokladem. Velkým během po šifrách a drobných úkolech, kde museli hobiti porazit draka a najít poklad. Vše začalo již okolo desáté hodiny v podobě zprávy s neviditelným inkoustem. Poté co si jí družiny vyluštily, mohly se vydat na nebezpečnou cestu. Poklad jsme připravovali dopředu několik dní. Následně pak došlo v noci asi k pětihodinovému šifrování. Ráno jsme pak vše rozvezli s Koudym. Tohle ber čtenáři jen jako vsuvku, aby sis mohl udělat představu, jak je náročné něco takového připravit a možná to i více ocenit.

Po již zmíněné neviditelné zprávě běželo všech pět družin dál, co jim nohy stačily. Bohužel někteří na jinou stranu a tím si zašli pár kilometrů. Nutno podotknout, že práce s mapou byla slabým místem u všech týmů. Nikdo nepracoval stoprocentně dobře a každý urobil tu špatnou odbočku. Někdo šel poklad dokonce skoro obráceně. Do cíle a síně s pokladem pak dorazily čtyři týmy, poslední bohužel prolelkoval hodně času mimo, a tak jsme jeho putování okolo šesté hodiny, tedy po osmi hodinách na cestě, ukončili.

Vrchol tábora byl ale vcelku z řad dětí vysoce ceněn a jsme moc rádi, že se podařil. Následovala již cílová rovinka tábora. Tou se staly páteční 138. giga hry, v nichž musím pochváliti nasazení týmů, tentokrát modrých a zelených. Snad jen tak pro formu utrousím, že nasazení instruktorů bylo o něco nižší, v podstatě nulové, a tak osobní nadšení organizátora je určitě nižší než v roce loňském, uvidíme, co přinese rok další.

Po svačině pak následovalo vyhodnocení a pak výtečná večeře. Počasí se zhoršilo a tak bylo třeba nosit holínky a pláštěnky. Za tmy pak následoval obřad třech orlích per. Letos totiž tuto zkoušku složili dokonce tři adepti - Pepa, Sáček a Motika. Povedlo se jim celý den mlčet, nejíst a nebýt viděni, ale při obřadu si nedokázali zapamatovat tři věty. Takže občas bylo nutné použít nápovědu. Proto bych navrhl dát ke zkoušce ještě nějaký malý povinný úkol na paměť :-). Obřad by pak vypadal ještě o fous lépe. I tak byl krásný a měl atmosféru, ale tohle by přidalo ten pověstný kousek neopakovatelnosti.

Protože počasí nepřálo, tak jsme pak táborák uspořádali ve starém srubu a dle mě šlo o jeden z nejhezčích táboráků za poslední dobu. Krásně přecpaný srub, všichni ochotní zpívat, veselé scénky a taková milá nálada končícího tábora ve vzduchu, co více si přát. No nebyla kytara, ale právě zde to vůbec nevadilo. U ohně by to vyznělo hloupě, ale tady myslím pohoda.

Tak tábor uběhnul. V sobotu ránu se všichni rozjeli domů, někdo dříve, na jiného rodiče zapomněli, viď  Zdendo :-), a jel o trochu déle, ale i to se stane, už jsme to zažili i u jiných dítek. Přesto okolo druhé zel tábor prázdnotou. Po třech týdnech křiku, někdy řevu, ale také zpěvu, smíchu a povzbuzování najednou klid. No přiznám se milý čtenáři, bylo mi a věřím, že i jiným vedoucím smutno, ale čas se zastavit nedá a nezbývá než se těšit zase za rok. Každopádně děkujeme všem za účast ať již z řad vedoucích, tak z dětí a za rok ahooooj.

 

Poděkování:

Víte, každý něco robí, a občas si za to zaslouží i poděkování, takže tady píšu ty, co si myslím já, že je třeba je zmínit a malinko vypíchnout. Tady je jejich krátký výčet s vysvětlením proč si to zaslouží.

Twiggy - Vařit 3 týdny pro kopici dětí a mít vizitku toho, že nikdy nic nezbude a děti si říkají o recepty, je na dětském táboře dle mě zcela nemožné, ale on to umí. K tomu připočtěte nespočet technických činností, které zajistí.

Wořech - Víte kolik administrace je s táborem. Myslím, že ne. Vořech to ale ví a hlavně všechno zdárně zajistil. Přihlášky, faktury a jiné zvládl, sice občas dostal pokutu za rychlou jízdu na kole, ale povedlo se mu vše dovést do zdárného konce. Práce budoucí první sekretářky mužského pohlaví ho jistojistě nemine.

David, Lenča - Každý rok vedeme diskuzi nad etapovou. Vždy je to věc pohledu, každému se líbí to, jinému to. Konstatovat však lze, že letos to děti bavilo, bylo to vtipné, nové a zábavné a jistě to zabralo spoustu energie, tedy nezbývá než vyjádřit obiv a sundat pověstný klobouk.

Klausovka - Pupínky, oděrky, odřeniny, bolesti hlavy a jiné, to vše se řeší v medik stanu. Někdy je to více, jindy méně akutní, ale přesto to musí člověk vyslechnout a nějak vyléčit. Navíc mnozí pacienti nejsou příliš poslušní, takže se jedná o piplavou a zdlouhavou práci, pro kterou je třeba nejen znalosti, ale hlavně dost energie a trpělivosti a my takového zdravotníka máme. Jupí, jau, jou.

Brambora - Poslední, kdo mě napadá a to především kvůli poslednímu dnu. Kdy nahradila nemožnost kytary a svým rázným hlasem nám pomohla při obřadu třech orlích per a také při táboráku. Myšleno jest zpěv a navození vedoucí zvukové linky, na kterou jsme se pak všichni hezky chytli, a táborák byl zachráněn. Což je jistojistě dobře. Je dobré mít v tlupě dobrého zpěváka, zvláště když hlavní kytara někdy onemocní a k ostatním brnkálistům není dav vždy (mnohdy po právu) tolerantní.

 

Jistě, chválit se dá, kde kdo, ale prostor by pak byl dlouhý, a tak končíme výčet a ještě obligátní plus a mínus.

Mínus -

• Propršený poslední den
• Nástupy (tradiceL)
• Malá úcta k půjčovaným věcem (nože, sekyry a podobné se venku nenechává)

Plus +

• Vynikající počasí
• Plachta na klouzání
• Nasazení při pokladu (u většiny družin)
• Vylepšené kapitanáty
• Hraní etapovky
• Skvělá děcka, valná většina po celý tábor hodná, máme vás rádi J
• Úžasný táborový sbor Podskaláček (příští rok prosím zas)
• Minimálně deset úspěšných absolventů zkoušky Nože, pily sekery (o 10 více než za poslední 3 roky)

Jak k plusům, tak k mínusům se dá připsat mnohé. Není to ale zvláště u mínusů myšleno ani tak zle, jako spíše pro zamyšlení, zda by to příští rok (a já doufám, že ano) nešlo zlepšit.

 

Toť vše, milý hobitci, skřítci, trpaslíci a jiná pohádková stvoření, sepsal potulná čaroděj, co jezdí na zajících - Hromada lidí (to je přezdívka).