Cestou do Jankovic

Můj děda z kola seskočil,
před prázdnou kašnou na náměstí,
na lavičce chleba posvačil,
seřídil hodinky na zápěstí.

A čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný,
a čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný.

Tři kluci v bílejch košilích,
dělili se o poslední spartu,
ze zídky do záhonu skočili,
přeběhli ulici a zmizeli v parku.

A čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný,
a čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný.

Ve voknech svítěj peřiny,
na bílý kafe mlíko se vaří,
teď právě začaly prázdniny,
venku je teplo a všecko se daří.

A čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný,
a čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný.

A čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný,
a čápi, z komína od cihelny,
zobákem klapou asi sou nesmrtelný.