Pocity

Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli.
Je to tim, že jsi tu. Možná tím, že kdysi jsme byli,
ty a já, my dva, dvě nahý těla,
tak neříkej, že jinak jsi to chtěla.
Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic.

Stala ses do noci, z ničeho nic, moje platonická láska.
Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská.
A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není.
Pohled a okouzlení a prázdný náměstí na znamení.

R:
Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš.
Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět.
A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.
Zkus změnu, uvidíš. Tak vítej do svobody.

Jsi anděl, netušíš.
Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla.
A až to ucítíš,
zkus kašlat na pravidla.

Říkej jsi o mně co chceš
já jsem byl od jakživa blázen
nevím co nechápeš
ale vrat se na zem. 

R: ......

Jsi anděl, netušíš.
Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla.
A až to ucítíš,
zkus kašlat na pravidla.

R: ......