Jizera 3.7.-6.7.2024

Jizera 3. 7. – 6. 7. 2024

Jak známo v podnázvu našeho oddílu se objevuje slovo vodácký. Jak známo nevěnujeme se splouvání vodních toků zas tak často, ale přeci jen minimálně jednou ročně se do toho pustíme. No, a protože okolní řeky máme přece jen již prozkoumané, vydáme se tu a tam někam dál. Letos padla volba na řeku Jizeru a její malebná zákoutí v úseku od Malé Skály do Bakova nad Jizerou. Čekali nás čtyři dny dobrodružství, pádlování a různých rozmarů počasí. Jaké to bylo. Napoví řádky níže.

3. 7. středa, den transportní

Na každou řeku se musí účastníci nějak dostat. Čekalo to i nás. Vytvořily se dvě sekce. Jedna automobilová, která převezla menší účastníky a potom sekce busová, která směřovala přes věžatou Prahu. Osobně jsem byl v té druhé.

Počasí ukazovalo spíše větrnou a deštivou tvář. Na nádraží dorazili všichni včas. Rozdali jsme jízdenky a sunuli se k odjezdu. A ejhle přišlo první zpoždění a hned půl hodiny. Naštěstí jsme měli vcelku rezervu, takže nám to vlastně nevadilo. Do Prahy jsme se tak dostali o něco déle. Rychle do metra a nafasovat jízdenky a potom už dlouhá pouť na konečnou. Na Černém mostě chvilková dezorientace v prostoru a už nás bere bus směr Malá Skála. Chvilku proběhly nervy se zastávkou na znamení, ale zvládli jsme v pořádku a okolo sedmé už jsme procházeli kempem.

Autová skupina už byla na místě. Stany byly postavené a hrál se bang. Osvěžili jsme svá hrdla po náročné cestě a odpočívali. V tábořišti bylo mnoho lidí a vedle nás nějaká velká parta o více jak 60 lidech. Vyprávěli jsme si zážitky z cest, jedli chutnou večeři z domova a doufali, že nevyjde předpověď počasí.

4. 7. čtvrtek, den plavební první

Předpověď bohužel nezklamala a už v noci přišly dva deště. Ráno nás uvítalo drobné mrholení. Kromě toho ale také BB, Anička, Pižla a další se chopili snídaně a dali dohromady párky a čaj. To vstávání udělalo o něco lepší. Potom se muselo rychle zabalit a už se celý náš had šinul směr přivezené lodě, které stáli nedaleko pod mostem.

Přebrali jsme plavidla, pádla, vesty, konve a uvelebili se do oranžových lodí půjčovny Koza. Rozdělily se posádky a krátce po jedenácté se vyrazilo. Čekal nás hned první jez, který se vyznačoval tím, že byl sjízdný. Ostatní jezy takovou vlastnost neměly. Popravdě většina jizerských jezů byla proti vodákům. Patřila mezi vysoké železobetonové monstra, většinou bez vody, ale o to s tu více, tu méně zlověstným okolím.

Po sjezdu prvního jezu následovala nejhezčí část řeky. Úsek z Malé Skály do Dolánků je označován za malebný, lehce divoký a krásný a průvodce rozhodně nelže. Jelo se nám moc hezky. Řeka vcelku tekla a my si užívali plavbu. Pouze počasí si řeklo, že nám to trošku udělá těžší a občas zafoukalo nebo dokonce pustilo z nebe nějakou tu kapku.

V Dolánkách nás čekal oběd v podobně salámech, okurek a chlebů. Po něm už se zase pádlovalo dál neb kilometrů nás čekalo ještě vcelku mnoho. Přišly i právě velké a nepříjemné jezy. Vše se dařilo hravě zdolávat s naší dvojicí předních vestových úderníků (Vořech, Zdenda), kteří velmi hravě odhadli vždy kudy a jak jez zdolat a ochotně pomáhali všem účastníkům, abychom se na jezu zdrželi jen minimálně nutnou dobu.

Čas docela spěchal a tak jsme pod most u kempu dorazili okolo šesté hodiny. Pod mostem jsme vyhodili lodě a vydali se asi 500 metrů do tábořiště Malý písečák. Hrála zde country kapela a svítilo sluníčko. Rychle jsme se pustili do stavění stanů, převlíkání a podobně a poté hned do vaření. Čekali nás brambory a lunchmeat. Opravdu tradiční vodácké jídlo, které se nesmí nikdy chybět. Oloupali se brambory, otevřeli konzervy, zpěnila cibulka, když tu najednou začali padat první kapky. Velmi rychle jsme sbalili vařiče a běželi pod deštníky zdejšího stánku s občerstvením. Povedlo se nám to právě včas, protože záhy se spustil pořádný ceďák. Nám to moc nevadilo, protože se akorát vše dovařilo a mohlo se podávat.

Problém docela dělalo mytí ešusů. Na celý kemp se zde nacházelo jedno malé umyvadlo. Než si v něm třicet vodáků umyje nádobí tak to opravdu chvilku trvá. Bohužel pořád docela kapalo, a tak jsme zalezli do spacáků poměrně brzy. Déšť nám zahrál ukolébavku a my hezky odpočívali v našich stanech.

5. 7. pátek, den druhý plavební

Ráno nás čekalo sice trochu mlhavé, ale suché počasí. Nebylo to jen na plavky, ale zase kvůli pádlování je někdy lepší, pokud sluneční mozol tolik nežhne. V klidu jsme se pustli do snídaně, již opět připravily holky a snědli dva kotlíky výtečně hovězí polévky. Potom opět balit, převlíknout a naladit se na další plavbu.

Lodě nás čekaly pod mostem. Naházeli jsme je na vodu a vydali se vstříc dalším zážitkům. Čekala nás opět trojice jezů, které se nedali sjíždět. Kluci ale vždy našli cestu jak je překonat v klidu a úplně k přenášení jsme se nedostávali. Na tomto úseku se nenacházelo bohužel žádné občerstvení, a proto jsme zastavili na jedné malebné louce u levého břehu. Vybalily se paštiky, jablíčka a sušenky a už se jedlo.

V druhé části plavby jsme zkusili takzvané „soulodění“ to znamená, že se k sobě spojí vícero plavidel v našem případě asi deset a vzájemně se drží a plují jako jedna velká loď. Ta naše skoro zatarasila celý tok a nebýt zrovna vcelku divokého úseku peřejí, jela v tomto tvaru docela dlouho.

Kameny a proud však donutily naše ruce se pustit a opět začít pádlovat do kempu Vostrov. Do něj se netradičně zajíždělo náhonem nad jezem. Čekal nás zajímavý kulturní prostor, který se dá využívat i jako kemp. Příjemný majitel nám vše ukázal a vlastně nás zde nechal samotné si užít poslední večer na vodě.

Pustili jsme se do vaření. Čekali nás těstoviny a italská omáčka. Po nich se odehrála mezi vedoucími krátká táborová schůze a následně se odehrála seance nad rozložením družin. Vše se protáhlo a tak opět padla tma a lehce se ochladilo. Nezbývalo než se zakulišit do svých spacáků a vydat se do říše snů.

6. 7. sobota, den návratu

 Už od rána se objevovalo něco, co jsme doposud neznali. Jednalo se o horko. Mohl za něj velký žlutý mozol, který ovládl oblohu a nikoho jiného na ni nepouštěl. Svítil, hřál a svítil. Vstali jsme docela brzo, posnídali bábovku a následoval opět balící kolotoč. Děkujeme počasí, že se podařilo stany sbalit právě díky sluníčku krásně suché. Po převozu věcí se už rýsoval poslední nejkratší úsek. Opět na něm byly jezy. Navíc k nim přibyla i lehká kuriozita, že jsme projeli rozestavěnými mostem přes řeku. Bohužel řeka byla poměrně široká, a proto příliš netekla. Pro nás to byl trošku závod s časem, jelikož bylo nutné stihnout vlakový spoj. Vše ale klaplo a po určitém bloudění už se naše nožky s krosnami šinuly k ceduli Bakov nad Jizerou. Autová část se rovněž zabalila, nastartovala motory a trádovala domů. My počkali v Bakově na vlak a zcela přeplněnou soupravou se začali drkotat do Prahy. Zde jsme rychle vyskákali a metrem se dostali na Anděla. Odtud nás už čekala jen cesta busem domů. V sedm už jsme viděli obrysy našeho města. Letošní voda tím skončila. Myslím, že opět dodala spoustu zábavy, zážitků a budoucích vzpomínek. Uvidíme kam příště. Šeptá se o Sázavě.

Sepsal zaháčkovaný háček Hromada lidí (to je přezdívka)

Děkujeme Natálkce za nákup, holkám za snídaně a vestové sekci za bezvadné zdolávání jezů.