Kronika - Vodácká regata 22.9.2012

Zápis osmý...

Vodácká regata 2012 (sobota 22. září)

Jelikož jsme vodáckým oddílem a tu a tam vyrazíme na vodu, napadlo nás, že by bylo dobré zúročit naše znalosti a dovednosti nějakou příjemnou formou. Jako nejzajímavější se nám jevila forma závodů. Došlo tedy k rozhodnutí vyzkoušet třetí zářijový víkend vodácké závody na naší milé říčce Otavě, v úseku na Podskalí. Dohodli jsme se na spolupráci s Mokrou stopou a Bušmeny, abychom mohli poměřit síly i s jinými závodníky. A poté jsme se již mohli těšit na hojnou účast, hodnotné výkony a zajímavě strávený den.

Celé to například pro mě začalo v sedm ráno, kdy jsem ještě v šeru kreslil mapy a těšil se v duchu na početnou účast. Okolo půl desáté jsme se sešli my vedoucí a začali tahat dolů lodě. Bylo nás vcelku dost a tak jsme dolů stáhli čtyři lodě. Postupně se sešli i závodníci ze všech oddílů. Na tomto místě bych chtěl poděkovat Mokré stopě a Bušmenům za účast, protože dali dohromady 12 lidí, což bylo šest posádek. Trošku vyplísnit bych chtěl oddíl náš. Letos máme prý 30 dětí, ale kde byly? Co jiného by mělo donutit k účasti než vodácké závody. Těch šest sirotků, co dorazilo, mě osobně velice zklamalo. Nemyslím tím jejich soutěžení a konečné umístění, ale ten počet. Lidičky příště lépe. Jasně počasí nepatřilo k nejlepším, ale jsme vodáci a ne žádné slečinky. Inu dosti hořekování a děkuji těm, co dorazili.

Po desáté se začalo s první disciplínou. Tou byl sprint. Pak měly následovat ještě dvě a to slalom a vytrvalostní závod. Kromě toho ti co nesoutěžili, mohli vyzkoušet své umění v několika tábornických dovednostech. Šlo o šifrování, uzlování a orientační běh. Vše mohli opakovat do libosti a dosáhnout tak nejlepšího času.

Všech devět soutěžních posádek absolvovalo sprint bez problémů. Někdo měl čas lepší, jiný horší, přesto na rozjezd tato disciplína posloužila dobře. Druhý závod byl slalom. Jednalo se již o mnohem náročnější podnik. Závodníci museli projíždět mezi slalomovými brankami z petek a dokázat, že dokážou svoji loď navést správným směrem a to jak popředu, tak pozadu. Na špici se ukázaly tři posádky s podobným časem, které při součtu se sprintem dělilo jen pár vteřin.

Pak následoval závěrečný vytrvalostní závod. Tam jsem bohužel podcenil schopnosti soutěžících a začal nás tlačit i čas. Přibližná doba pro absolvování celé trati byla okolo čtyřiceti minut. Což není málo, když zvážíte, že jsme neměli pro každou posádku loď, tak Vám jaksi dojde, že jsme čas konce okolo půl druhé nemohli stihnout. Takže jsme museli pak hledat šalamounská řešení. Celá akce skončila okolo druhé, předali jsme diplomy a ceny a všechny lodě vytahali nahoru.

Musím říct, že pro mě osobně bylo velmi příjemné vylézt z lodě po pěti hodinách a vyždímat své ponožky lehce nasáklé říční vodou. Tímto musím ještě zvláště poděkovati kromě vedoucím, ještě mému řidiči Koudymu, který opravdu plnil mé pokyny k jízdě, jako zajeď doleva, tam, tudy, takhle, oddaně jako šofér prezidentské limuzíny. Zkrátka myslím, že se všechny oddíly ukázaly v dobrém světle z hlediska spolupráce, nasazení a nadšení. Takže třeba za rok bude repete.

Promrzlý, nastydlý, ale stále veselý Hromada lidí kronikář na volné noze.