Čundr Rožmitálsko 27.5-29.5

Čundr Rožmitálsko 27. – 29. květen 2016

Odvážné věci je třeba uvést do chodu a pak doufat, že to vyjde. O něco podobného jsme se pokusili i v našem oddíle. Po pár letech teoretických debat co a jak jsme podnikli dosud neprobádanou akci, a to skutečný čundr a když tak opravdu od podlahy. Takže do krosny spacák celta, kotlík a jídlo a jedem. Jak to dopadlo, popíší následující řádky.

Pátek 27.5 (vyrážíme)

Je dopolední slunečný den a u mě se stavuje Jaromír. Já mu dávám seznam a peníze a on společně s Adélkou jde dobýt Kaufland a získat v něm potřebné suroviny. Pak mě vyzvedává, cpeme vše do auta a míříme na nádraží. Tady již čekají účastníci mise Čundr 2016. Každý má krosnu a úsměv na rtu. Vyndáváme jídlo, hlavně na nic nezapomenout a pak na motorák. Ve vlaku probíhá aukce jídla. Ty vezmeš jablka, ty půlku chleba, ty kilo brambor, ty dvě konzervy. Hlavně si pamatujte, co kdo má, ať to pak dohledáme, radí Jäger.

Šineme si to v rytmu kolejí krajinou. Nálada panuje dobrá. Pak rychlý přestup v Březnici a jsme v Rožmitálu, kde se přesunuje na náměstí. Poslední nákupy a již čekáme na autobus. Ten, ale nejede, neb se rozbil a tudíž musíme zapojit nožní pohon a rozejít se. Putování začíná.

Nejdříve nás čekají ulice města, pak polní cesta, následně brod a už se potíme, záda dostávají první vlnu námahy a některé boty, zvlášť po cestě brodem promokly. Viď Draku. Počasí nad námi ale drží ochranou ruku a po lehkém dešti nastavuje milou slunečnou tvář. Opalujeme se ve vlastní šťávě a postupujeme k cíli. Tím je hora Třemšín.

Aby se nám lépe šlo, vybalujeme kytary a řveme do kroku. Což na jednu stranu pomáhá a zlepšuje tempo i morálku. Na druhou stranu zkuste vyzpívat nějakou hitovku po cestě do kopce a k tomu ještě řezat do strun, náročný to akt.

Trasa, ale utíká a s prvním soumrakem již zdoláváme kamenný úsek pod Třemšínem. Na vrcholu nás čeká zbytek party, co přijel déle a doplňují naše krosnové stádo na 19 ks. Večer se pomalu přikradl, a tak je nutné najít si ležení, postavit bivak, následně rozdělat oheň a přezpívat pár šlágrů. Kolem jedenácté nám nezbyde nic jiného než se unaveně svalit do spacáku.

Sobota 28.5 (cesta lesem, strání i vřesem)

Ráno se nám z vyhřátých spacích pytlů příliš nechce, ale voňavé párky, které přivezl mistr Pytlík, nás donutí vstát. Akorát by se k nim hodila hořčice. Zkoušíme, kdo jí má a zjišťujeme, že se asi ztratila, zatoulala a někde zůstala. No párky bez ní jsou i tak lahodné a dávají nám energii na další pochod. Ten po balení přichází před jedenáctou hodinou.

Celá banda se rozchází a postupně odhaluje krásy tohoto koutu. Navštěvujeme jednak bunkr partyzánů, jednak starou kapličku a studánku. Dále pak pokračujeme lesními cestami, kochající se panoramaty až do vesnice Hvožďany, kde dáváme pauzu na oběd. Krájíme chleby, otvíráme vepřové konzervy a futrujeme se.

Pak přichází rozdělení na dvě skupiny – dětskou a dospěláckou. Dáváme našim členům mapu, buzolu a rady, jak se dostat na místo setkání. Sami se pak vydáváme jinou cestou a doufáme, že se sejdeme na smluveném místě.

Po chvilce napětí se nám to s cca. hodinovým zpožděním povedlo. Následně jsme vedeni neomylným Jaromírovým vedením obsadili nedaleké tábořiště u Kocelovic. Opět proběhlo stavění přístřešků, sušení oblečení a podobně. Pak se vařila společná večeře v podobě konzerv a brambor. Všichni měli odevzdat své suroviny do společné zásoby a začaly se přípravy. Holky škrábaly brambory, kluci dělali oheň a pak se všichni společně potkali u vaření a smažení. Nakonec se vše smíchalo dohromady. Jídla bylo dosti i si někdo přidal, ale přece jen naše unavené žaludky chtěly možná i více, a tak se kdekdo dojedl paštikou s chlebem.

Vaření příjemně provonělo večer, ale už byl opět čas vyrazit spát, neboť námaha za jednotlivé dny se začala sčítat.

Neděle 29.75 (cesta dóm)

Ráno začalo zjištěním, že Maruška má v krosně kilo brambor a honzík dvě konzervy. Nějak je včera neodevzdali. Přesněji toto zjištění přišlo krátce po snídani a snědení gulášové polévky, do níž by tyto suroviny šli přidat, ale nevadí. Aspoň mají z čundru nějaký ten suvenýr a památku.

Opět jsme balili a pak vyrazili cestou necestou směr odjezd vlaku. Nutno pochválit všechny za poměrně svižné tempo, díky němuž jsme stihli ocelového oře včas i s pauzou na oběd, následně nás šumavská střela vzala přes Blatnou domů.

Tím čundr skončil. Dle ohlasů se líbil a nejspíš se bude i opakovat. Tenhle, ale dostane punc toho prvního a hojně vzpomínaného. Takže mu třikrát v duchu vzdejte holt-čundru třikrát hip, hip, hip.

 Plusíky

Skvělá parta a pohodová nálada, která k podobným akcím prostě musí patřit.

Vaření v přírodě má vždycky něco do sebe, aneb s jehličím vše lépe chutná.

Počasí, které nad námi drželo ochrannou ruku a tím pádem moc kapek z nebe nespadlo.

Mínusíky

Orientační ne/smyl našich členů. Přece jen na místo srazu dorazili z úplně jiné strany, než měli.

Batožinové vybavení některých členů, jež jim muselo celý výlet značně ztížit.

Zapomětlivé hlavy některých jedinců.

Sepsal čundrista obecný s puchýři hmatatelnými Hromada lidí (to je přezdívka)