Kronika - Zálesí (škola kuchařů) 17.2.-19.2.2012

Zápis první...

Je to tady, nyní můžete krom shlédnutí fotek, dočísti se i v psané podobě něco z minulé akce, neb z hlavy zkušeného historika, archiváře, kronikáře a Hromady lidí zrodil se právě první zápis do naší kroniky. A tak čtěte co událo se na Zálesí.....

Zálesí Škola kuchařů 17.2-19.2.2012

Velevážený pane čtenáři, který právě čteš tyto řádky, poslyš, co událo se během ojedinělého třídenního zápolení týmů v celosvětově známé reality šou „Škola kuchařů“. Kterak se jednotlivé týmy popraly se všemi nástrahami, které pořadatelé připravili a jak nakonec vypadalo celkové pořadí. To vše prozradí následující řádky.

Pátek

V pátek odpoledne dostavilo se na bývalou školu na Zálesí přibližně okolo 35 lidiček. Musíme podotknout, že z nich 17 lidiček tvořilo soutěžící, kteří se rozdělili do 4 týmů. Zbytek přítomných tvořil realizační tým, jenž se staral o zdárný průběh programu.

Začalo se pěkně zostra hned v pátek a to nejdříve sháněním vhodného kostýmu pro kuchaře. Každá družina si musela najít čepici, vařečku a zástěru a řádně ustrojit svého člena, jenž pak byl zvěčněn v podobě obrázků od jeho kamarádů. Vzniklé výtvarné výtvory pak zaplnily nástěnku na celou dobu zápolení.

Pak přišlo na řadu několik jednoduchých miniher, v kterých se měla prohloubit znalost členů v základních činnostech, které každý, kdo se pohybuje v gastronomickém oboru musí ovládat. Na řadu tedy přišlo mytí nádobí, prostírání stolů, ale také poznávání různých surovin, buď pouze podle chuti, či podle čichu. Vše se nakonec podařilo zvládnout u někoho lépe, u jiného hůře. Nedošlo naštěstí k léta starému trapasu, kdy jeden nejmenovaný Vořech zaměnil při ochutnávání se šátkem na očích řízek za chleba:-)

Následovala troška zklidnění a krátké divadelní představení kočovného divadla Duo Lenča a Brambor, které předvedlo krátké divadelní představení, kde se diváci dozvěděli základy stolování a slušného chování. Výkony všech herců, stejně tak jako vtipně a zajímavě vymyšlená dramaturgie dostala zasloužené uznání v podobě potlesku diváků. Den není natahovací a tak jsme šli všichni spát.

Sobota

Okolo deváté hodiny jsme se všichni nahrnuli do jídelny na snídani. Čekala nás opravdu chutná a pro mnohé opravdu nepřekonatelně dobrá vajíčková pomazánka. No a po ní hurá ven. Tentokrát čekala naše malé žáčky role číšníků. Museli vyřizovat objednávky namlsaných hostů a ještě se vyhýbat oživlým slupkám od banánů. Po této zcela vyčerpávající gamesce, zbyla již jen energie na stavění sněhuláků a krátkou koulovačku.

Nastal čas oběda, kdy náš hlavní kuchař servíroval svíčkovou s knedlíky. Vůně linoucí se z kuchyně patřila k těm, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Zvláště my, kteří žijeme ve studentském režimu pytlíkových polévek. Po chvíli určené k trávení vyrazila celá naše společnost opět ven.

Padlo rozhodnutí využít sněhovou nadílku a lepivý stav sněhu ke stavění bunkrů a následně k velké koulovací megabitvě. Jak se řeklo, tak se učinilo. Vzniklo několik nedobytných pevností, které se tyčily na louce poblíž lesa, stejně jako Eifellova věž v Paříži. Poté došlo k rozpoutání opravdu nepřehledné bojové vřavy, kdy každý tým se snažil bránit svůj hrad a zároveň dobýt soupeřův. Po dvou hodinách neúprosné koulovačky jsme všichni mohli věci na sobě ždímat jako prádlo vyndané z pračky. Zavelelo se tedy směr škola a rozkaz zněl jasně - sušit a sušit.

Po svačině následoval program v prostorách školy. Nejdříve přišla na řadu velká šifrovací hra, kde si mohli soutěžící ozkoušet, jak je dobré dávat na schůzkách pozor. Musíme přiznat, že jim luštění až na některé výjimky šlo vcelku dobře a tak to vypadá, že na táboře budeme moct se konečně opřít o dobrou znalost šifer.

Po chutné večeři, kterou obstaralo maso s brambory, přišel na řadu zlatý hřeb programu. Z družin se staly restaurace a z dodaných surovin měly vytvořit trojchodové menu. Z nás vedoucích se pak sestavil ochutnávací sbor, který měl postupně navštívit všechny podniky. Musím přiznat, že panovaly určité obavy, jestli se neobjeví snaha kuchtíků otrávit své učitele, ale nakonec vše dobře dopadlo. Některá jídla patřila i mezi poživatelné. Den se završil a přišel čas jít spát.

Neděle

Neděle je takový zvláštní den. Všichni vědí, že se pojede domů, navíc je nutno po sobě všude uklidit. Což vede mnohdy k hektickým událostem, kdy se má za deset minut odjíždět, ale stále není vytřená chodba či vynesená kamna. Opravdu občas přemluvit některé k akci, či aspoň uklizení vlastních věcí je zázrak. Tentokrát však proběhlo vše v pohodě a poklidu, ale to už trochu předbíhám.

Dopoledne totiž ještě proběhlo krátké zápolení v podobě hádání ingrediencí. Každý vedoucí představoval jednu ingredienci a tu od něj družiny hádaly pomocí otázek Ano, či Ne. Když zjistili správně, o co se jedná, mohli zkusit štěstí u dalšího vedoucího. Rozběhl se tak kolotoč zajímavých otázek, legračních přehmatů. Kdy například už víme, že pokud něco začíná na písmeno K, může se jednat o pažitku. Nebo pokud nemáte doma cukr, použijte do čaje kečup a další a další podobné vtípky. Nakonec se však uhodlo skoro vše, i velmi obávaný kopr.

No pak již následovalo, jak víte viz výše balení. Po něm ještě došlo k rozdělení cen, kdy na prvním místě se umístily Pepošmaci, druzí Horstfuchs team a pak nějak tak na stejně Kuchtíci a Chuťouni. Po tom, co si děcka rozdělily ceny, došlo k druhému úklidu, kdy bylo potřeba sesbírat všechny papírky, jež i přes upozornění pokryly podlahu školní budovy.

Akce se nachýlila ke konci, děti se uchýlily do aut a vydaly směr nádraží ve Strakonicích. Tam se pak buď sami, či v doprovodu rodičů rozešli domů. Usnuli-li ještě před večerníčkem nebo až po něm, sice nevím, ale podle sebe soudím, že před :-)

Toť z hlavy a dle vlastní paměti sepsal archivář Hromada lidí.