Tábor 2015

zápis šedesátý devátý...

Kadov 2015 27. července – 15. srpna

                 Téma : Řečtí bohové

 

Ke konci července proběhl v Kadově u Blatné náš tradiční letní třítýdenní tábor. Letos s velmi vznosným tématem Antika, přesněji řečtí bohové. Ač to bylo k nevíře na přelomu dvou prázdninových měsíců si udělala volno Athéna, Afrodita, Héra, Hádes dále pak Poseidon, Hermés a mnozí další bohové a s nimi samotný jejich vládce mocný Zeus. Ti všichni strávili pěkné chvíle u rybníka Krčový s malými vodáky. No a jaké, že to bylo. To snad napoví následující řádky.

 

Takže milý čtenáři téma už znáš. Snad nutno ještě podotknout, že dětí se účastnilo něco okolo 30, vedoucích se vystřídalo během celého běhu tak nějak dvacet. Možná se ti to zdá mnoho a říkáš si, to byla, ale přesilovka. Nesmíš však zapomenout, že naše tábory patří mezi starou školu a všechno si zařizujeme sami. Pokud tedy pošleš pár lidí štípat dříví, další vařit, jiné zajišťovat zásobování tak zas tolik volné síly nezbude. Navíc délka tří týdnů je poměrně náročná, a tak se každá ruka navíc hodí.

 

První týden

Příjezdem vše prý začíná, i když to není zcela tak pravda. Náš tým byl na tábořišti již od soboty a smejčil, uklízel, opravoval a hlavně připravoval velké finále na začátek (spojení k syntaktickému zamyšlení). To pak na děti čekalo jejich první den v pondělí. Předtím, ale klasické dvě gamesky, tedy kouzelník a motýli. Bohužel neklasicky hned přišlo jedno zranění a to u Marušky jednoho z nejstarších kusů. No nic hurá nastartovat a směr Strakonice, tam na děravé koleno daly dva stehy a Máňa měla po běhání skoro až do konce tábora. Nejspíš jí to ale tolik nevadilo neb se mohla učit na vlnky a tím pádem nahánět potřebné body zde.

Večer pak za tmy přišla scéna úvodní z pera mistrné mladé autorky epických děl Lenky „Choroby“ Vokáčové. Impozantní výprava, světla, zvuky to vše dostal tento divadelní kus. Naše malé řeky tím uvedl výborně do děje. O co tedy šlo v našem táborovém putování. Inu lidi kradou, to se ví. Inu, ale oni okradli i bohy, taková drzost. Inu a sebrali jim jejich kouzelné artefakty, hanba. Jako by to nestačilo, vzali i blesk boha Dia, troufalost. Ten se velice rozzlobil a rozhodl se, že pokud se do třech týdnů nevrátí ztracené artefakty, nechá pojít měsíc a další špatné věci pro lidstvo. Prakticky by je nechal zahynout a nic by jim nepomohlo. Avšak nesměli by chybět odvážní malí vodáci. Z těch se stali v tu chvíli hrdinové, kteří začali po věcech bohů pátrat. Jejich pátrání se pak uskutečňovalo na nástěnné mapě, kde pluli svými loděmi za body, jež si vyhrávali ve hrách.

Po scénce následovalo krátké povídání a pak hybaj na kutě. První sladké sny jak milé v trošku chladnějším počasí se i dobře usínalo.

Druhý den se pak rozběhl klasický táborový řád. Ráno budíček, rozcvička, snídaně, úklid stanů a tak postupně dál a dál. Každý to přeci již zná. Avšak tentokrát zavítalo k nám mnoho nováčků, a tak vše bylo třeba řádně vysvětlit, ukázat, předvést, aby se jim u nás líbilo, ale také aby zvládali plnit všechny své povinnosti.

Od nástupu se chopila vlády mladá bohyně lovu Artemis a započala svůj program plný všelijakých her pospojovaných hlavně se zvířecí říší. Všichni jí ochotně uvěřili, že se v přírodě opravdu vyzná a nikdo jí ani nepřemlouval, aby dokázala své umění přivoláním nějaké srnky, zajíce, či rovnou medvěda. Jistě by to však bez mrknutí oka dokázala.

Ve středu pak došlo na jednu z opravdu tradičních věcí, na turnaje. Co zas tak tradiční nebylo, že se nikomu nic nestalo. Za což jsme moc a moc rádi. Zápolilo se ve fotbale, ringu a vybice. Výkony se podávaly na hranici možností a krásně se pak v noci usínalo. Ještě předtím, však než mohli sportovci odložit znavená těla do spacáků, museli se vydat zabít zlou a mocnou Medúzu, v rámci noční hry. Což se jim nakonec s vypětím sil podařilo.

Čtvrtý den došlo k velkému návratu na místo činu. Den dostal totiž na starost Ema v tu chvíli bůh Hermés. Kdo neví tak Ema dělával po dlouhá léta program na tábor a býval skoro u každé hry. Pak ale přišli jiné povinnostiJ(rodinné), a tak jsme se her ujmuli my. Po čase se nám, ale Zoubek vrátil. Mělo to být již loni, ale to to nevyšlo. Tentokrát, ale naplno mohl uplatnit svůj um a myslím, že se mu to povedlo na jedna podtržená. Vrátily se tak do oběhu některé klasické hry jako například odhady vzdálenosti, váhy, objemu, či času.

Páteční den se nesl ve znamení družby s vedlejším táborem, který voláme Hřbitováci. Měli jsme s nimi po delší době smluvený mač ve fotbale a přehazované ve všech kategoriích. Nejdříve malí špunti, pak starší páky a nakonec my stáří samo. Hrálo se naplno, ale výsledky tady uvádět nebudu. O ně příliš nešlo. Spíš jsme mohli poznat jiný tábor, nové kamarády a prostředí. Vše uběhlo jako nic a již nás zase pohltil večer.

Sobota se nesla trošku ve znamení restů. Neb nám zbývalo odehrát dvě etapové hry. Nejdřív postavit Théby a pak ještě pomoci Psyché k tomu, aby získala svou lásku boha Érose. Obě jsme zvládli a zbytek pak doplnila vhodně naše bohyně červánků Pájka. Večer pak měl být slavnostní táborový oheň, avšak počasí horké a letní zapříčinilo zákaz rozdělávání ohňů na jihu a asi i v celé republice. Proto nakonec došlo na improvizaci s pochodněmi. I tak se, ale hrálo i scénky byly a myslím, že si atmosférou tenhle táborák, bez táboráku s něčím nezadal s tím klasickým. Dle mě ani náhodou.

No a než se jeden nadál byla tu neděle a s ní horda rodičů a pro nás vedoucí klidnější den. Skočit do rybníka, nabrat síly a zarelaxovat to robí vedoucí v neděli, co robí dětí, to ví oni sami a my jim to necháme.

 

Než začnu popisovat dění týdne druhého. Musím ještě zmínit, jak že jsme letos hráli etapovou hru. Inu bylo to vlastně na dvě etapy. První byla herní, každý den byla jedna etapová hra napasovaná na řeckou báji. Před hrou samotnou se buď báje četla, anebo se hrála scénka. Samo sebou scénky měly větší úspěch než pouhé čtení. Poté pak přišla na řadu hra.

Body ze všech her se sčítali a za ně družiny dostávaly akční karty. Ty jim pomáhaly v cestování na mapě s ostrovy, kde hledaly ony ztracené artefakty. Ještě je třeba upozornit, že mapu i ostrovy nám nakreslil Pytlíkův bratranec Filip, za což mu patří neskonalý dík. A teď již zpět k druhému týdnu našeho tábora.

 

Druhý týden

 

Začátek druhého týdne dostala do správy božská Athéna, která vzala věci pevně do rukou. Malinko se jí to vymklo jenom v případě náhlého průjmového záchvatu, kdy bylo nutné získat zázračné medikamenty, aby se tato i v Řecku poměrně nepopulární nemoc zastavila(pro neznalé hra Latrína). Vše se však povedlo, a tak start do nového týdne byl, jak se má vydařený. Úterý pak dostal pod své bodce trojzubce velký a vousatý Poseidon. Jelikož chtěl dělat čest svému jménu, držel se vodní hladiny a směřoval do ní většinu svých šprýmů a her. Ať už se jednalo o závody na lodích, či bitvu vodními pytlíky. Na závěr si pak připravil velmi napínavou akci v podobě odposlouchávání telefonních linek. Tuším to lamentování hlavou pozorný čtenáři. Telefon nemá v Řecku co dělat. No jenže nějak spolu asi bohové museli rozmlouvat, a když tenkrát nebyly mobily, holubice byly nespolehlivé tak jasně vychází, že zřízení takovéto linky bylo jediné možné. Hra spočívala v tom, že v hracím území byl natažen drát, na jehož obou koncích byly dva telefony. Mezi jejich obsluhou probíhal čilý hovor. Družiny měly za úkol drát najít, napojit se na něj svými sluchátky, vyslechnout zprávu a pak jí rozšifrovat. Jejich počínání jim znepříjemňovali chytači. Ne všem se tentokrát věc zdařila a jen jeden tým dokázal hru v časovém limitu dohrát. Největší problém robilo samotné vyluštění šifry. Zbytek našim telegrafistům i vcelku šel.

Ve středu nás zavládlo temno. Nikoliv však díky počasí, jež se drželo stále ve slunečném stavu, ale díky tomu, že vládu převzal Hádes pán podsvětí. Ten si připravil nabitý program. Jen toho času se mu stále nedostávalo, takže trošku nestíhalJ. Po svačině pak přišel jeho zlatý hřeb a to napínavý puťák. Avšak nešlo zcela o klasický pochod. Družiny se vydaly zachránit své nejmladší členy a přitom musely plnit celou řadu úkolů. Jednalo se například o střílení šipkami, shánění důležitých ingrediencí ve vesnici, luštění zamotaných šifer a hlavně museli zdatně ovládat orientaci mapy. Právě poslední se ukázalo jako Achilova pata. Co rozcestí, kde šlo odbočit, to špatné rozhodnutí našich členů. Prodloužili si tak cestování, ale i celou hru. Na hrázi rybníka Nadýmač jsme se tak všichni sešli až po osmé hodině. Následovala příprava jídla na vařičích, pak krátká rozmluva a nakonec již uložení se pod širák. Musím poznamenat, že cca. 30 lidiček vedle sebe vypadalo přinejmenším zajímavě. Všude klid, vůně lesa, lehké kapání vody od blízkého rybníka, no prostě taková zálesácká idyla mimo realitu, jedním slovem krása.

Ráno nás pak nepřivítala píšťalka, ale Jaromír vyndal své sladké dřevo a z plezíru vybalil Tulácké ráno. Tím nám proběhl mráz po zádech a už jsme skákali ze spacáků a jali se vařit čaj a péct buchty. No ty buchty již napekla teta Billa strejda Kaufland, ale ten čaj jsme opravdu zvládli a o to víc nás zahřál a zachutnal nám. Čekala nás cestička zpět, a protože nožky našich výletníků kmitaly velmi rychle, zasloužily si i nákup v Kadovském krámku. Vykoupení nanuků stalo se jistotou. Po Hádovi se role chopila Héra a skoro bych jí až podezříval ze silného smyslu pro humor, protože některé její hry opravdu patřily do kategorie komických. Ono sbírání papírků pusou se ukázalo jako činnost v hodná do nějaké té soutěže televizní zábavy. Den pak pomalu doplynul a my se těšili na pátek.

Čekala nás totiž příprava na neckyádu. Nechali jsme se totiž letos pozvat na akci, kterou pořádalo sdružení Ještěrky v nedaleké vísce Řečice. Tam se měli sjet plavidla a jejich posádky a mělo se zápolit v hravých soutěžích. My nominovali 3 týmy v těchto tématech – bohové, hororové postavy, jeskyní lidé. V pátek ráno jsme pak začali stloukat dřevěné podsady, zkoušet přivazovací techniku a následně zdobit plavidla. Kromě toho bylo třeba vyladit kostýmy a naučit se úvodní tanec. Do tábořiště jakoby vjel svěží impuls a makalo se vydatně od rána až do večera, kdy jsme převáželi již hotová plavidla. Cesta na místo. i když krátká, rozhodně nebyla nudná, neboť nám v půlce povolila kára a Koudymu z jeho auta jaksi odpadlo tažné zařízení. Naštěstí přivázání lodí bylo dobré a nikomu se nic nestalo. Zavolali jsme Pauzovi a on misi dopravy káry zdárně dokončil. Za což mu musím zpětně vzdát hold.

V sobotu pak proběhla u rybníka v Řečici neckyáda, na kterou nezapomeneme. Soutěžilo se od rána. Nejdříve taneční klání v připravených tancích, což se každému týmu výtečně zadařilo. Pak přišlo na řadu defilé plavidel a pak již hry na souši a ve vodě. Jednalo se například o stavění palem, hod oštěpem na meloun, běh s kokosem a další. Za všechno se braly body, a kdo jich měl nakonec více, ten vyhrál. Ke všemu hrál vkusně Dj, ve stánku s občerstvením se daly sehnat různé dobroty jako malinovka, kokosy, párek v rohlíku a další. Panovala přátelská atmosféra a všichni členové si celou akci užívali plnými doušky. Po páté hodině pak nastalo vyhodnocení, přičemž jeden z našich týmů dosáhl na pozici nejcennější a tak radost a oslavy nebraly konce. Rozloučili jsme se s Ještěrkami a vydali se domů do tábořiště v Kadově. Tam nás již čekal Twigy s chutnou večeří. Unaveni náročným program jsme se pak svalili na kavalce a děkovali v duchu všem řeckým bohům, že druhý den je neděle a my můžeme nabrat v klidu síly na poslední týden.

 

V poznámce stojí za to připomenout počasí. Inu letos nám opravdu přálo. První týden sice patřil mezi ty chladnější, ale i tak bylo kolem pětadvaceti stupňů. Další dva týdny pak nastoupily horka vysoko přes třicet. Teplo nám bylo, ale naštěstí máme fajnový rybník, který si udržel dobrý stav, a tak koupel v něm vždy příjemně osvěžila a ochladila. Léto jak má být.

 

Třetí týden

 

Nelze začít jinak zprávy z posledního týdne než pondělní olympiádou. Neboť tento svátek sportu vznikl v Řecku a my v něm právě byli, jednalo se o ideální náplň dne. Počasí také přálo. Navíc díky horku se většinou neoblíbené plavání stalo velmi vyhledávaným. Organizačně se navíc vše zvládlo opravdu dobře, takže již do oběda se vše krásně stihlo. No prostě paráda. Zbytek dne jsme pak v klidu odpočívali a doplňovali energii. Poté se pak uskutečnil azimutový běh a přírodovědná stezka.

Tábor nám přeci jen začal pomalu nabírat rychlý směr konec a vyvrcholení. Úterý a středa tak byly poslední dvě zpomalovací zastávky. Jelikož vedro bylo horoucí, přešli jsme v programu na vodní alternativy, a tak přibylo velké množství vodních her všeho druhu. Plavalo se přes rybník, vyzkoušelo se vodní pólo, lovily se řecké drachmy. Zkrátka rozhodli jsme se naše vodáčky chladit co to šlo, až si možná mysleli, že mezi prsty jim raší blány.

No a nadešel den, nikoliv D, ale P, tedy den pokladu. Letošní délka trasy, orientační neznalost družin a i delší šifry nás přinutily dát začátek celé akce již k desáté hodině. Oběd jsme zajistily po cestě formou paštika a salámů. Vše započal Vořech pískáním z brány a pak vše propuklo. Naši hrdinové se vydali zachránit svět a vrátit Diovi jeho blesk. Po cestě využívali získané artefakty z celého tábora, obměkčovali tím ostatní bohy, aby jim pomohli v hledání.

U každé zprávy čekal jeden bůh/instruktor a ten měl pro družiny připraven úkol, v kterém mohly získat trestné minuty k celkovému času pokladu. Pokud mu odevzdaly jeho artefakt, byl k nim milosrdnější a jejich ztráta tím pádem tolik nenarostla. Dá se říci, že všichni se do boje pustili s vervou. Běželi, luštili, plnili úkoly. Až na dva týmy bojoval každý sám za sebe. Trasa měřila něco přes 12 km, což není zas tolik, ale luštění přece jen trochu zdrží. První družina doběhla okolo šesté večer. Blesk našla a vrátila ho pánovi všech bohů. Tento čin obměkčil jeho srdce, a tak měsíc čeká nestoudný konec v podobě „pojití“ až zase někdy jindy. Kladem letošního pokladového klání také bylo, že ho zdárně dokončily všechny týmy, navíc pouze v cca. hodinovém rozmezí.

Pokladový čtvrtek skončil a nastal gigantický pátek s 151 giga hrami. Tentokrát se vytvořily dva týmy modří a červení a každý z nich dostal 2 lodivody z řad vedoucích, a to Adélku a Jaromíra(červení) a Motičku a Anténu (modří). Bohužel nejspíš i z mé chyby došlo k rozdělení týmu nerovnoměrně, i když na papíru to tak nevypadalo. Červení svého modrého soka jednoduše roznesli na kopytech v poměru asi 9:3. Jenže gigahry nejsou o vítězství, ale o srandě, a té bylo při soutěží dost a dost, takže jejich cíl byl jednoznačně splněn. Jupí jau.

Pak již nastoupilo komando s dorty, cenami a diplomy, aby ocenily účastníky tábora. Výsledky sem možná někdy někdo dá. Já jen snad popíšu, že snědlo se všechno, rozdalo též a každý si odnesl diplom s krásnou fotkou, za což je nutno sklonit hrb před naší grafičkou Míšou, jenž v potu tváře diplomy vytvořila. Bonusem navíc byl pak sud malinovky, jež se zakoupil a vytočil v cuku letu. Všichni jsme pak měli kolem rtů lehký růžový opar.

Den ještě ale zdaleka nekončil. Čekal nás obřad třech orlích per, které zdárně získal David, nyní s orlí přezdívkou drak. Poté pak přišel poslední táborák. Opět však v pochodňové verzi neb nezapršelo, a tak ohně opět neee. Tentokrát sáhlo do strun nové mediální duo komiků Komentatorus a Decibelus a dle ohlasů to snad nebylo tak zlé. Dokonce museli i přidávat, a když déšť(čteš dobře milý čtenáři, ono opravdu sprchlo) rozehnal posluchače pod střechu, pokračovali z vesela ještě nějakou tu dobu v novém srubu. Okolo půlnoci pak zazněla napřed upravená zrepovaná večerka od našich vodáčků, no pak již klasická v podání Jägra. Tím se vlastně udělal pomyslná tečka za naším táborovým putováním.

Jasně ještě přišla sobota úklid, balení, loučení a další, ale to již bylo spíše takové nostalgické a smutné a končit se má vesele. Takže tak. Táboru 2015 třikrát v pozoru a radostně ahoooj, ahooooj, ahoooooj!!!

 

Sepsal Apollón bůh, jenž držel vládu celé tři týdny. (Hromada lidí-to je přezdívka)

 

 

 

 

 

Jako vždy hodím sem takové pozitivní a negativní zamyšlení.

 

Negativa

 

Nebyl klasický táborák, neb horka způsobily zákaz rozdělávání ohňů.

Zhoršující se stav rybníka, ale vydržel.

Nekonečně dlouho trvající velké mytí.

Neskutečné množství vyvrknutých kotníků, či jinak pohmožděných nohou.

 

Pozitiva

Výborný a tvůrčí kolektiv – důkazem budiž zmíněná neckyáda, ale i scénky u táboráku.

Krásné počasí, které snad ani nešlo lépe objednat.

Složený obřad 3 orlích per – viď DrakuJ.

Letos bylo cca. 10 nováčků a všem se dle ohlasů na táboře líbilo, navíc někteří měli jet na jeden týden a svůj pobyt si rádi prodloužili a vydrželi až do konce.

 

Pochváleníčko:

 

Letos jsme ozkoušeli naše mladé puberty a holky se osvědčily na jedničku. Pomohly s programem, byly k dětem a hlavně díky nim vše šlapalo, jak mělo. Pokud si někdo přečte loňský zápis z tábora, tak pochopí mé konstatování, že to holkám vydrželo a myslím, že ještě o stupínek přidaly, což je čupr.

 

Pytlík zdravotník hlavní letos se stal a vcelku zdárně se s tím pral. Ono převazovat pět výronů ráno, odpoledne a večer k tomu nějaká ta další bolístka to prostě sebere energii, ale Sáček bojoval zdárně a vše ve spolupráci se svojí blonďatou sestřičkou zdravotní zvládnul. Nebojím se říct, že byla jeho pravou rukou a někdy i levou, ale dokázali se dohodnout a tím pádem jsme měli fungující zdravotní tým, a to se počítá.

 

Koudy se letos stal opravdovým hospodářem. Už ne tu a tam nějaký pojezd, občas sjedu tuhle, občas tamhle. Ne letos jezdil často, plus s kárkou do mrazáku v Kadově. Jasně občas něco zapomněl, ale kdo by toho chtěl v hlavě držet tolik. Jíst co bylo, kuchař z čeho vařit taky měl, takže vše fungovalo ok. Snad se nám jen Koudy z té zásoby účtenek nezblázní, až to bude dávat dohromady. To bychom neradi.

 

Funny, Brm, Twigy – naši hlavní tři vařiči. Každý má svůj styl, své pomocníky, svůj přístup, ale všichni vaří prostě mňamózně a to tak, že se oblizují zcela všichni. Zbytků bývalo minimum a spíše jsme naráželi na opačný problém. Ono vařte pro 45 lidí, uvaříte porcí pro 50 a stejně nezbyde zhola nic. Lepší důkaz kvality našich kuchařů a kuchařinek snad nemusím uvádět.

 

Ještě bychom měli poznamenat, že choreografii tanců na neckyádu si sice děti vymýšlely samy, ale bez pomoci Adélky by to asi nedotáhly do tak pěkného konce. Její nápady a praxe nám hodně pomohly. Je fajn mít v řadách tanečníka, vlastně tanečniciJ.

 

 

 

Toť opravdu vše. Mějte se!!!