Kronika - NP České Švýcarsko 27.4.-1.5.2012

Zápis třetí...

FOTO

České Švýcarsko 27.4. - 1.5.2012

Úvod

Bývalo dříve tradicí, že se každý rok podnikl nějaký zajímavý výlet po České republice. Někdy se jednalo o hory, jindy zase o významná krajinná území. Bohužel náklady na takovéto akce jsou rok od roku větší, a tak se muselo od těchto sice velmi oblíbených, ale finančně náročných akcí načas opustit. Bylo třeba sehnat nějaké dotace, k nim něco našetřit, a pak až zkusit tradici zopakovat. Ten pravý okamžik k uskutečnění tohoto velkého výletu přišel letos, neboť notně nahrávalo i dobré rozložení státních svátků, které pomohly vytvořit prodloužený víkend trvající od pátku do úterý. Proto se v pátek 27. 4. 2012 vydal na cestu lehce oranžový autobus plný dětí a vedoucích očekávajících v napětí několik krásných dní v oblasti NP České Švýcarsko. Jaké byly, co se v nich událo, se pokusí přiblížit následující řádky.

Pátek

Tento den by se dal nazvat i jako takzvaný den přejezdu. Vyrazili jsme od zimního stadiónu směr Praha. Nálada byla vskutku dobrá, padaly různé veselé historky a začaly se poměřovat svačiny či svačinky. Někdo měl řízky, jiný rohlíky, stejně tak v oblasti sladkostí se dali objevit rozdíly. Jeden holdoval spíše sušenkám, další dával přednost čokoládě či bonbónům. Řidič se ukázal sice jako spíše tichý pán, ale za to velmi milý a k dětem tolerantní. Navíc jeho vůz disponoval televizí a tak první film na sebe nenechal dlouho čekat. Během koukání na kreslené příběhy Kocoura v botách se začala pomalu měnit krajina. Přejeli jsme Prahu a vydali se směr Ústí nad Labem. Sjeli jsme z dálnice, uviděli Labe a kolem něj se rozprostírající krajinu. Ústí je velké průmyslové město, které sice určitě má nějaké historické centrum či jádro, navíc disponuje skalním hradem na jednom z jeho vrcholků, ale celkový dojem z jeho průjezdu jest takový, že se jedná o průmyslové centrum oblasti, takže o různé šedivé komíny a továrny není nouze. Nachází se zde i vodní přístav a na hladině Labe se již zde objevují první velké lodě, jak transportní, tak výletní. Náš oř na kolech, ale pokračoval dál přes Děčín a již se blížil k cíli. Silnice se začaly úžit. Ubylo aut a v okolí na nás vykukovaly malé domky, které jakoby patřily spíše do nějaké pohádky. Náš autobus měl tu a tam přeci jen jisté potíže na těchto úzkých cestách, když se míjel s jinými dopravními prostředky. Přesto jsme se krásně kochali krajinou. Na místo našeho ubytování, kterým byl kemp Mosquito, jsme dorazili okolo šesté hodiny. Proběhlo rozdělení na chatky a ubytování. Mezitím již večer pokročil. Dětem jsme rozdali míče a jiné sportovní náčiní, aby si mohli protáhnout své sezením trošku zdřevěnělé kosti a došli jsme na recepci domluvit základní informace o našem pobytu. Zjistili jsme tak, že snídaně na nás bude čekat již v půl osmé a večeře v půl sedmé. Ještě chvilku jsme poseděli u ohniště a načerpávali místní atmosféru, a pak se pomalu vydali na první spánek v oblasti Českého Švýcarska.

Sobota

Ráno nás probudil Fannyho hlas, že je čas vstávat. Po krátké hygieně následovala snídaně, kterou představoval salám, sýr, chlebík a další. Naše žaludky se pěkně naplnily a těla získala novou energii. Bylo jí pro dnešek třeba, protože nás čekal pěší výlet po okolí. Dle předběžných propočtů nás mělo čekat okolo patnácti kilometrů, ze kterých se nakonec vyklubalo celých dvacet. Vyrazili jsme okolo deváté hodiny směr první cíl naší cesty, jednalo se o vyhlídku Ptačí hnízdo. Sluníčko pěkně hřálo a vydrželo nám po celý den, obloha neměla ani jeden mráček. Naše nožičky začaly polykat první kilometry, po Ptačím hnízdě následovala zřícenina hradu Šaunštejn. Jedná se o zříceninu z třináctého století, která se nachází na skále a je zpřístupněna pomocí různých železných schodů a můstků. Celá naše výprava se vyšplhala na horu a mohla se tak kochat krásným výhledem. Strávili jsme zde asi půl hodiny a vydali se zase dál po červené na skalní útvar Malá pravčická brána. Tam pak přišla na řadu svačina, kterou obstaraly svačinové balíčky. Po pauze se pokračovalo dál přes Jetřichovické skály. Cesta byla vcelku náročná, terén kamenitý a poměrně kopcovitý, sil začalo pomalu ubývat a proto jsme uvítali zastávku v Jetřichovicích, kde se nacházelo malé občerstvení. Točená kofola a nanuk pomohl zahnat únavu a tak jsme zvesela pokračovali k zřícenině hradu Falkenštejn, kde nás opět čekal výstup na skalní masiv.

Nakonec jsme si naplánovali návštěvu Dolského mlýna, kde se natáčela pohádka Pyšná princezna a dále také Peklo s princeznou. Stavba vskutku nevídaná, která se nachází uprostřed skal a kolem které protéká řeka. Nadešel čas na společnou fotku a pak posledních jedna a půl kilometrů, bohužel do velmi strmého kopce. Nakonec se ale naše kroky dostaly až zpátky do kempu a to přesně včas abychom stihli večeři. Omáčka a knedlíky nikdy nechutnaly tak dobře, jako ten den po opravdu vcelku namáhavé túře. Přesto jsme viděli velmi krásnou krajinu, úžasné památky a mnoho dalších a tak lze jednoznačně tvrdit, že první den stál za to.

Neděle

Dneska nás čekala napřed krátká jízda autobusem na parkoviště pod Pravčickou bránou a pak už cesta po vlastních nohou směr právě tato dominanta národního parku. Čekal nás dvou kilometrový výstup po vrstevnici naštěstí po upravených cestách. Mírně znaveni jsme pak stanuli u vstupu do areálu Pravčické brány. Po projití turniketem nás nadchl nádherný výhled z několika upravených vyhlídek. Nutno však podotknout, že jsme zde značně pocítili, co znamená vysokohorská přirážka, např.  párek za sedmdesát či polévka za padíka jsou jen malé vzorky, kam až se dá vyšroubovat cena v turistickém prostředí. Nám to však mohlo být jedno, neboť naše batůžky opět obsahovaly vydatné svačinové balíčky. Po Pravčické bráně nás čekala cesta podél skal, přes mnoho skalních převisů ale v podstatě po rovině. Další zastávku jsme učinili ve vesničce Mezní Louka, kde naše nohy mohly vychutnat chvilku odpočinku a pak pokračovaly do Hřenských soutěsek. Tam jsme měli naplánovanou jízdu na pramicích skrz skalní soutěsky. Nejdříve jsme sjeli Divokou soutěsku, která má okolo 500 metrů a pak dále Edmundovu soutěsku, která čítá rovný jeden kilometr. Na obou lodičkách nás vezl zdatný kormidelník s bidlem. Bohužel jeden z nich patřil spíše mezi unuděné bručouny, druhý však sršel vtipem a vylepšil již tak velmi zajímavý zážitek z plavby. Po vystoupení z lodí se naše výprava vydala ke konci našeho okruhu do Hřenska, kde na nás čekal již autobus. Okolo půl šesté jsme se dostali do chatek, do večeře zbylo ještě něco času, a proto bylo záhodno ho využít ke krátkému fotbalovému zápasu na štěrkovém hřišti. Tím se fyzický fond zdatně vyčerpal a tak se pak daleko lépe usínalo. Další den rychle uběhl a my se těšili, co přijde ráno.

Pondělí

Tentokrát nás čekal Děčín. Město, ač poměrně malé, nabízí spousty možností pro návštěvníky. Naše pouť po jeho krásách začala návštěvou zámku, kdy jsme zhlédli jeho stavbu a také překrásné zahrady, které tento v šestnáctém století vzniklý zámek nabízí. Poté nás autobus převezl o kousek dál k místní zoologické zahradě, která patří spíše k těm menším u nás. Co však ztrácí do rozlohy či snad do množství zvířat, nahrazuje děčínská zoo svým přístupem k návštěvníkům. Nemyslím tím však pouze milou obsluhu u vchodu, ale hlavně různé tabule, hry, prolézačky, informace, které se nacházejí u výběhů zvířat. Vše je zpracováno hravě, barevně, zajímavě a také interaktivně. Mnohé se dá vyzkoušet. Tento způsob pojetí mi jasně dokázal, že není nutné vlastnit všechny exotické zvířata a mít své výběhy rozložené na mnoha kilometrech. Stačí jen umět prodat to, co mám. To děčínská zoo jednoznačně zvládá a za poměrně nižší vstupné než například pražská zoo.

Po velmi pěkném zážitku z prohlídky nás čekala návštěva aquaparku, na který jsme se moc těšili. Zaprvé nás jako vodáky přirozeně plavání a blbnutí ve vodě baví, zadruhé troška hygieny taky neuškodí J. Bohužel sic mají v Děčíně docela pěkný aquapark, tak celý místní personál je jaksi trošku nepříjemný. Již paní pokladní neprojevovaly ochotu či snad náznak pochopení, že přece jen organizovat kolos skoro čtyřiceti lidí není snadné, ale ani páni plavčíci nepatřili k těm nejtrpělivějším. Tudíž za každé porušení ať už provedené schválně nebo nikoliv rozdávali zákazy. Takže na konci našeho tři hodinky trvajícího pobytu nesmělo na tobogány pár účastníků zájezdu. Bohužel s tímto faktem nešlo udělat nic. Diskuze s pány v oranžových kraťasech nepomáhala, spíše naopak. Přesto jsme se vycachtali co to šlo. No a pak zase do autobusu, na chatky, na večeři, na ohýnek, který celý zorganizovaly a vytvořily děti. A pak spát.

Úterý

Den balící jsme začali opět okolo půl osmé. Po snídani však bylo potřeba všechno povlečení vrátit a zajistit, aby na chatkách nezůstalo příliš odpadků či jiný nepořádek. Díky velkému úsilí se však již okolo půl desáté vše podařilo a mohly se zvednout kotvy. Na cestě zpátky nás čekaly ještě dvě zastávky. První patřila k těm kulturním, šlo o vodní hrad v Budyni nad Ohří, kde jsme posvačili v hradní zahradě. Druhá patřila zase k odměňující, abychom našim dětičkám udělali radost. Zastavilo se tedy u nejmenované restaurace, která voní smaženým na kilometry daleko, a kde vám k hamburgeru dají hračku. Musím smutně konstatovat, že druhá zastávka měla daleko větší odezvu než první.

Pak se již nastoupilo do autobusu a ten nás dovezl zdárně zpět do Strakonic, kde již čekali rodiče, aby si mohli převzít své ratolesti. Výlet skončil a jak se říká, uběhlo to jako voda.

Závěr

Celá akce se jednoznačně povedla, ale nutno jest říci, že bez skvělého organizačního zvládnutí by se tak nestalo. Tedy nutno poděkovati a připomenout, že Vořech zařídil přijatelné ubytování, zajistil o půlku levnější bus, než nabízely jiné firmy v okolí a také společně s Prďou získali od DDM dotaci, takže se nemusela platit tak vysoká částka a výlet zůstal vcelku cenově přijatelný. Doufám, že za pár let vyrazíme zase někam jinam. Už se těším.

Sepsal, sesmolil a uvedl na světlo stránek archivář Hromada lidí

KOMPLETNÍ FOTO KE STAŽENÍ

Fotky z úžasného výletu po krásách Národního parku České Švýcarsko byly shromážděny a nahrány na "uložto.cz"

Na výletu s námi bylo mnoho fotografů a foťáků, atak fotografií bylo pořízeno nespočetně. Nahráli jsme je všechny a tudíž celková velikost souborů se blíží 5 GB.

Nyní si je můžete všechny stáhnout pomocí následujících odkazů:

https://www.ulozto.cz/x2HehAs/2012-04-27-d-ceske-svycarsko-velky-vylet-rar

https://www.ulozto.cz/xcq3smD/2012-04-27-d-ceske-svycarsko-velky-vylet-cast-2-rar

Pozor !! soubor má dvě části a je zaheslovaný - heslo:       vodak-foto-cs

Přejeme příjemné prohlížení :)