Zálesí 1.10. - 3.10.2021

Zálesí – Příšerky s.r.o, 1. 10. – 3. 10. 2021

Věřte nebo ne, po dlouhé době se nám podařilo vydat na víkendovou akci. Trvalo to poměrně dlouho, mezitím byl nějaký ten tábor, nějaký ten výlet, nějaká ta voda, ale klasickou víkendovku jsme měli milý čtenáři určitě více jak po roce. Vybrali jsme proto místo klasické, tradiční, a to Zálesí. Jaké to bylo poví následující řádky.

Pátek

Je podzimní den, první říjen a já uháním na sraz s Prďolou jejím vozem. Máme ho plný až po okraj neb vezeme pokrmy na celý víkend. Prďa hbitě řídí, vypravuje, když tu cinká mobil a volá Vořech, zda by byla tak hodná, že využije také její transportní služby. Vyhazuje mě před zimákem a už si to razí pro našeho náčelníka. Pravda je taková, že veze taky nějakou tu tašku jídla, které jsou u něj uskladněny jako železné zásoby. Svítí sluníčko, všichni máme trička. Začínají přicházet účastníci. Bude jich opravdu hodně, takže máme vlastní autobus. Ten přijede na čas. Nacpeme ho krabicemi, taškami, hudebními nástroji a už drandíme na Zálesí.

Počasí je vynikající. Vždycky jsme sem jezdili spíš k prosinci, čekajíc sníh a sněhové radovánky. Poslední roky však přicházela spíše pouhá zima, déšť a bláto. Tentokrát je to jiné a programový tým ve složení BB, Motyka a Dída může využít v podstatě letní teploty. Taky hned mažou s dětmi ven. Čekáme ještě na pár místních a kolem páté/šesté rozjíždíme program. Zatím jenom zvolna neboť není kam spěchat. K večeři nás čekají párky v rohlíku a potom filmový večer. Je dobré, aby každý věděl, o co o víkendu půjde, takže probíhá večerní promítání filmu Příšerky s.r.o.. Děti mohou koukat přímo z postelí, což je super.

Po filmu následuje krátké hygienické okénko zuby, nos a podobně a hurá do hajan.

Sobota

Sluníčko nás neopouští, pořád nám drží palce už od rána. Sice z úst jde trochu páry, ale to se brzy změní. Na podzim je to krásný den. Dáváme housky s pomazánkou. Předtím teda BB vede rozcvičku a opět akci s názvem bělení zubů. Potom se plní břicha a zase ven na čerstvý horský vzduch. Jdeme na jednu běhací hru a hned na další. Je třeba naše účastníky trošku unavit a vytvořit jim pověstný hlad. Tohoto úspěchu bylo dosaženo neboť kaše i uzené mizí z hrnců měrou vrchovatou. Ještě musíme dodat, že někteří z nich byli pomalováni válečnými barvami.

Po poledním klidu je čas na trochu turistiky. Jdeme do lesa, kterému se pracovně říká les na štáby. Avšak hra není na téma štáby, ale na téma vlajky. Jednotlivé týmy se prohání hustým porostem a snaží se vyřadit soupeře ze hry, tím že mu ukradnou jeho vlajku.

V další části dne je prostor pro trošku kreativity. Využíváme triček a barev na ně a necháváme naše členy vytvářet různorodé výtvory. Některé jsou možná malinko divoké, ale všem se nakonec podaří si vytvořit vhodný to oděv.

Čas pádí neúprosně vpřed a nezastavuje, stejně jako dětské ruce pokud jim nabídnete něco s kečupem. A vida smaženky tento nárok splňují a tudíž jsou v mžiku v čudu. Pro ty co by chtěli vést věčnou diskuzi co je to smaženka, tak pravdou je, že šlo o chleba ve vajíčku, který více táhne. A úplnou pravdou je, že část chleba, byly housky, kdyby se našel nějaký šťoura, polemik nebo bystrý pozorovatel. Na tom, že pekáče zely prázdnotou do pár minut se však nic nemění. Večer potom panoval obvyklý ruch, tedy tu nějaká hra na pokoji, tu pingpongový duel a podobně.

Neděle

Končíme pomalu naše putování. Vstáváme, podává se závin a kakao. Jedná se o chutnou pochoutku. Zlatý mozol opět ovládl oblohu, tudíž co dělat vevnitř, jde se ven a tam se pustíme do různých drobných her. Velký úspěch měla ta s židlemi.

Nejmenší oblíbenosti se těší činnost balící, činnost to nudná, zdlouhavá, ale potřebná. Jdeme na to s plnou polní a daří se všechny odpadky dostat do košů, všechny spacáky do obalů, všechny ponožky do krosen. Zbývá jenom tradičně pár kousků, které nikdo nechce, nikdo nezná, ale i ty najdou své majitele, neboť rodiče při příjezdu hbitě poznají tu bundu, tu svetr, tu boty svých ratolestí.

K obědu máme špagety. Zní to jako věta obyčejná, ale věz milý čtenáři, nemuselo to tak být. Špatně odhadnutý hrnec, divoké těstoviny, pomalu vroucí voda, málo oleje, to vše hrálo proti nám. Avšak statečný Pytlík dokázal za asistence nejmenované baletní umělkyně zabývající se nyní jógou vše zachránit a dát do pořádku. Vzal si potom i naběračku a poctivě nandaval, ač jsou špagety mršky divoké a živé a skáčou z talířů jako žáby po dešti. Potom dokonce vědom si určitého zanedbání pilně drhnul hrnec se souměrnou vrstvou připeklých těstovin až do hladka.

No a už je tu vyhodnocení, ručně dělané diplomy a nějaká ta sladká cena na závěr. Doráží spoj, bereme věci do rukou a hurá do autobusu. Naposledy zamáváme slunnému Zálesí a už drandíme směr Strakonice. U zimního stadionu rozdáme děti a věci a naše víkendovka končí. Doufáme, že mezi touto a další nebude taková prodleva.

Sepsal začínající kuchtík Hromada lidí (to je přezdívka)