LeHomoLe

Tak zase jeden den úzce spjat s realitou
s vůní tvou a touhou, tou, co nejde ovládnout. 
Chvíli plout, jen tak ve dvou, 
pak si lehnout a být prosté radosti z toho, 
že žít můžem.
I když jen jednou, ale tim spíš, 
člověk člověku blíž, dokud to nepochopíš,
tak budu nekonečně psát tisíce básniček 
a budeš jednou z mých holčiček.

Vždyť i Libor má Zdenu 
a Igor Irenu,
každej druhej má ženu, 
jen já žádnou neseženu.
Věra a Luděk
a Radek s Ríšou 
se poznali včera 
a už si spolu píšou. 
Vasil má Natašu 
a Imrich zase Ilke, 
Julmi má Hokachu 
a Brabcová je s Jílkem. 
Had má svojí hadici 
a maj spolu hádky, 
jen já rušim tradici 
a držím se matky,

'protože ta mi vždycky říkala,
že život je jako bonboniéra
a že je vcelku jedno, kde začnu.'

Tak jsem si řek, že když mám takovej pech, 
přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech, 
což vyrazilo dech především těm, co jsem znal,
snad proto v posledních dnech se drželi dál.
A já to nechápal a toužil po lásce 
a vroucím objetí, tak jako v pohádce. 
Stal jsem se obětí samoty v zajetí
a že je ti to jedno, tak to mě celkem sebralo.

Vždyť i Libor má Zdenu 
a Igor Irenu, 
každej druhej má ženu, 
jen já žádnou neseženu. 
Věra a Luděk 
a Radek s Ríšou 
Se poznali včera 
a už si spolu píšou. 
Vasil má Natašu 
a Imrich zase Ilke, 
Julmi má Hokaschu a Brabcová je s Jílkem.
Had má svojí hadici 
a maj spolu hádky,
jen já rušim tradici 
a držím se matky,
protože ji mám rád!