Beskyde, beskyde 5.-9.5.2017
Beskyde, beskyde 5.5. – 9.5.
Letos si náš oddíl naplánoval akci do dalekých krajů. Až k hoře zvaná Lysá, až do místa valašského, zkrátka vyrazil až k beskydským horám. Plány byly veliké a akční a těšili jsme se převelice, jak to celé zvládneme. Sice nás trošku odradila ochota/neochota našich členů vyrazit, ale po doplnění externisty se i tak podařilo dáti dohromady autobus nadšených vodáků a mohlo se vyrazit.
Pátek 5.5. (den cestovní)
Náš vůz dorazil na smluvené místo odjezdu okolo druhé hodiny. Naložili se všechny potřebné věci a účastníci zájezdu a už se jelo. Náš bus mířil směr Tábor a pak dál a dál až k Dolní Bečvě, kde nás čekalo ubytování. Bohužel páteční silnice jsou plné nástrah. Takže nás čekala nejedna objížďka, zdržení a zácpa. Cesta, která měla trvat okolo pěti hodin, se o dosti protáhla. Díky tomu jsme postupně přišli o dvě třetiny právě hraného prvního hokejového zápasu a hlavně padla již tma.
Do penzionu Bučina jsme dorazili až po deváté hodině. Přivítal nás milý pan majitel a ukázal nám penzion. Udělali jsme s Pauzou burzu pokojů a šli se ubytovat. Následně se všichni slezli dole v jídelně, kde byla velká televize, abychom zde zhlédli poslední třetinu s Kanadou.
Nakonec, se jak víme, prohrálo, ale i tak nám sportovní přenos krásně zpříjemnil večer. Nebyl čas na hrdinství, a tak alou na kutě. Druhý den nás čekala již turistika.
Sobota 6.5. (den vrcholový)
Ráno nás probudilo trošku pošmourné počasí, ale i vydatná snídaně od pana domácího s kuchařem. Dostlali jsme rohlíky, vánočku a další. Dosyta jsme se najedli, vyfasovali balíčky a vydali se do autobusu, abychom absolvovali první výlet.
Ten mířil směr nejvyšší hora Beskyd Lysá hora. Nejdříve nás popovezl pan řidič trochu blíže na parkoviště a z něj se už pak vyrazilo na vrcholové putování. Čekalo nás přibližně osm kilometrů do kopce na vrchol.
Trochu se zvýšila oblačnost a mlha a tím pádem se i zhoršila viditelnost, přesto naše síly nepolevovaly a hrdě pokračovaly dál. Došli jsme až pod lanovku, respektive poslední kopec pod vrcholem. Odtud už nebyla jiná cesta, takže jsme museli nahoru.
Vrchol byl dobit krátce po poledni. Sáhli jsme pro svačiny do batůžků. Někteří z nás sáhli i po kapesném a šli se podívat, zda točí správně růžovou malinovku. Na hoře bylo docela dost turistů. Bohužel mlha a poměrně velká oblačnost znesnadňovaly jakékoliv výhledy. Tudíž jsme z hory úplně moc neměli.
Poté nás čekala cesta dolů. Šli jsme jinou trasou, strmější, více kamenitou a dokonce lehce sněhovou. Nutno říct, že dolů nám to šlo lépe a rychleji. Přesto pomalu se ozývaly nožky, které bolely více a více. Naštěstí náš pan řidič již čekal v dolním táboře. Naskákalo se do autobusu a v klidu odpočívalo cestou na ubytování.
Zde nás čekala již večeře a pak odpočinek, neboť naše tělesné schránky dostaly řádně zabrat. Nebyla energie ani si kopnout do míče. Raději do sprch a pak spát.
Neděle 7.5. (ze života valachů :-)
Stávalo se už trošku hůřeji, ale dobrá snídaně nás nakopla. Dneska se nemělo tolik šlapat, ale více poznávat. Čekal nás Rožnov pod Radhoštěm a jeho skanzeny.
Od pana domácího jsme dostali tip na zkratku po cyklostezce, a tak ani ne za hodinku už jsme byli v Rožnově. Zakoupili jsme si lístky do všech částí skanzenu a šli se kochat stavbami, ukázkami řemesel a vlastně i milou atmosférou, kterou skanzen vytváří. Nejdřív nás čekalo dřevěné městečko, kterému vévodí kostel s hřbitovem významných osob z valašska. Pak nás paní průvodkyně ukázala Mlýnskou dolinu s celou řadou průmyslových objektů, které před našimi zraky ožily, neboť na nich byl ukazován způsob výroby mouky, podkov, oleje a podobně. Poslední část pak byla Valašská dědina, kterou naše oči zase navštívily zcela sami. Na závěr skanzenu pak přišel výstup na místní rozhlednu.
Den jsme pak zakončili návštěvou místního plavečáku s ultra rychlým tobogánem, na kterém se všichni naši malí vodáci dostatečně nevyváděli. Chytli jsme trošku časový skluz, a tak na místo našeho ubytování se dorazilo až po sedmé hodině. Následovala rychlá večeře, pak nějaké deskové hry a zase hurá do pelíšku, protože tento den přinesl nachozené kilometry.
Pondělí 8.5. (lanovkou až ke hvězdám, pokud je však uvidíte)
Pondělní státní svátek se měl stát návratem do horských oblastí. Měl nás zavést na místa typická pro Beskydy, tedy na Radhošt, Pustevny a k soše Radegasta.
Nejdřív nás, ale musel odvést pan řidič na parkoviště Ráztoka, odkud již museli naše nožky samy k lanovce. Počasí bylo poměrně chladné a navštívila nás i paní mlha.
V pokladně jsme zakoupili pár desítek lístků a hurá k turniketu. Zde jsme již viděli dvou sedačkové lanovky. Na ně jsme naskákali a už se jelo. Příjemná cesta lanovkou by byla asi v létě, ale v poměrně husté mlze, kdy bylo stěží vidět kabinku před Vámi a kdy pomalu namrzali ruce i špičky nohou, to zas taková sláva nebyla. Na druhou stranu, kdy se Vám poštěstí jet na jedné z nejstarších lanovek ve střední Evropě. No hned tak rozhodně ne.
Dorazili jsme nahoru a počasí pořád nepatřilo k těm nejlepším. Padlo rozhodnutí zahřát se chůzí. Nejdříve jsme dobyli vrchol Tanečníci a pak už náš pochod směřoval směr Radegast. Po cestě ještě přišla vyhlídka Cyrilka a náhle se z mlhy, která postupně slábla, vynořil i kamenný Radegast.
U sochy nastal čas focení a počasí jakoby blesk foťáků donutil přehodnotit mlhu a ukázat zářivé sluneční paprsky. Ty nás doprovodily až k Radhošti a místnímu dřevěnému kostelíku, z které se šlo pěkně rozhlédnout do krajiny.
Vrcholová turistika byla za námi a nadešel čas vydat se dolů na ubytování. Začali jsme tedy klesat směr Bučina. Povedlo se a před pátou jsme byli v penzionu.
Poslední zbytky energie jsme vrhly do sportu. Nejdříve nadešel čas na volejbalové utkání a po večeři jsme si šli kopnout do míče v rámci fotbalového klání, které v pískovém hřišti dostalo nový ráz. Propocení a řádně umazaní od písku jsme pak šli koukat na hokej našich s Finskem, kterým se povedl famózní obrat.
Opět přišla na řadu sprcha, zuby a spánek. Poslední noc v Beskydech nastala :).
Úterý 9.5. (zoologický den)
Ráno obvyklý mumraj. Balilo se, braly se balíčky, dolaďovalo se placení za ubytování. Všechno probíhalo rychle a typicky kvapně. Kolem desáté se, ale povedlo všechno dát do autobusu a mohlo se vyrazit.
Čekala nás ještě jedna zastávka, a to v jihlavské zoo. Zde nás kromě žiraf, opic a dalších zvířat přivítal i poletující sníh. Takže uznáte sami, že přece jen zážitek nebyl tak silný. Protože když Vám u lachtanů jde pára od pusy, není to nic příjemného.
Po čtvrté hodině, pak už nakopl bus směr domů. Cesta ubíhala a před sedmou už nás vítal zimní stadion místo příjezdu. Vysypat děti. Rozdat všechnu bagáž, aby nikdo na nic nezapomněl (viď Maruško:-)) a náš další velký výlet je minulostí. Byl to příjemný start května a za rok si to určitě rádi zopakujeme.
Klady vs. zápory
Zápory
Malá účast členů dětských
Mlha a trošku horší počasí (kdo by čekal sníh v květnu)
Klady
Výborní externistě
Příjemný pan domácí
Chutná kuchyň
Zoo v Jihlavě
Rychlý tobogán
Sepsal chodec horský (Hromada lidí)