Tábor Kadov 20. 7. - 8. 8. 2020
Tábor Kadov 2020-Jak vycvičit draka
Letos to s táborem vypadalo všelijak. Nejdřív, že nebude, potom, že budou přísné podmínky. Nakonec proběhl vcelku zdárně. Povedlo se dodržet nějaké to hygienické pravidlo a všichni si to myslím užili, jak jen mohli. Během tří týdenního putování se událo mnoho, něco mála z toho přiblíží následující řádky. Čtěte pozorně.
Etapovou hrou a tématem tábora nám letos byl známý animovaný film Jak vycvičit draka. Přenesli jsme se vlastně do doby vikingů, kteří soupeří s draky a snaží se před nimi bránit, aby jim nebrali úrodu. Během putování táborem se však zjistilo, že je vše trošku jinak a draci a vikingové mohou existovat společně. Z hlediska převleků to znamenalo, že jsme měli 5 draků (výtečné masky vyrobené ručně, potom co ty umělohmotné došly až v druhém týdnu) a potom hromadu vikingských válečníků. Tudíž na nástupu se to ježilo helmami s rohy, zbraněmi, štíty a podobně.
Týden první – draci jsou naši nepřátelé
Vše jako tradičně započalo v pondělí. Autobus přistaven, děti připraveny. Kontrolovala se všechna lejstra, odevzdávaly kartičky pojišťovny a potom šup jedeme směr Kadov. Letos bylo dětí kolo 35 a z toho pár zcela nových tváří. Doufali jsme, že zapadnou a dopředu musíme říct, že se jim to podařilo. Až si posléze někteří rodiče trošku stěžovali, že doufali, že se jim bude chtít domů, aby spolu mohli být.
První den jest klasického rázu, tudíž probíhá kouzelník, probíhají motýli. Bohužel kůrovcová kalamita ničí lesy okolo tábořiště, a tak vlastně už neexistuje les na motýli, což beru jako velkou škodu. Odpoledne se dozvídají naši vikingové jak že to je s družinami. Dostávají svého draka, což bude instruktor od družiny. Každá družina si volí název a podle draka vlastně i barvu. Vše se rozbíhá. V kuchyni zatím rozjíždí duo Koudy a Adélka svoje první delikatesy. K večeři bude párek v rohlíku a k tomu cibule. Což se stane základní ingrediencí skoro všech jídel pod patronací Kouťáka. Jen snad do těstovin s cukrem jsme ho ukecali, že to není nutné. Uznal to sice, avšak jako slanou variantu udělal sýrovou omáčku a tam…Nechme to na později.
První dny se tábor vždy rozjíždí. Nováčci ale i zkušení táborníci se sžívají s prostorem. Dny nabízejí různé hry, aby se poznalo tábořiště a také aby se užil rybník. Ten měl letos hodně vody a první týden nabízel krásnou možnost ke koupání. Tudíž časté řádění na našem renovovaném mole byla jasná volba na vyplnění volného času.
Ve čtvrtek dostalo prostor tvoření. Pod vedením zručného bořka stavitele Koudyho došlo k vytváření totemů. Ty původní už trošku sešly, a tak po pár letech si každá družina udělala svůj nový. Za dřevníkem se objevily hrstky kutilů. Řezalo se, malovalo se, blblo se, ale hlavně vznikly opravdu vysoké a moc pěkné totemy. Večer potom přišel na řadu jeden z vrcholů fotbalové sezóny 2019/2020. Tradiční utkání hvězd z řad vedoucích řazených podle věku – tudíž nadějný a mladý tým NÁCT a proti němu tým zkušeností oplývající CET. Dle tréninků a sázkových odhadů to vypadalo na jasnou záležitost pro mladé. Avšak CET vynechal večeři a věnoval se teoretické přípravě. Bylo jasné, že je třeba hrát na jistotu, pokud chtějí mít šanci alespoň na důstojnou prohru. Avšak jak už to někdy bývá. Favorit neměl svůj den. CET ucítil šanci a začal hrát vyrovnanou partii. Dokonce vstřelil i nějakou tu branku a hle NÁCT se začal hroutit. Poločas byl však nakonec vyrovnaný. V druhém nastala taktická bitva a vše vlastně rozhodl Koudyho nádherný gól po nahrávce od Wořecha. K odvetě pro nedostatek času už během tábora nedošlo. Avšak nutno zmínit, že CET má zatím sérii tří zápasů bez porážky.
Pátek byl dnem výletním. Nechtělo se nám nikam daleko. Navíc blízká Blatná je přímo ideální cíl. Takže nás ráno vyzvedl autobus a zavezl před zámecký komplex. Zde jsme vypustili naši dravou vodáckou zvěř do cukrárny a po jejím vyplenění se už šlo na prohlídku. Ta sice měla být zaměřená na děti, ale nepřišlo mi to. Přesto průvodci udrželi dětskou pozornost i více jako hodinu svým výkladem. Následovalo dobytí parku a hra po jeho prašných cestách. Družiny to zvládaly velmi dobře a kolem třetí se naše skupina už vydala směr tábor. Tentokrát však bez povozu ale po vlastních nohou. Jmenovitě byla využívána pravá a levá noha každého člena. Ukázalo se, že naši malí vodáci umí krásně jít a před večeří už je čekala věž kadovského kostela a jako odměna nákup ve zdejším krámku, kde skončili mnohé zásoby kapesného.
Sobotní program byl přímo našlapaný po okraj. Hry vedla Naty s BB a mezitím na fotbalovém hřišti vyrůstala prapodivná aréna. Objevily se zde lodě, matrace, podsady, visící celty a jiné překážky. Původně neměl nikdo ponětí proč, ale po poledním klidu bylo jasno.
Přijeli nás navštívit lučištníci, vlastně největší lovci draků jižních Čech. Postavili si u nás střelnici na luk, kuši a prak a jali se naše členy učit zacházet s těmito nástroji. Kromě toho přivezli i takzvané tupouny. Jedná se o menší luky a šípy mají na konci gumovou bambuly. Hráči v aréně běhají a střílejí po sobě. Jedná se o velmi běhací aktivitu, která však přináší spoustu zábavy a ocenili to i všichni střelci.
Aby toho nebylo málo, večer se rozhořel táborový oheň a rozezněly hudební nástroje. V noci potom dorazil přepad od spřátelených Bušmenů a Mokré stopy. První týden byl tedy našlapaný až do posledního dne. Prořítil se jako rychlovlak a už tu byla neděle. Ta přinesla trošku deště, rodiče v táboře a odpočinek pro vedoucí.
Etapovou hru letos vedl Honzík. Jednalo se totiž o téma, které se snažil již pár let prosadit, a letos se mu to podařilo. Celým táborem se nesl příběh filmu. Kromě toho družiny sbíraly draky, které si dávaly do svého hnízda, jež měly posléze hlídat, především během nočních přepadů a her. Získaní draci potom byli využívání na závěrečném pokladu.
Týden druhý – jak to s těmi draky vlastně je
Druhý týden už jsme pomalu začínali zjišťovat, kam kráčí naše kroky a že ta létavá stvoření nejsou jenom negativní, ale že nám mohou tu a tam i býti nápomocni. Počasí ukázalo nejdřív docela vlídnou tvář a věnovalo nám pár dní tepla. Což bylo opět využito k hromadnému koupání.
Dále se však i tvořilo a to jak po družinách, tak na jednotlivce. Hned v pondělí si družiny vytvořily přístřešky, kam se musely vejít nejen sami ale i se svým drakem. Tudíž máme nyní po táboře pět krásných bunkrů. Pod vedením Dídy se kromě jiného naučili si uplést vikingské lapače snů. Bylo moc pěkné vidět, jak i zarytí fotbalisté věnují svůj čas a umění tomu, že pletou bavlnky a dávají na ně korálky a kamínky. Středa se potom nesla ve vůni sportovního klání. Tradiční trojboj fotbal, ringo a volejbal opět přinesl napětí, emoce a cenná vítězství. Některý nováčkům dokonce i jejich první přezdívku.
Druhý týden jsme připravili i jedno takové originální překvapení. Tentokrát pro starší členy družin, aby si trošku odpočinuli a mohli se soustředit sami na sebe. Vše začalo ve středu večer nenápadné odvádění jednotlivců. Z každé družiny šli dva človíčci. S těmi jsem se potkal na Kouzelníkovi. Všichni měli sbaleno a mysleli, že někam poběží. Avšak neběželi nikam. Sundali si krosny. Rozendali celty, pohodlně se usadili. Nejdříve proběhl kapitanát. Bylo velmi milé vidět jak i málomluvní jedinci najednou jednou jak nezastavitelný tank. Z úst se jim sypou slova a věty a nejdou prostě utnout. Ne že by normální kapitány byly málomluvné, ale takhle na vzduchu to byla prostě změna. Po důkladném rozboru všech částí dne. Vyslechnutí připomínek ke členům družin, došlo i na body. Vše zapsáno a zdokumentováno. Následovala hra s pracovním názvem psaníčka. Jednoduše se vždy řeklo jedno jméno a každý mohl napsat tomu dotyčnému nějakou věc ať už pozitivní tak negativní. Potom se mu tyto dopisy snesly na pomyslný stůl a jelo se na jméno další. Takhle se postupovalo, než se dorazilo k poslednímu členovi. Hra byla příjemná. Informace snad docela pozitivní, ale čas nešel zastavit a běželi jsme dál.
Přesně řečeno běželo se jen na náves. Tam se zavázala očka a dál se jelo vozy. Připravena byla totiž hra s pracovním názvem výloděk. Dojeli jsme až k Hubenovu a zdejšímu rybníku. Odtud šli týmy po hrázi pěšky až k tábořišti. Tam si je vzal Jaromír a po dvou je dovedl na loď, dal vesty a pádla a první šifru. Potom si šel pro další dvojici. Na rybníku byly připraveny osvětlené lodě a na nich tajná depeše. Tu museli dvojice spočítat. Potom přijet k silu a odtud se proplížit k ohni, kde sídlil alfa dráček a hlídal rozličná zvířata, která museli naši malí vodáci poznat, zapamatovat a zašifrovat.
Po hře jsme se přesunuli na louku, kde jsme přenocovali pod hvězdami do druhého dne. Ráno nás probudilo sluníčko, závin a bábovka. Pojedli jsme, provedli základní očistný proces a zabalili. Následovala herní rozcvička v podobě baseballu. Hráli jsme chvilku a najednou BB špatně šlápla, kotník nevydržel a bylo. Už se jelo směr nemocnice. Nakonec jen naražené, avšak bolestivé. Děti viděly v praxi nosítka i transport zraněné osoby. Naštěstí jsme aut měli dost, takže v klidu Míra odjel a my pokračovali dál.
Louka však byla na sluníčku, takže zde brzo bylo k padnutí. Šli jsme do stínu a druhá část zatím převezla lodě dál a připravila docela veselou vodní hru. My za nimi vyrazili o trošku déle. Cílem hry, která se konala tentokrát na Kocelovickém rybníku bylo přejít suchou nohou svázaných deset lodí v řadě. Nakonec nešlo sice o přecházení ale spíše o přeplazování ale i tak to bylo moc pěkné a děkujeme Ondřejovi za nápad. Potom následovala bitva v přetahování, vlastně v přepádlování a i ta byla kvitována. Po ní už naše žaludky křičely po obědu, takže rohlík, paštika, jablko, tatranka. Potom nás lodě opustili a my se vydali s Jaromírem a naší desítkou odvážných na pěší pochod. Bylo docela horko, ale i tak to zvládali všichni vcelku fajn. Po cestě došlo nejen na polední klid ale i výrobu dřevěných vidlic pro kotlíky. Okolo půl páté naše nohy dosáhli hostince ve Vrbně a došlo na limonádovou pauzu.
Mezitím druhá mladší část tábora dopoledne poctivě uklízela a připravovala se na puťák, kam po obědě vyrazila. U Vrbna si zřídila tábor, ohniště a postavila stany. Když nám dal Ondřej pokyn, zvedli jsme naše starší a vyrazili na závěr našeho puťáku. Bylo nutné aby se starší dostali k mladším a předali jim co zjistili, tedy že za vše může alfa. Po krátkém boji s místními lapky se vše povedlo. Družiny se sesedly u svých stanů, rozežehly ohně a začaly vařit. Vcelku jim to šlo, a tak už před devátou hlásili všichni, že mají uvařeno. Na to jsme reagovali s Jardou vyndáním dřevěných harf a přehráním základního repertoáru. Dokonce jsme zařadili pár písniček na přání, až taková byla nálada. Únava si však začala žádat oběti, a tak přišla večerka a vytoužený výlet do říše snů.
Ráno Koudy zprovoznil ohniště a jak se ohřívat čaj. Já se jal budit naše malé vodáky a ostatní instruktoři se jali co nejdéle vydržet ve spacáku. Docela rychle zmizely stany, stejně jako potom chleby se sýrovou pomazánkou. Povedlo se i pěkně zahladit ohniště a vysbírat papírky. Celá karavana okolo desáté vyrazila směr do tábora. Po cestě za odměnu ještě došlo k nákupu u Lenky. V táboře nás už vítala Adélka a její chutná čočka.
Odpoledne se připravovalo několik věcí. První z nich byly stanoviště s aktivitami. Došlo na azimutový běh, přírodovědnou stezku, závody na lodích, střelbu, ale také na lanové překážky. Ty připravila za pomoci chlapců Adélka a myslím, že si je děti docela užily. My s Koudym zatím mocně zatopili a začali připravovat delikatesu amerických rozměrů ve skandinávském podání. Jednalo se o hamburgery. Dokonce jsme k nim vytvořili vlaječky alá známý řetězec se žlutým M a zajistili pár litrů koly. Na mě připadla smažící část a od té doby i jakási přezdívka táborové smaženky. Netrvalo to ani tak dlouho za necelé tři hodiny, už bylo všech 120 hamburgerů osmaženo, 120 housek rozkrojeno, zelenina nakrájena a vše připraveno servírovat. Malí žrouti do toho šli s vervou a suroviny mizely rychlostí závodního auta. Za půl hodiny bylo po bitvě. Zbyly tři malé okurky a jedno lehce oschlé rajče, jinak vše pojmuly žaludky našich vodáků.
Sobotní den se nesl ve znamení výroby plavidel. Tyto vory měly uvést alespoň jednoho člena družiny. Skrze našeho pekařského specialistu Milču se povedlo sehnat větší množství barelů, které nahradily většinou nepraktické pet flašky. Vzniklo tak pět plavidel, kterým byste i věřily, že někoho uvezou a dá se na nich přeplout rybník suchou nohou. To si ostatně družiny vyzkoušely při zkušební regatě. Plavidla vydržela všechna. Kromě toho došlo ještě na běhací hru s šiframi, kde se vyznamenala družina Flákot, jež skrze svého draka Zdendu rozdrtila konkurenci.
Osobně jsem končil sobotu v kuchyni. Nejdříve jsem dal průchod své smažící vášni a pustil se do smažených sýrů. Mimochodem asi nejhorší věc, kterou můžete smažit. A potom jsme s Adélkou a Klausovkou zkusili experiment alá česká Musaka. Zapečené brambory s lilkem, tří vrstvy, dva pekáče, báječný zážitek. Nezbylo nic, i když děti úplně lilku nevěřily, zastoupila je hladovost instruktorů a návštěv, což kvitujeme. Druhý týden nás tímto opustil. O neděli se toho moc napsat totiž nedá. Začalo během ní pršet, pokud snad něco o návštěvním dnu psát podrobněji.
Ještě se vrátím na pár slov v kuchyni. O tom jak moc Adélce a i jejímu parťákovi Koudymu šla kulinářská esa z rukávu svědčí i vyhazování jídla. Máme na to na táboře, takový velký barel a tam je dáváme. Následně když překročí určitou mez, tak je vyvezeme. Avšak k vyvážení vlastně nedocházelo. Byla jídla, která mizela jako pára nad hrncem. Velký úspěch se dostavil tradičně s řízky nebo smažáky. Velkou oblibu však získal i Koudyho nápad amerických brambor. Neztratily se ani masové koule s hnědou omáčkou. Menší úspěch slavilo filé, čočka nebo bulgur ale nejednalo se o nějaké masové vyhazování.
Týden třetí – dráčci jsou kámoši
Poslední týden lze přirovnat k horské dráze. Jedete jako zběsilý, nezastavíte se a stejně přijde cílová rovinka a konec.
Tenhle scénář nám trošku narušoval déšť, který začal už v neděli. Pršelo celé pondělí a úterý. Proto jsme museli přesunout tradiční olympiádu na středu a na dva dny předtím vymyslet náhradní program. Pondělí bylo opravdu v zajetí deště. Takže nejdříve nás čekalo blbnutí v novém srubu v podobě aktivit a foukacího fotbálku. Následovala po obědě příjemná spací hra a potom táborové casino. Inu bylo krásné sledovat malé vodáky, jak jim z rukou mizí naše táborová měna a jak jejich očka sledují ruletu nebo kolo štěstí, zda jim přinese touženou odměnu a znásobí jim jejich zisk. Úterý si potom střihla Natálka. Přinesla celou řadu nových her. První z nich byl sběr bonbónů v novém srubu. Během noci zde instruktoři navázali neskutečné množství cukrátek a družiny sbíraly a sbíraly. Po obědě došlo na gamesu zvanou nechutnou, jelikož jejím úkolem bylo donutit jednotlivé členy, aby šahaly do zvláštních lektvarů a prapodivných hmot. Avšak jednalo se třeba o nabobtnalá lněná semínka, různé přírodní gely a podobně. Naty si dala i tu práci, že vyfoukala vejce a naplnila je místo ne úplně vhodného žloutku jakým si šampónem. Následně už klepání vajíček o hlavu nic nebránilo.
Ve středu došlo konečně na olympijské hry. Počasí ukázalo lepší stránku. Vysvitlo i trošku slunka a tak se běhala, skákalo a padalo jak se má. Kluci vymysleli i dobrý systém střídání stanovišť, a tak se kromě pár věcí stihlo všechno již dopoledne. Přes oběd začalo statistické duo Dan a Beran chrlit výsledky a tisknout diplomy. Po svačině už se mohlo vyhlašovat. Vše šlapalo jako po másle.
Táborová kuchyně připravila v rámci olympiády speciální řeckou specialitu. Placky plněné dračí krví, tedy tradiční české palačinky. Usmažili jsme jich okolo 120. Pod Adélky taktovkou vznikaly i různě velké tvary. Pod taktovkou sourozeneckých mazačů zase všechny dostaly svoji marmeládovou náplň. V sedm hodin bylo na tácech plno, v sedm deset začaly první palačinky mizet, v sedm dvacet zbývala poslední dvacka, v půl osmé už jenom spálené kousky.
Blížilo se vyvrcholení. Útok na alfu se připravoval. My připravovali poklad. Středeční večer začal hrát hlavní roli šifrovníček. Atmosféra ve srubu byla napjatá. Pořadí družin vyrovnané. Poklad měl rozhodnout. V jednu bylo vše hotovo, rozdáno, zabaleno. Den pokladu přišel.
Nejdříve rozcvička, úklid stanů, vlajka nahoru a najednou letí drak alfa drak. Nečekal a zaútočil na Vikingy. Pískáme morseovku. Družiny se rozbíhají na souřadnice podle mapy. Sbírají kousky zprávy a vyrážení. První zastávka na kouzelníkovi a potom se běží směr Bezděkov. Všichni vědí kudy, ale ne všichni volí kratší cestu. Truhlík to vezme přes Pole a ztrácí první hodinu. Pokračuje se. Anička jede jako drak a vede o parník, za ní Kiki a Niki. Fanda drží čtvrtou pozici ale ne vlastní vinou. Truhlík totiž luští pomalu a mapa není jeho kamarád. Vždy takový někdo je. Jede se dál. Anička hravě útočí. Kiki překvapivě drží krok a zapojuje celou družinu do luštění. Fandy se drží čtvrté místo. Truhlík jde i na poslední šifru přes Bezděkov. Ztrácí další hodinu. Zakončuje vše v osm večer. Poslední místo v pokladu ztvrzuje i poslední místo v celkovém bodování. Hrozivci tedy závěr nezvládli, a to se během tábora postupně zvedali.
Poklad ukázal, že je třeba umět šifrovat, ale že i práce s mapou musí být zvládnutá na jedničku. Všichni jsou unaveni, ale den ještě nekončí. Máme tady obřad třech orlích per. Mezi další orlí bojovníky vstupují Milan a Eliška K. Neprší, je krásný teplý večer, Naty se zhostí role slavnostního kytaristy. Vše dopadne na jedničku. Večer potom ještě s kormidelníky zhodnotíme celý tábor.
Poslední den tábora je tradičně pátek. Letos opět ve znamení Gigaher. Tedy klání dvou týmů proti sobě, kteří bojují o každý bod. Letos se nesl tento ročník ve znamení černé a modré. Proto vyzyvateli Honzíkovi s Dídou stál tentokrát Daník a Pájka. Rozpoutala se velká bitva, kterou nečekaně brzy ovládlo Danovo a Páji družstvo. Vedli o několik bodů. Vyhrávali jak běhací hry, tak vodní.
Po svačině nás už čekalo to, na co jsme se nejvíce těšili, naše vyhodnocení. Přinesli se ceny, dorty a přečetlo se, jak to letos dopadlo. Myslím, že družiny byly asi takhle Buřiny, Flákoty, Bezzubky, Běsky, Hrozivci. V jednotlivcích kralovala Niki S. mezi nejstaršími.
Následovalo focení, soudek malinovky, pojídání dortů. Dorty nám připravila krásně Adélka a zvolila i hezké řešení do čeho je udělat. Napasovala je do našich táborových kotlíků. Alespoň se poznalo, kdo že je po puťáku dobře umyl a kdo nikoliv. Protože čoko dort s gulášovkou je nejlepší.
Večer potom vzplanul táborový oheň. Naše dva týmy černí a modří měly jedinečnou šanci pomocí scénky překlopit vítězství na svoji stranu. Předvedly krásné výkony. Obě scénky byly opravdu skvělé. Smáli jsme se až k nohám. Bylo to super. Vyhrát mohl však jenom jeden tým. Letošními vítězi se stali modří s jejich lídry Danem a Pájkou. Jejich výkon byl fakt bombastický a společně se svými členy nedali černým skoro šanci. Uvidíme, kdo se vítězům postaví příští rok. U ohně došlo ještě na jednu věc. Vlastně všichni co měli kytary, se rozhodli, hrábnout do strun a přehrát 3 písně společně v asi 8 kytarách. Zajímavý úkaz sklidil ohlas z řad táborníků. Táboráček pomalu dohořel a s tím se nachýlil ke konci i poslední večer. Honzík bravurně zahrál večerku a mohlo se jít spát.
Sobota již patřila batohům, krosnám a autům, které tyto náklady odvážela. Tábořiště se vyprázdnilo a my zůstali jako na začátku jen v kruhu vedoucích. Další ročník tábora je minulostí. Ať to na začátku vypadalo všelijak, proběhl stejně hladce jako ty minulé a snad podobně proběhnou i ty příští. Za rok na viděnou a pro případné čtenáře i na počtenou. Howgh!!!
Sepsal náčelník vikingů rodu Podskaláček Hromada lidí (to je přezdívka)
Inu i letos tady máme várku plusů a mínusů k letošnímu běhu
Mínusové věcičky
Nedělání vlnek – tenhle problém máme tak nějak stále. Přitom za to nabízíme bodíky. Ale stejně narážíme na určitou lenost našich táborníků. Přitom zvládnout pár uzlů a šifer vypadá jednoduše.
Propršené obě neděle, které znemožnily rozjetí skluzavky.
Uklízení stanů se stávalo docela ke konci tábora peklem neboť to co i starší členové vytvářeli ve svých stanech, byl opravdu hukot. Šmudla se prostě dávala snadněji než čistotka.
Občasná stěžovatelnost stupeň 10
Plusové bodíky
Správné nasazení a přístup v giga hrách
Dobré zapojení nových kusů a jejich nasazení při hrách
Minimum táborových zranění – pouze 2 kotníky
Originální závěrečné scénky u táboráku
2 úspěšní skladatelé zkoušky 3 orlích per
Drakovo krásné táborákové ohně
Povedený výloděk
Poděkování
Inu tady bych mohl vypsat prostě jen jména všech vedoucích, kteří se na táboře mihli, avšak pár z nich hodím před všechny, snad to nebude vadit.
Jednou složkou tábora je kuchyně. Je to takový svět sám pro sebe, který je ale neskutečně důležitý. Představte si, že 60 lidem kručí břicho, to by bylo k nevydržení. My tam letos nasadili skutečné eso, tedy Adélku. Recepty zvládala skvěle, náladu držela dobrou a dokonce si hleděla i toho, aby všechny vařečky byly seřazeny podle velikosti, pokličky ležely na těch správných hrncích a hned jak to šlo na správná místa přišla trocha sava. Adélka to prostě dávala suprově a byla naším kuchařským trumfem roku 2020.
Každý vládce potřebuje svoji pravou ruku. Adélka jako vládce kuchyně měla většinou Koudyho. Ten zavítal po delší době na více dní a dle jeho slov se mu to velmi líbilo. Krájel, smažil, prostě dělal, co bylo potřeba a k tomu přidal ještě i jeho poměrně technické zamření. Takže nám tu a tam něco přišrouboval, něco zatloukl a podobně.
Náš zdravotnický sbor držel pevně otěže zdravotnického stavu táborníků. Letos se nám zapracovalo úderné trio BB, Pájka, Didí a pod vedením Motyky propluly celé 3 týdny hladce. Co bylo fajn, že dokázali docela dobře rozlišovat co je zranění a co dětská fantazie a tak nám celý tábor hned nelehl, jak se občas stávalo kdysi.
Každý tábor potřebuje muže praktického, muže statného a muže silného. U nás je jím Drak. Pokud má náladu, zvládne hravě udělat sám táborový oheň, postavit bránu nebo přenést tři tuny vážící kamen. Drak si na začátku tábora udělal svůj pracovní list a poctivě ho plnil. Vlastně jsme ani nevěděli, že práce kolem plyne ale dělo se tak a hlavní silou byl Drak. Měl k sobě samozřejmě hodnotné pomocníky jako Zdendu, Míru nebo Berana, ale hlavní práce šla za ním.
Etapová hra je něco podle čeho se na tábor vzpomíná, takové poznávací znamení. Letošní vymyslel a po letech prosadil Honza. Držel po celou dobu otěže příběhu. Vymýšlel různé věci. Sice bohužel pár věcí nevyšlo, ale to nebylo jeho vinnou. Těžkou mohlo předpokládat, že bude dva měsíce na dodání některých věcí málo. Přesto pilně vymýšlel, vylepšoval a myslím, že dokázal i děti krásně vtáhnout do vikingského světa draků. Ještě bych zmínil, že nám Honzík dorůstá do kytarového virtuóza, neb se sám naučil táborovou večerku a povětšinu času jí krásně preludoval.
Nová krev se nemusí chytnout hned. Zuzka s Eliškou však zapadli nádherně. První rok instruktorky a hned si vzali den, byly tu větší část tábora a hlavně byly hodně k dětem. To je na první rok skvělé a pokud jim to vydrží, máme dobrou posilu do našeho týmu. Zuzka navíc skvěle zvládla roli sekretářky ředitele Giga her, za což jí patří uznání. Eliška zase příští rok prý bude jezdit na motorce. Papíry na to už údajně má.
Zásobovací služba Brůžek a Vodák opět skvěle fungovala. Občas přidal ruku někdo další třeba Harry, ale v kuchyni vždy měli vše, co bylo potřeba. Ať už se jednalo o dodávky masa, zeleniny nebo jogurtů. Kluci to dováželi včas a zvládli i zajít na poštu, rozdat balíčky a podobně. Ono se to nezdá, ale kolik kilometrů nachodili, asi těžko spočítáme.