Sáro!

R:

Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo, 
že tři andělé k nám přišli na oběd.
Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo,
mi chybí abych Tvojí duši mohl rozumět?

Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu,
a pro všechnu lidskou pýchu
má jen přezíravý smích.
A z prohraných válek se vojska domů vrací,
však zbraně stále burácí,
a bitva zuří v nich.

R: ......

Vévoda v zámku čeká na balkóně,
až přivedou mu koně,
a pak mává na pozdrav.
A srdcová dáma má v každé ruce růže,
Tak snadno pohřbít může,
sto urozených hlav.

R: ......

Královnin šašek s pusou od povidel,
sbírá zbytky jídel,
a myslí na útěk.
A v podzemí skrytí slepí alchymisté,
už objevili jistě,
proti povinnosti lék.

R: ......

Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit,
o tajemstvích noci,
ve tvých zahradách.
A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce,
teď hraju o tvé srdce,
a chci mít Tě nadosah.

Sáro, Sáro, pomalu a líně,
s hlavou na Tvém klíně chci se probouzet.
Sáro, Sáro, Sáro, Sáro, rosa padá ráno,
a v poledne už možná bude jiný svět.
Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro!
Andělé k nám přišli na oběd.