Jak jsme putovali po Šumavě 9. 11. 2024

Jak jsme putovali po Šumavě 9. 11. 2024

Z kraje listopadu se vydaly naše kroky na Šumavu. Konal se tradiční listopadový výlet pod taktovkou hlavního šumavského průvodce Daníka. Čekala nás Chalupská slať, prameny Volyňky a i okolí a krajina mezi Borovou Ladou a Lipkou.

Na nádraží okolo sedmé hodiny dorazil dav lidiček. Už podle nahlášení to vypadalo na monstrózní akci a nakonec vlastně dorazili kromě jednoho všichni, takže naše skupina měla skoro 40 hlav. Věkově to bylo pestré od první do deváté třídy, přesně jak to máme v oddíle.

Naskákali jsme do autobusu. Pan řidič vypadal v pohodě a jelo se. Autobus krájel kilometr za kilometrem. Pomalu se ukazovalo sluníčko a my objevovaly cože nám to rodiče dali do batůžku. Někdo vyndal rohlík, někdo toasty, někdo řízek. Prostředek brzy provoněly rozličné vůně potravin. Cestu jsme zvládli dobře a okolo deváté už jsme vyskakovali.

Na parkovišti a v lehkém jinovatkovém oparu si vzal slovo Daník. Řekl nám, kde jsme a co nás čeká. Taky si pro nás připravil dvě aktivity. Jedno bylo venkovní bingo a druhé tradiční kolíčky. Potom už jsme se seřadili do zástupu a šlapali směr Chalupská slať. K ní vede dřevěný most, který po ránu nabývá na kluzkosti. Inu bylo to jak na hokejovém zápase. Klouzalo se sem a tam, ale cíl se dobýt podařilo.

Potom přišel pochod do vesnice a vykoupení zdejšího krámku a obchodu se suvenýry. Vždycky mě překvapí, kolik toho naši malí vodáci koupí. Na druhou stranu vždycky myslí tu na maminku, tu na tatínka, tu na brášku, tu na sestřičku, že jim musí něco dovést z výletu, a to mi přijde milé.

Po nákupní vložce jsme se opět rozešli a razili si cestu krajinou. Cesta se mírně zvedla. Šlo se chvilku po silnici, chvilku po lesní cestě. Sluníčko se rozhodlo nám být průvodcem, takže se opřelo do našich zad. Což o to bylo to příjemné, ale dostavil se velmi rychle pocit propocených zad. Po poledni jsme dorazili na krásnou vyhlídku. Rozhodili batohy a hřáli se.

Daník ale pečlivě hlídal čas. Takže nechal chvilku nabrat energii a už se pádilo dál. Tentokrát z kopce směr prameny řeky, která se nám vlévá ve Strakonicích do Otavy. Odtud už to bylo kousek do Lipky, kde měl jet vláček. Po cestě jsme ještě potkali jakousi restauraci, tak zde padly poslední kapesné. Ale to už vlak zahoukal v zatáčce a celá banda se do něj nasoukala. Všichni si sedli, což je super.

Šumavský výlet skončil návratem k páté hodině. Celá horda vyskákala ven a postupně se vydávala domů. Trošku asi naše vodáky bolely nožičky, ale kdo se nehýbe, tak těžko něco uvidí. My si užili barevnou Šumavu a bylo to příjemné. Děkujeme Daníku, tak už jen vymyslet, kam příště, kam.

Sepsal turista šlapající v zadní části výpravy Hromada lidí (to je přezdvíka)