Setkání k 30 letům České tábornické unie 11.9.-13.9.2020
Setkání ČTU 30 let od obnovení – 11. 9. – 13. 9.2020
Možná to víš milý čtenáři, možná ne. Naše oddíly patří pod organizaci zvanou Česká tábornická unie. Dostali se tam okolo roku 1996. Od té doby nad námi drží ochranná křídlo. Tato organizace sdružuje kluby napříč republikou. Pořádá vždycky jednou za dva roky Setkání v lesích, tedy sraz všech kamarádů z různých koutů republiky. Letos to byl sraz výroční, navíc v Lipnici a tak jsme zvažovali s vedoucími, zda pojedeme. Nakonec nás vyrazilo 15 a bylo to moc příjemný víkend.
Pátek – vyjíždíme
Sraz byl na benzínce směr Písek. Kromě našeho vozu všichni dorazili včas. Na druhou stranu Pytlík nakonec opravdu nic nezapomněl a Prďa měla lžíci k jídlu. I když pozor ze svátečního setu, takže se nesměla ztratit. Po nastavení trasy jsme vytvořili kolonu tří vozů. Vedl jí neohroženě Koudy. Kecalo se a přemýšleli jsme, co nás vlastně tam u Humpolce čeká. Na posledním setkání jsme byli již dávno na Kadově a to jsme ho sami pořádali. Přes pár zastávek už nás čekalo parkoviště u tábořiště. Odtud už se muselo pěšky. Vzali jsme věci a hlavně geniální nápad Pájky a to obr stan pro 12 lidí a šli jsme. Koudy sice tvrdil, že je to 5 kilometrů, ale bylo to spíše 500 metrů. Čekala nás vrátnice, registrace a potom hurá stavět stan.
Postavili jsme obr stan a k tomu jeden stan na věci a zabrali místa. Bylo to docela zajímavé spát v tak velkém vigvamu. Po rozbití ležení už nezbývalo nic jiného než se jít občerstvit a družit. Kdo na Lipnici nebyl, tak o hodně přišel. Tábořiště má krásnou hlavní budovu s velkými okny, ze kterých je vidět zatopený lom. V něm se dá samozřejmě koupat. Kromě toho tu najdeme chatky, louku, pevné zázemí v podobě sprch a záchodů. Všechno je ale uprostřed přírody a působí to nádherně.
Rozbalili jsme nejdříve tábor v hlavní budově. Následně jsme rozbalili svačiny. Potom hudebníci u různých ohníčků rozbalili kytary a my putovali nocí a seděli tu zde a tu jinde. Bylo to skvělé. Hrálo se, zpívalo, povídalo. Nejdřív jsme drželi naše šiky sevřené, ale později si každý našel partičku z jiného kmene a zkoumal, co a jak dělají, co je baví a podobně. Věrni tomu, že umíme za to vzít, jsme drželi do ranních hodin. Konkrétně kolem čtvrté jsme zavírali svoje očka.
Sobota 12. 9. – den setkání
Ráno nás probudilo sluníčko a Pájka s BB. Jejich štěbetání bylo podobné tomu, když Vám zpívají u hlavy ptáčci a ne a ne přestat. Naštěstí je vyhnala snídaně. I ostatní šli hledat nějaké to jídlo, čaj nebo kávu. Tábořiště se pomalu probouzelo do nového dne. První odvážlivci se vydali vyzkoušet teplotu vody. Dopoledne se plánovala velká rada. To je jakési si setkání zástupců všech oblastí, kteří musí vyřešit co je třeba. Nejdřív jsme si ho chtěli poslechnout, potom to vypadalo, že nebude místo. Nakonec bylo, avšak nás s Pytlíkem zlákala možnost procházky a tak jsme vyrazili na zdejší zříceninu Lipnici. Vrátili jsme se na oběd, který vlastně ukončil i jednání rady.
Ve dvě hodiny se všichni sešli u táborového kruhu. Náčelník Milan pronesl pár slov a za zvuků tábornické hymny Zelené pláně, šla nahoru vlajka ČTU. Tím setkání jakoby oficiálně začala. Byly připraveny různé aktivity od vázání uzlů, po malování kamenů přes lanovku skrz lom. Ta měla asi největší úspěch, přece jen nesvezete se přes propast každý den. Kecali jsme, zkoušeli stanoviště a nasávali atmosféru setkání. Navíc se otevřel stánek s předměty s logem ČTU. Byly zde trička, mikiny, hrnečky, tašky, bloky, flešky a další propriety. Všechno bylo v tábornickém stylu. Ještě jsem zapomněl, že si ČTU nadělila k 30 dárek a to Kroniku ČTU. Jedná se o knihu, kde jsou popsány skoro všechny oddíly v republice, zajímavá místa a osobnosti. I tuhle publikaci jste si tady mohli koupit.
Den pádil neúprosně dál. Počasí pořád hřálo, ale slunko začalo zapadat a tak přišel na řadu táborový oheň. Ten zapálilo dvanáct lidí jako zástupců dvanácti oblastí. O hudbu se staralo několik part a nerad bych někoho opomenul. Vše začala sympatická skupina hudebníků, z nichž dva hráli již odpoledne při zahájení. Byly doplněny o několik kamarádů a střídali nejen kytary, v jejich rukou se rozeznělo i banjo. Kromě toho byla k ohni pozvána skupina Poutníci, kteří taky přiložili ruku k dílu. Vedle nich se rozehrálo ještě jedno uskupení a tak se všechny tyhle tři grupy, dá se říci střídaly, po pár kouscích. Hráli se spíše tábornické písně a trempské, které my v oddíle tolik nedáváme, ale v tom chóru zněli nádherně. Stačilo jen zavřít oči a zaposlouchat se. Tu a tam přelétl i mráz po zádech.
U táborového ohně se hrálo až do půlnoci ale i potom přešla produkce do hlavní budovy a kytary byly slyšet hluboko do noci. U nás většina šla přece jen unavena pátkem spát dříve, ale našly se i trvalky, které držely tempo a navazovaly kontakty s dalšími účastníky.
Neděle 13. 9. – domů, odjezd
Je tady zase ráno. Vstáváme, snídáme, balíme. Někdo si dal chlapskou tlačenku s cibulí, někdo housku se salámem. Balíme náš obr stan. Docela nám to jde. V 9:30 je zakončení. Ještě jednou všichni zapějí, ještě jednou si podáme ruce a už neseme věci do aut. Cesta domů proběhla vesměs dobře. Závěrečné zakončení jsme udělali ve Fontáně.
Setkání ČTU skončilo. Nevěděli jsme, jaké bude a bylo příjemné, milé a inspirativní. Poznali jsme spoustu lidí, viděli krásné tábořiště a získali celou řadu nových zkušeností. Třeba na nějaké zase časem vyrazíme.
Asi by se ještě hodilo smeknout pomyslný klobouk před organizátory. Vše klapalo, jak mělo. O všechny bylo řádně postaráno a to není náhoda. Děkujeme moc.
Sepsal výletník po krásách okolí Hromada lidí (to je přezdívka)