Setkání vodáků 4.9.-6.9.2020

Setkání vodáků 4. 9. – 6. 9. 2020

Náš vodácký klub funguje už poměrně dlouhou dobu. Najdeme v něm dětské oddíly, ale i různé staré kusy, kteří stále pořádají různé akce. Každý oddíl si jede trošku na sebe a nemá moc představu o tom co ostatní. To se nyní změnilo. Uskutečnilo se velké setkání, které jsme vyšperkovali pár ozdobami a jaké to bylo, řeknou následující řádky.

Pátek – přípravný den

Dorážíme odpoledne na Kadov. Plán prací je velký, musí se připravit dost věcí. Je nás tu docela dost. Někdo nosí stoly, někdo dělá dřevo, někdo připravuje výstavu. Lidí přibývá a udělané práce taky. Pomalu se smráká a stoly v jídelně jsou připravené, soutěže na zítra taky, výstava má už poměrně pevné obrysy. Tak snad to vyjde. Po deváté opouštíme tábořiště. Napětí je cítit vzduchem.

Sobota – den hlavní

Vstávám okolo sedmé. Vše totiž nezačíná na Kadově ale v klubovně. Dopoledne se totiž jede sedmý ročník Dolomitmana. Závodu kdy musíte běžet do Katovic, posléze jet na lodi a nakonec na kole dorazit do Kadova.

Schází se 17 závodních dvojic. Jsem u prezence. Odškrtáváme, rozdáváme čísla. Počasí vypadá, že vyjde nádherné. Následuje výklad pravidel a pod odborným dohledem Naty i rozcvička. Je to docela veselé kroutit rukama před celým sídlištěm, ale všichni to berou vesele. Snad jen repráček by mohl hrát hlasitěji, ale ono je to možná dobře, že to není slyšet daleko.

Po deváté dochází ke startu. Závodníci vyrážejí na Podskalí. Běžím s Adélkou a je to fajn. Máme podobné tempo. Necháváme za sebou pár dvojic, před sebou jich necháváme o něco více. Katovice jsou daleko, ale my ženeme a ženeme a jsme tam. V Katovicích jsme udělali trošku chybičku. Myslel jsem, že Adélka bude kormidlovat a já dělat motor. Nejde to, vždycky jí přetlačím a točíme se. Jedeme proto zvolna, ale zase si odpočineme. Ve Strakonicích dáváme loď do loděnic e a hurá na kolo. Jedeme s větrem o závod. Styl je, že z kopce mi Adélka ujede a do kopce jí dojedu. Odrážíme nápor některých závodníků a u Vrbna předjíždíme další. Jsme na Kadově, cílová rovinka a je to tady, zvládli jsme to. Samozřejmě ne první, ale povedlo se a nic jsme si neudělali. Ležíme a doráží další a další.

Probíhá snaha se vydýchat, nabýt síly, najíst se. Setkání začíná ve dvě hodiny. Dáváme si první drink a domlouváme, jak začneme. Do stánku začínáme nosit knihy. Jaké to knihy? Inu milý čtenáři, stala se neskutečná věc. Povedlo se nám dát dohromady historii našich oddílů a jejich činnosti. Práce to byla náročná to nám věř, ale dílko, které teď nosíme do stánku za to stálo. Není to nějaká brožurka, ale plnohodnotná kniha a my jsme na ní právem hrdí.

Ve dvě dochází k startovnímu výstřelu. Zajímavé je, jak vodáci zapomněli co je to nástup. Snažíme se je o tom přesvědčit. U někoho to dopadne dobře, jiní nereagují. Zahajujeme tedy s náčelníkem pár slovy. Představujeme knihu, říkáme, jak to dnes bude a podobně. Následně vyhlašujeme volnou zábavu.

Na tábořiště doráží vodáci jeden za druhým. Podle odhadů to bylo nakonec 200 lidiček. Od tří hodin začínají vodácké soutěže a to vzduchovka, luk, prak, uzle, hod kládou, lodě a azimutový běh. Nejdřív je účast hodně nízká, ale během dne se vše zlepšuje. Na uzlech se nakonec vystřídá více jak čtyřicet závodníků.

Po šesté zkoušíme znovu hvizd píšťalky kvůli společné fotografii. Docela se to zlepšilo. Fotíme se u Nového srubu. Mimochodem v něm a na něm byla připravena výstava vodáckých fotografií, kronik a dalších písemností. Setkala se s pozitivním ohlasem. Po focení už vše směřuje k večernímu táboráku, který připravil Drak a také se o něj celý večer staral.

Zapálení jsme svěřili Kuzmovi, Modrákovi, Lupenovi, paní Kozlové a Buvárovi. Vše jsme provedli podle starých zvyků, a jak to na Kadově děláme už léta. Podařilo se nám sehnat kamarády ze skupiny Pauza, kteří zajistili nádherné hraní. Prostě basa, banjo, mandolína a další, nádhera. Během přestávek jsme pokřtili knihu. Vzali jsme vodu ze všech míst, kde byly vodácké tábory tedy  - Nadýmač, Chvalov, Kocelovice a Kadov. Kmotry byl pan Kubišta, paní Kozlová, Buvár a Klaus. Pan Kubišta patřil zároveň k nejstarším účastníkům a jsme moc rádi, že dorazil a poctil nás svoji návštěvou, stejně tak děkujeme za čas paní Kozlové.

Kromě toho došlo rovněž na vyhodnocení Dolomitmana a odpoledních soutěží. Tím byl program vyčerpán a už jsme se mohli pouze bavit. Pauza hrála super, posléze vzali do rukou nástroje i další. K půlnoci táborák skončil ale vodáci se přesunuli k nové jídelně a hraní pokračovalo až do rána.

Neděle – uklízecí den

Ráno nás přivítalo sluníčko. Vstali jsme a šli do nepříjemné věcí a to úklidu. Nejdřív bylo třeba začít v kuchyni, rozebrat jídelnu, uklidit záchody, schovat stoly, demontovat stany. Prostě docela dost práce, avšak ochotných rukou bylo tentokrát docela dost, a tak bylo všechno do oběda hotovo. Jasně potom tu bylo pár věcí tady, pár věcí támhle, ale hlavní proud prací se podařilo zastat obstojně a bylo příjemné koukat se na lidi z různých oddílů, jak si pomáhají a jedou jako motorové myšky.

Setkání skončilo. Příprava byla náročná, ale úspěch předčil naše očekávání. Dorazilo opravdu hodně vodáků. Podle ohlasů se jim připravený program líbil a doufáme, že za pár let se opět potkáme.

Sepsal jeden z organizačních človíčků Hromada lidí (to je přezdívka)