Hrášek

Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí 
a pokřik racků šel už spát, 
tak utekla nám láska, jó, to se stává, 
a najednou tě, holka, nemám rád. 
Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků 
a prožárlenejch hloupejch scén, 
tak někdy zase brnkni, jó, to se stává, 
prostě táhne mě to z kruhu ven. 

R:

Já půjdu až tam na místa, kde už to znám, 
pár stromů, ohniště a tunel a trať, 
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet', 
a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať. 

Jak nabobtnalý klíčky Hrášku 
byli cíle tvý, a já chtěl víc, 
já předělat chtěl svět, jó, to se stává, 
kolik bylo nás, a stále nic. 
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko, 
a do zrcadla zkoušej řvát, 
jó, utekla nám láska, jó, to se stává, 
a najednou tě, holka, nemám rád.

R: 2x