Kronika - Voda Sázava 4.-8.7.2012

Zápis pátý...

Voda Sázava 4.7-8.7 2012

Jak již z názvu našeho vodáckého kroužku vypovídá, občas tu a tam zabrouzdáme do koryta řeky. Vyzbrojíme se pádly, loděmi a vestami a hurá do vln. Stejně tak jsme se rozhodli i tentokrát, a tak na začátku letních prázdnin se náš oddíl vydal směr expedice Sázava.

Hlavním lákadlem byla především samotná řeka. Většinou totiž splouváme naší místní Otavu. Ono organizačně to není tak náročné a vše je dostupné. Letos, ale vyhrál duch změny a volba padla na tuto řeku, jejíž jméno najdeme v mnohé trempské písni, či lyrické básni. Sázava má totiž v sobě něco kouzelného. Kolem řeky se táhne pravá příroda a narazit na ní na nějaké velké město je skoro nemožné. V dobách, kdy čundry a vandry byly denním chlebem, byla jednou z nejvyhledávanějších lokalit a vznikaly na ní mnohé tábořiště a osady. Tím, ale nemyslím klasické dnešní kempy s plastovými záchody. Ale dřevem vonící sruby a volné louky, sice bez elektriky, ale s kouskem dobrodružství.

Dneska už je přece jen Sázava trochu jiná. Není na ní sice tolik lidí, jako na Vltavě, to naštěstí ne. Ale kempů je na ní dostatek, lze z nich v pohodě vybírat a není proto problém naplánovat si na ní týdenní vodu. Náš hlavní lodivod Funny navíc byl vcelku znalý kraje, a tak naplánoval trasu přes ty nejhezčí a hlavně nejzábavnější úseky. Občas sice bylo nutné napnout všechen vodácký um, ale i přesto si myslím, že odvedl vskutku dobrou práci a stálo to za to. Doprovodným vozidlem a také následným přepravovatelem lodí se pak stal Twigy. Ten navíc plnil roli kuchaře a zásobovače. Za což mu patří po zásluze uznání, neb nevím, nevím jak po dlouhém dni v lodi ještě vymýšlet, kde seženeme brambory a kdo půjde lovit maso :-)

Voda je sice každý den plná na zážitky, ale přesto zde najdeme jakýsi opakující se rytmus. Ráno vstát, snídaně, zuby a pak rychle balit, narvat věci do aut a hurá na lodě. Na vytýčené trase zdolat všechny nástrahy. Tu urobit lodní bitvu, jinde zvládnout peřeje. Mezitím auta převáží věci do dalšího kempu. Příjezd, vybalit stany, založit oheň, začít vařit, večeře. Pak někdo zabrnká na kytaru, zahraje se nějaká krátká hra u ohníčku a je čas ulehnout do stanů. Ráno se pak celé kolo opakuje. Popisuji zde samozřejmě ideální stav za pěkného počasí. Ten naštěstí na Sázavě vydržel a tak příliš nepršelo či jenom výjimečně. Mohli jsme se tak opálit, někteří i spálit a mnozí z nás pak vypadali jako z dovolené v Itálii, ale na rozdíl od mnohdy nudného ležení na písku, my s mnoha zážitky a hlavně zkušenostmi.

Díky chytrým hlavám totiž došlo k častému střídání kormidelníků a tak se základy vodáckého řemesla naučil každý, kdo chtěl a popravdě i ten, kdo se trošku cukal. Ono když se musí, tak leccos jde snáze. Voda utekla jakoby nic a my už teď vymýšlíme, kam pojedeme příště. Spíše to vypadá na osvědčenou klasiku v podobě Otavy, ale za dva, za tři roky se třeba zase někdo pochlapí a vyjedeme dále. :-)

Opálený, mokrý, ale pln veselého ducha kronikář Hromada lidí (jedná se o přezdívku).