Turnaj ve Wastelands 2.12.2018
Turnaj ve Wastelands 2. 12. 2018 – Válka bohů
Již roky držíme tradici zimních turnajů v naší oblíbené hře. Někdy to vyjde na prosinec, jindy na leden, ale vždycky se to povede uplácat a šest, sedm nebo osm nadšenců se sejde a dá si pár her kdysi oblíbené karetky s názvem Wastelands.
Loni se dokonce stalo, že z popela jí pozvedlo pár nadšenců, dali dohromady hlavy, energii a finance a začali oficiálně vydávat nové edice. Už i my jsme je loni zkusili, respektive jednu a zjistili, že se mnoho změnilo. Karty jsou levnější a více umějí. Přibylo více pojmů a více typů žetonů. V základu však zůstaly staré dobré Wts.
Přišla nám škoda nedat prostor loňským kartám z Vládce osudu. Zároveň jsme ale věděli, že loni byly balíčky dost podobné, jelikož si každý dal do hry anděla nebo něco takového. Vznikl nápad dát válku bohů, který zpočátku vypadal dobře. Každý má cca. 100 nových karet, ty jsme roztřídili podle barev a stejné daly na sebe. Okolo deváté ranní tak vzniklo asi osm kopiček, které si rozlosovalo šest natěšených hráčů. Dostalo se na tyto barvy: červená, bílá, žlutá, černá, fialová, hnědá.
Nápad byl dobrý jen do chvíle, než nám došlo to, co nám možná mohlo dojít dříve, a to variabilita karet v jednotlivých barvách. Bohužel zaprvé kvůli tomu, že jsme měli vlastně jen karty z jedné edice a zadruhé dle mě i kvůli zvláštnímu rozmíchání u výrobce se stalo, že mnozí měli na výběr v podstatě sice velký balík karet, ale v něm se skrývalo cca. 13-15 typů karet v mnoho exemplářích, jelikož jsme si dali pravidlo, že v balíčku musí být aspoň 40 karet a každá jen třikrát, musela většina z nás hrát v podstatě všechno, co v balíčcích bylo. Samozřejmě ty lepší karty třikrát, ale i ty špatné aspoň jednou. Někteří dokonce museli dodat i bezbarvé karty.
Všechno negativní má své klady, což spočívalo v tom, že odpadlo dlouhé stavění balíčků a mohlo skoro hned jít hrát. Zahráli jsme si každý s každým. Já osobně měl fialovou barvu, jež buď ve čtvrtém kole vyhrála anebo až na jeden případ následující kolo, či kola ztratila výhodu rychlosti a putovala pod kytky.
1. Číža – černá – první prohra
Inu jestli měl někdo aspoň nějaký výběr karet, byl to Číža. Černé se prostě v edici nebo aspoň v našich loni rozbalených balíčcích urodilo nejvíce. Měl tam zajímavé karty, navíc jak zabíjecí tak i léčící. Můj fialový balíček spoléhal na zplozence. Přivolat je uměly jednak jejich létající mutace, jednak jakýsi thargodaní služebník. Oba dva mají schopnost, která se jich týká. První je dostává do hry při zranění, druhý zase při vyložení a následně se umí obětovat pro další kartu. K téhle dvojce jsem měl lehkou sviňárnu, v podobě potvory za čtyři, jež uměla koukat do ruky a odhazovat karty. Během první hry jsem nastoupil do Číži a sjel ho asi na osm životů. Jenže jak jsem psal, čtyři kola uběhly, Čížovi přišly, nějaké ty potvory, hlavně hnusný brouk co bere sebou z hradeb ještě někoho a situace se horšila a horšila, až přišel můj konec. Druhá hra probíhala vyrovnaněji a vlastně došlo k tomu, co je trošku nevýhoda nové sady. V podstatě jsme si pozabíjeli, co šlo, a sjeli se na tři životy. Na stole nebylo nic a zmizely i karty na ruce. Následovali dvě kola náhody. Zatímco já si líznul dva předměty, tak soupeři dorazil bojovník a léčení a bylo hotovo.
2. Míra – hnědá – první výhra
Nálada nebyla dobrá. A mělo být ještě hůře. Míra na mě vyrukoval s jakousi gobliní cháskou, jež mě zraňovala každou přípravnou fázi. Já sice tu a tam položil zplozence, ale nic moc. Životy padaly dolů a Míra měl navrch. Na závěr dolétl jeho hlavní bijec. Za tři peníze pětková potvora a s tím si moje fialové mršky nevěděly rady. Následovala druhá hra a balíček se rozhodl ukázat. Představte si, že v prvním kole dáte na stůl dva bojovníky, díky nim dva zplozence a ještě k tomu máte jeden předmět. No jde to. Míra se snažil kontrovat, ale nepřišlo mu to a ve čtvrtém kole hotovo. Podobně i druhá hra se nesla v expresním duchu.
3. Petr – žlutá – druhá výhra
Petr měl v balíčku pouze asi deset bojovníků. Jednalo se hlavně o tři osobnosti, které uměly udělovat zranění za kouzelné body. K tomu měl celou řadu zajímavých vychytávek například předmět, který Vás nutil hrát s otevřenou rukou, předmět kterým Vám mohl ukradnout bojovníka, očarování, které mu lízalo karty a dávalo peníze a tak podobně. Pokud mu tohle všechno přišlo, nedalo se s tím moc dělat, protože měl i pár zabíjení, takže Vám vyčistil stůl a následně udolal mrškama za jedna nebo sestřelil zmíněnou osobností. Většinu těch vychytávek měl však pouze jednou, tudíž že to všechno přijde byla věc náhodná a ta náhoda byla cca. třiceti procentní. Takže první hru vyhrál a v dalších dvou to bylo po fialovu smáznuto do čtyř kol.
4. Koudy – červená – třetí výhra
Koudy měl tu smůlu, že v červené toho bylo opravdu málo. Měl tam samozřejmě zabíjení, třeba tu kartu, cílová karta edice Vládce osudu jde na hřbitov, avšak chyběl mu větší bojovník a rovněž i nějaké vracení jeho bijců. Jeho hlavní síla spočívala v začátcích hry, kdy měl potvoru s útokem čtyři a létáním, jež se vždy po kole poroučela na hřbitov. No jo, jenže když mu přijdou všechny tři, tak je vymalováno. Zcela vymalováno nebylo, protože jak mu ty potvory odešly, už žádné lepší nepřišly, a tak zplozence sem, zplozenec tam a vítězství bylo tady. Stejně tak i v druhé hře, prostě jsme se vzájemně sjížděli a Koudy to odnesl o kolo dříve. Hádejte v jakém?
5. Vořech – bílá – čtvrtá výhra
Tady se jednalo o divný a strašně silný bílý balík. Aspoň co se týče některých karet, řekněme, že například Andělé a jejich vyvolávání pomocí zaklínadla jsou docela silní, neboť málokdo má v edici něco proti neviditelným. Vořech k tomu nakombinoval nějaké osobnostní svinstvo a hrál to celkem dobře. V tom balíčku bylo hodně silných karet osobností navíc většina z nich i s podtypem vládce osudu. Viděl jsem pár her s jinými hráči a balík se mi zdál enormně silnější než můj. První hra tomu odpovídala. Bránil jsem se, ale došly zvláštní karty, například jsem dal bojovníka až ve druhém kole a navíc jen jednoho, takže proti postupně se houfující osobnostní pakáži nešlo nic dělat. Avšak další dvě hry se mi podařilo Vořecha trošku asi umíchat, protože mu to moc nechodilo a zároveň mě to přišlo excelentně. Zplozenec tvořil zplozence a jelo to jako po drátcích až Vořech skončil pod kytičkami. Poslední hra rozhodovala, ale na mě se usmálo štěstí a scénář druhé hry se opakoval. Po dlouhé době tedy Vořech poznal co je to porážka z mé ruky J.
Turnaj skončil: stručné výsledky, kdy na skóre uzmul vítězství Číža: 1. Číža, 2. Libor, 3. Vořech, 4. Míra, 5. Petr, 6. Koudy
Zvolený formát se ukázal jako minimálně zvláštní. Na druhou stranu zase dostal do hry vlastně všechny karty edice, což by se normálně jen tak nestalo a to je možná i malé plus téhle volby. Příští rok plánujeme dokoupit nové edice a dát tomu zase trošku jiný směr. Uvidíme, kam povede a vlastně jestli se vůbec sejdeme. Každopádně příjemný a nerušený den u oblíbené hry se ocení vždycky.
Sepsal propagátor fialové barvy Hromada lidí (to je přezdívka)