Jak jsme uzlovali v Českých Budějovicích 1.4.2017

Jak jsme uzlovali v Českých Budějovicích 1. 4. 2017

Možná to víš milý čtenáři, ale v našem oddíle se snažíme naučit naše členy i různé tábornické dovednosti. Takže například každý náš člen umí zašifrovat tajný vzkaz aspoň do pěti různých šifer, zvládá mistrně si zhotovit přístřešek na přespání v přírodě a nezaváhá ani chvilku pokud vidí nějakou květinu nebo zvířectvo. Kromě toho, ale umí každý správný vodák vázat uzle. Ať už se jedná o ty pro nás označené jako základní (jejich šest) a nebo pak ty další vedlejší. No a proto, když jsme se dozvěděli, že v ČB se koná již 24. ročník soutěže ve vázání uzlů, neodolali jsme a vyrazili poměřit síly s ostatními.

Nevím, jestli to sem psát, ale kronika musí snést i trošku smutnější zápisy, takže to sem dám. Ať jsem měl pocit, že by akce mohla zaujmout aspoň deset členů. Horko těžko se však složilo šest vazačů, z nichž dva pak nakonec vypadli. U vedoucích nastal pak nezájem absolutní, takže nakonec naše parta čítala vlastně 6 kusů a svým počtem navázala na asi dva roky starou výpravu na Helfenburk, kde nás jelo rovněž 6.

Avšak nutno dodat, že počet akci nedělá, a tak jsme ráno vyrazili sice v malé, ale o to veselejší skupině. Jednalo se vlastně o pět vodaček a mě. Cestou jsme spekulovali , zda umíme všechny uzle správně. Ladila se hlavně škotová spojka, ale i další uzle. Hlavně to udělat správně a co nejrychleji. Vlak nás vysypal v Budějovicích po osmé hodině a my se vydali k divadlu U Kapličky, kde se vázání odehrávalo. Počasí panovalo pěkné a slunečné. Apríl si vybral svojí milou tvář.

Do divadla jsme dorazili jako poslední a nahlásili se. Lidí už tu čekala pěkná řádka. Nakonec soutěžilo okolo 65 soutěžících v mnoha kategoriích. Postup v soutěži byl následující. Bylo vyhlášeno vaše startovní číslo a číslo stolu, kde jste měli vázat. Následovalo zmáčknutí tlačítka časomíry, uvázání lodní smyčky, pak pomocí tří spojek spojit uzlovačky na stole, přidat zkracovačku a vše zakončit dračím uzlem, pak znovu zmáčknout tlačítko. Rozhodčí uzle zkontroloval ,a pokud byly správně tak se započítal čas. Na vázání byly tři pokusy a počítal se nejlepší čas. Do finálových pokusů postupovalo 6 nejlepších v každé kategorii.

Naše výkony nebyly sice nejhorší, ale se špičkou v oboru se nedaly měřit. K nejlepším se přiblížila snad jen Didí. Jinak se ukázalo, že je třeba ještě trochu trénovat. Na nejlepší nám chybělo vždy přes dvacet vteřin.

Po finálových pokusech přišel na řadu oběd. Řízek nám zlepšil náladu a následně chvilkový pobyt na čerstvém vzduchu rozehnal možné pesimistické myšlenky. Přišly na řadu tréninky štafet. Zde šlo o to, že každý vázal jen jeden uzel a počítal se celkový čas. Sehráli jsme se na chodbě před klubovnou a panovala zde milá atmosféra. Zkušenosti z tréninku se pak hodily.

Štafet bylo přihlášeno celkem 8. Byly dvě kvalifikační skupiny a celkově 4 nejlepší časy se probily do finále. Nám se to povedlo ze čtvrtého místa a ve finále jsme dokonce ještě jeden tým přeskočily. Byl z toho krásný bronz, s čímž my ani nikdo v sále nepočítal. :-)

Vazačské klání skončilo a my šli za sluníčka domů. Po cestě jsem ještě týmu koupil jako správný kapitán odměnu v podobě zmrzliny s nugátem, neb si to za účast i řádnou prezentaci oddílu zasloužily. Po cestě jsme řádně pokecali a probrali páté přes deváté a hle najednou nás čekalo nádraží ve Strakonicích. Malá skupinka obohacená velkými zážitky se vrátila. Dle ohlasů se možná vyrazí příště a možná i s větším počtem účastníků. Uvidíme.

Sepsal uzlař z kategorie veteránů Hromada lidí (to je přezdívka)