Zálesí 27.11-29.11.2015

Na konci listopadu se náš oddíl vydal směr šumavské louky na Zálesí, aby zde svedl nervy drásající bitvu s mocnými duchy a jinými příšerami. Naštěstí máme děti zdatné, a tak hned na začátku mohu odhalit, že zlo bylo poraženo a nebezpečí obřích rozměrů zažehnáno.

Pátek

Den příjezdový, kdy je třeba vždy přesunout celou naši masu účastníků z bodu A do bodu B. Tentokrát nám pomohli i někteří rodiče a my jim za to děkujeme. Díky nim a dalším našim vedoucím se podařilo dostat všechny naše členy okolo páté do bývalé školy na Zálesí.

Zde nastal tradiční mumraj a dělba pokojů. Začala chvilka stresu, kde kdo bude spát. Jestli se vejdeme a podobně, což se však nakonec podařilo a snad se každý i pohodlně vyspal. I když mnoho času k tomu určeno nebylo. Napřed přišlo základní bezpečnostní školení, nanošení dostatečného množství uhlí a pak se rozjel program jedna báseň. Nejdřív bylo třeba vytvořit barevné plakáty. To se podařilo, naši členové zdárně malovali, stříhali a kreslili. Vznikli tak úchvatné koláže se skřítky, vílami, upíry a dalšími nadpřirozenými bytostmi.

Ještě zmíním, že letos vzniklo šest družin Chobotnice, Líni, Medůzy, Želvy, Hlodavci a Krabi. Ti spolu sváděli líté souboje o krále Lovců duchů.

Večerní program pokračoval dál hrou po škole. Kdy bylo nutné najít kouzelné runy a klíče k branám. Získané kouzelné předměty pak byly využity v noční hře, kdy došlo k očarování amuletů a vytvoření ochrany před všude přítomnou zlou mocí.

Všem týmům se povedlo si ochranu vytvořit a tak se nemuseli již obávat různých zaklínadel a kouzel. Po deváté hodině pak zavládl na škole mírný klid a příprava k spánku. Bylo potřeba načerpat síly, sobota měla být totiž velmi náročná.

Sobota

Taky že ano, vše započalo ranní snídaní od Twigyho, v podobě mazaných housek se sýrovou pomazánkou. No a pak hurá ven na první hru. Počasí nám přálo, sluníčko vysvitlo, a tak návštěva duchařského muzea, kde si naši malí lovci doplnili své znalosti o duších. Ty pak využili, když se z nich snažili dostat okouzlené bonbóny. Věděli tak, že na ducha Kaspra stačí pěkná básnička, na Hraběte von Česnek musejí zase dokázat své fyzické dovednosti a podobně. Všichni, ale pohotově zaplnili své mocné dřevěné hole sladkým pamlskem. Následně bylo nutné vybrat odvážného barda ze svého středu, který bez toho aby viděl, donesl onen mocný předmět až k pekelné bráně. I to se podařilo.

Po tak výtečně zvládnuté misi se nelze divit, že oběd v podobě svíčkové a knedlíků chutnal naprosto všem a zmizel z hrnců a pekáčů astronomickou rychlostí. Navíc se kuchař vytáhl a přihodil i sladký dezert. Nacpali jsme se tak všichni až po střechu.

Po obědě došlo k rozhodnutí vzít to zápolení z trošku jiného úhlu a zkusit se s příšerami spřátelit. Každá z příšerek totiž ráda něco jiného. Vlkodlak si rád hraje s jojem a dá si k tomu rakvičku se šlehačkou. Skřítek nic nevidí pro svoji touhu po pokladech, ale chce u toho hezky vonět po deodorantu světové značky. Upíří si zase potrpí na trochu výběrové AB negativní a podobně.

Hra odsýpala, a i když se znatelně ochladilo, začal padat sníh a již nebylo tak vlídně, vše šlapalo jak na drátkách. Pak rychle do tepla a trošku ubrat plyn. Dali jsme si několik dovednostních soutěží různého druhu, ale již v budově školy. Hádaly se duchařské příběhy, šermovalo se lžícemi, uzlovalo se na čas a podobně.

Mezitím se den překulil k večeru a venku vykoukla temná tma. Nastal čas večeře. Takže opět cinkaly talíře a příbory a mizel při štěbetání malých krků řízek za řízkem, brambor za bramborem, okurka za okurkou.

Po večeři nás čekal divadelní set, neboť došlo k pořádání duchařského semináře na různá témata. Přednášelo se o starobylých domech, duchařské módě a hygieně a mnohém dalším. Musíme, zde pochválit nasazení jednotlivých družin, šli do toho opravdu vkusně. Malovaly, vymýšlely a snažily se, co to šlo. Máme holt v oddílu samé kreativce. Za odměnu jsme si pak pustili sestříhaný film z tábora. Po jeho konci už hodiny opět byly desátou, a tak hurá do hajan.

Neděle

Ráno patřilo mezi buchtové, neb se upekly asi tři typy lahodných, sladkých pamlsků a ty pak vítali rozespalé vodáky při vstávání jako snídaně. Protože hodně foukal vítr, dali jsme hru uvnitř. Během ní se naši členové měli co nejvíc dozvědět o našich vedoucích. Takže zjišťovali kolik jim je let, jaká je jejich oblíbená barva, jméno všemožných mazlíčků a tak dále a tak dále. Za správné odpovědi dostávali písmenka do zprávy, která jim řekla, co mají urobit.

Hra se nám trošku protáhla, a už byl čas oběda. Guláš nás zasytil, ale nebyl čas si vychutnat odpočinek. Šup balit, uklízet a vymetat kamna. Úklidové čety šúrovaly jednotlivé rajony a leštili vše k dokonalosti.

Následně došlo k vyhlášení, předání diplomů a rozdělení kořisti. Na každého se dostalo, a tak snad každý obdržel za svoje snažení malou sladkou odměnu.

Nakonec přišlo to nejsmutnější. Naskákat do aut a vydat se směr Strakonice. Zde došlo k předání rodičům a my ještě jeli na chatku uklidit všechny věci. Víkend uběhl zase jako splašený kůň a my byli opět doma.

Plusy

Rekordní účast, které nechala utvořit 6 družin.

Pěkné nasazení skoro všech zúčastněných

Sobotní teplé slunečné dopoledne

Povedené originální scénky

Mínusy

Sobotní sněhové a mrazivé odpoledne

Přece jen se nepodařilo uhlídat, aby škola vyvázla bez hmotné újmy – nějaká ta židle to odnesla

Sepsal dle vzpomínek skoro vlastních vzpomínkový muž Hromada lidí