Kadov, trosečníci 12.-14.4.2019

Kadov 12. 4. – 14. 4. 2019 – Trosečníci

Jarní víkendovka zavedla naše kroky na známé místo kadovského srubu. Tam nabraly směr kroky asi 40 lidiček, aby zde v klidu přírody užili příjemný veskrze spíše teplejší víkend. Řeklo by se akce tradiční a přece to nebyla úplně pravda.

Pátek

Již transport našich malých vodáků jsme provedli trošku netradičně a to vlakem.  Batohy nám svezli kluci vozem a umenšená skupina vedoucích a dětských účastníků využila služby šumavské střely a nastoupila do ní. Vezli jsme se cíl Mačkov.

Tady následně začal vlastně program. Vznikly čtyři družiny a ty se musely vlastními silami dostat do Kadova. Jako nápověda jim po cestě sloužily tajné zprávy. Navíc po cestě museli zjistit celou řadu věcí a vyřídit mnoho úkolů.

Panovaly trošku obavy, že se někdo ztratí nebo že bude poslední tým dobíhat v plné tmě. Nestalo se tak. Sice mezi první a poslední družinou zela více jak hodinová prodleva, ale i tak poslední družina proťala pomyslnou cílovou pásku před osmou hodinou.

Následovalo pečení buřtů k večeři, jež si všichni náležitě vychutnali. Potom jsme se sešli ve srubu, abychom zkontrolovali plnění úkolů po cestě a přečetli, co vytvořili naši členové za příběhy na jedno písmeno a za nová přísloví. Kreativita jim rozhodně nechybí.

Jelikož už padla tma, mohlo dojít na noční hru se svíčkami. Čas pokročil a únava z ušlých kilometrů se projevila. Vydali jsme se nabrat síly na další den.

Sobota

Normálně se nám stává, že naši malí vodáci již od šesti ráno cvrlikají. Inu a hle najednou v sedm ticho, v osm ticho. Túra jim vzala asi přece jen něco sil. Vzbudili jsme je namazanou snídaní a čajem. Nasytili se, provedli čištění zubů a mohl začít program.

Ten v první části obsahoval hry bez hranic. Tedy krátké štafety na různé téma. Občas šlo o běh. Jindy šlo o počítání nebo o šifry. Sluníčko lehce vykouklo a hřálo. Poněkud netradičně si tentokrát oběd vařili v družinách, každá svůj. Aby měly družiny co vařit, musely si ingredience najít na azimutech. Tady bych viděl trošku kámen úrazu. S buzolou nejsou rozhodně všichni kamarádi, spíše naopak.

Potom přišlo na řadu vaření. Nejdříve připravit ohniště, vytvořit závěs, nanosit dřevo. Dělba práce patřila spíše k těm horším, ale i tak zaplály brzy ohně a započala příprava guláše podle receptu od Twigyho. Krájela se cibule, loupaly brambory, otvíraly konzervy. Naši vodáci pronikali do kulinářského umění i praktického života. Začalo to v ďolíku vonět a škvířit. Za necelou hodinu hlásily družiny uvařeno. Za hodinu a půl hlásily snědeno. Úklid proběhl rovněž v rámci možností rychle.

Po poledním klidu, jsme odpočinuli u vědomostního riskuj , a poté opět běželi ven. Následovala hra Marko pólo o objevování ostrovů v hracím území a jejich zakreslování do mapy. Každá družina tvořila loď a odkrývala nepoznaný oceán.

Už jsme byli opravdu promrzlí, a tak na svačinu a následující program jsme se sešli již vevnitř. Došlo na provařené bingo a potom i na ještě provařenější kufr. Zjistili jsme jen, že některé povolání, stejně jako pohádkové postavičky, už nepatří mezi tak známé jak bychom si mysleli.

K večeři pro nás Twigy a jeho podpůrný tým připravil řízky, brambory a zeleninový salát, prostě bombovou kombinaci. Následovala poslední hra dne, a to odkrývání vedoucích na čtvercové síti. Jednalo se vlastně o program, který sestrojil náš Honzík, za což mu patří dík. Soutěžící odkrývali postupně kousky fotky a měli poznat, kdo že se tam pod ní skrývá.

Za poctivý přístup ke hrám jsme se rozhodli využít přivezeného projektoru a pustit vodákům nějaký ten film. K tomu jsme navíc zajistili nějaké ty pochutiny a limonády. Užili se tak takové malé kadovské kino a potom hurá do postele.

Neděle

Ráno nás probudila vůně kakaa. Twigy se překonal a k buchtě udělal i tuhle pochoutku. Po tradičních ranních procedurách už se běželo ven. Hlavní hra dopoledne se týkala táborových desperádů. Skládání obličejů zločinců, kteří měli různé oči, ústa, uši, vousy a podobně.

Na oběd nás zasytilo rizoto a dalo nám dostatek síly na následující úklid. Dostat totiž spacák, karimatku a jiné věci opět do jednoho batohu se ukazovalo jako nadlidský úkol. Nakonec se však vše zadařilo a zbyl čas ještě na baseball.  Bohužel nám do něj trošku začalo pršet a sněžit, ale co se dá dělat. Vodák musí být zvyklý.

Celé víkendové putování uběhlo jako voda a už se zase jelo na vlak a s ním domů. Na nádraží se rozdali účastníci i batohy a jarní expedice na Kadov tím napsala závěrečnou tečku.

Napsal zaručený trosečník Hromada lidí (to je přezdívka)