Jak jsme putovali do Rokycan a okolí 22. 2. 2025

Jak jsme dobývali Rokycany a okolí 22. 2. 2025

Sešli jsme se v lehce mrazivé sobotě okolo 8:35 před vlakovým nádražím. Po nákupu lístků se naše tlupa přesunula k odjezdu motorového oře, který se dostavil řádně a včas. Jelo nás 16 dětí a několik instruktorů. Vláčkem jsme dorazili do Plzně na hlavní nádraží a následně se propletli zákruty k odjezdu dalšího spoje, jenž nás vzal do Kamenného Újezdu. Tady jsme započali naši túru. Batůžek jednoho člena výpravy ale bohužel pokračoval v cestě vlakem. Rozjela se pátrací akce s dobrým koncem.

Šéf zájezdu řečený Ema nás nasměroval na modrou turistickou značku a té jsme se drželi celý výlet. Úspěšně jsme vyšplhali po zledovatělé cestě na kopec Kotel. Pěkně nám to klouzalo. Na Kotli jsme vylezli na zdejší rozhlednu. Odvážné vodácké duše to zvládli zcela nahoru, někteří do poloviny, ale i to se počítá. Stezka z Kotle byla rovněž zledovatělá, některým se povedlo i upadnout. Skoro jsme litovali, že nemáme s sebou saně, to by to jelo. Po cestě jsme viděli tamní studánku.

Poslední aktivitou mělo být discgolfové hřiště, ale štěstí nám nepřálo. Místní starosta zrovna pořádal turnaj, takže bychom zde překáželi. Odebrali jsme se tedy na blízké pole a tam jsme se pořádně vyřádili s frisbee, se kterým jsme měli hrát na discgolfovém hřišti. Brali jsme to trošku jako trénink, abychom se případně příště mohli do turnaje zapojit jako ostřílení hráči. Poté jsme se vydali na nádraží v Rokycanech, kde jsme si vyzvedli zapomenutý batůžek, a hurá vláčkem domů.

Sepsala na základě vlastních zážitků slečna Anna Kulhová (toť pravé jméno). Redakčně upravil Hromada lidí (to je přezdívka).