Výlet do Volyně 19. 4. 2014

Zapis čtyřicátý druhý ...

Velikonoční putování aneb výlet do Volyně 19. 4. 2014

Inu při naší zimní poradě padnul návrh, že by nebylo od věci vyzkoušet fyzickou zdatnost našich malých konstruktérů, a tak se rozhodlo o uskutečnění pěšího výletu. Tedy, že někam dojedeme vláčkem a zpátky půjdeme pěšky. Bude nás to stát trošku energie, ale strávíme den na čerstvém vzduchu a ozkoušíme si kolik, že vydrží současný malý špunt, než mu dojdou baterky.

Velikonoční sobota padla za volbu v podstatě omylem a o počet účastníků přece jen panovali určité obavy. Nakonec, ale vše dopadlo zdárně a dorazilo celých šest odvážlivců, kteří se rozhodli o svém volnu nelenošit, ale zažít dobrodružství. K nim pak přibylo výchovné duo Brambora a Hromada lidí a mohlo se vyrazit.

Dobrodružství započalo už na nádraží, kdy se mělo rozhodnout do jakého motoráčku, že si nastoupíme. Volba se zdařila, a tak krátce po deváté již s námi železný oř polykal kilometry směr tížený cíl, město Volyně. Nevím, zda psát něco o historii tohoto malého města, neboť potulný čtenář nejspíš nebude patřit mezi historii milující a vyhledávající. Přesto zmíním, že zde mají pěkné muzeum, zajímavý kulturní dům, vůbec kulturní život zde jeden čas býval mnohem pestřejší a variabilnější než u nás ve Strakonicích, dále zde v létě funguje venkovní plovárna z časů našich prababiček a v neposlední řadě se zde nachází jakási škola, v níž se mohou nadšenci státi pány staviteli, architekty, navrhovateli a podobně, myslím, že se volá Volyňská průmyslovka, ale přesný název po mě nechtějte, přece jen já jsem tudy jen procházel, myslím městem.

Vskutku, z nádraží, kde nás ponechal vlak stát, se naše početná skupina vydala rychle proplést mimo domy a civilizaci a po krátké době jsme již vesele trádovali po červené turistické značce. Třikrát hurá klubu Českých turistů, bez něj by žádná turistická síť, mimochodem jedna nejhustší a nejlépe vytvořená v Evropě, neexistovala. Tak jsme šli, počasí se drželo bez deště, začali se vyndavat hudební nástroje, sladké pokrmy a další, když tu náhle slyšíme jakýsi dýchavičný zvuk. Říkáme si, že by vykolejil vlak a jede s námi na výlet? Ne, ne on to funěl Jäger. Chlapec trochu zaspal a tak nás musel stopovat, dle otisků bot na pěšině. Povedlo se mu to, jelikož, ale běžel, tak se nám současný fotbalový reprezentant místního fotbalového župního přeboru trochu zadýchal. My, ale byli rádi, že se nám rozšířil počet chodců, navíc o něco dál čekala ještě Adélka a náš tým byl tak kompletní.

Cesta ubíhala dobře, všichni šlapali, nikdo se neloudal. Po svačince ve Zborovicích jsme zjistili, že máme v celku dobrý čas a není kam spěchat. Došlo tedy ke zpomalení tempa, abychom do klubovny nedorazili příliš brzy.

Celá akce skončila okolo druhé hodiny, kdy jsme všichni docupitali domů. Myslím, že všichni kdo přišli, prokázali, že cca. 14 km ujdou zcela hladce a není to pro ně problém. Domnívám se tedy, že příště vynecháme tu část s vláčkem a půjdeme pěšky tam i zpátky, ať je taky nějaká výzva.

S prošlapanou podrážkou se loučí cestář Hromada lidí(to je přezdívka).

Plusy

Super počasí

Nasazení, tempo

Vynikající modří šmoulové k svačině

Hudební doprovod

Funějící Jäger

Mínusy

Malá účast

Zavřený stánek s pamlsky