Čundr 22.-23.4.2023

Vodácký čundr 22. 4. -23. 4. 2023

Na konec dubna jsme naplánovali pokračování vodáckého čundr, který jsme loni po delší době uvedli v život. Jedná se o akci pro starší členy, kdy si vyzkouší sbalit si do jednoho batůžku, nést si ho na zádech, uvařit si v přírodě, orientovat si podle mapy a podobně. Zájem o akci byl poměrně veliký a tak se sobotní slunečné dopoledne setkala parta devatenácti nadšenců na vlakovém nádraží.

Nutno ještě poznamenat, že se vždy jedná o akci částečně tajnou. Účastníci neví, kam přesně jedou, ani kde budou spát. Letos jsme zvolili trasu hodnou vodáků, a to z velké části podél našeho oblíbeného vodního toku, řeky Otavy.

Nejdříve ale proběhla cesta vláčkem. S jedním přestupem jsme se krátce po deváté dostali do kempu ve Velkých Hydčicích. Se sluníčkem nad hlavami nás čekala první šifra a první úkol v podobě přivázání barevných balónků na sebe, které jsme museli po celou akci hlídat jako oko v hlavě. Z kempu naše kroky vedly na zříceninu hradu Prácheň. Jednalo se o nejvyšší bod putování a přeci jen dal některým členům trošku zabrat. Pod zříceninou byl připraven šifrovací oříšek, ale bohužel chybou lidského faktoru nebyla šifra správně sepsána a tudíž nešla vyluštit. Vyfotili jsme se alespoň v prostorách majestátní zříceniny a následně sešli do blízkých Horažďovic.

Tady nás čekal úkol gastronomický. Jednotlivé družiny si musely nakoupit dle přiložených receptů. Byl však prostor k vlastní kreativitě. Z nákupních tašek následně koukaly rohlíky, konzervy, ale třeba i vafle nebo kakao. Následoval těžší úkol a to předat suroviny z nákupu do batohů. Potom už se naše karavana opět rozešla podél řeky směr pomník krále Rudolfa. Na zdejším odpočívadle potom proběhlo první vaření.

Vybalily se vařiče, krájely se brambory, začala vařit voda. Poledním chodem byla polévka na všechny způsoby. Osobně mi nejvíce chutnala gulášovka, ale ani vývar doplněný párkem nebo polévkovými krutony nechutnal špatně.

Dovařili jsme, uklidili a vydali se dál do slunečného dne. Čekali nás vesnice Kozlov, Střelské Hoštice a Dolní Poříčí. Příroda kvetla a naše nálada patřila k těm skvělým. V podvečer jsme končili na návsi v Poříčí před zdejší tradiční hospodou. Na místo ubytování nám chyběl již jen kousek.

Mrkli jsme na sebe s Honzíkem. S ním jsem měl totiž domluveno, aby pomohl domluvit ubytování. Povedlo se mu zajistit srub od strakonických rybářů. Tímto děkujeme moc za zapůjčení. Základna se nachází na krásném, zapadlém místě mezi lesy a řekou. Rybáři, zde mají krásné zázemí.

My se rychle zabydleli a potom následně započali vařit večeři. Proběhly různé rychlokurzy například: krájení cibule, krájení papriky, vaření brambor nebo těstovin. Na konci všeho snažení vykrystalizovaly čtyři různé pokrmy, všechny vynikající chuti. Čas běžel a začalo se stmívat. Rozdělali jsme oheň, probrali zážitky a na závěr dali nesmrtelnou klasiku v podobě mafiánů. Bylo po jedenácté. Obsadili jsme pomalu srub, polehali po zemi, po stolech a za chvilku už se ozývalo hlasité oddechování všech přítomných.

Ráno nás přivítal déšť, ale neměl dlouhého trvání, takže družiny mohly rozjet své snídaňové menu. Vařilo se kakao a čaj a k tomu kolovaly bábovky, vánočky, buchty a podobně. Sice se honily mraky, ale bylo teplo. Začaly jsme balit a uklízet a dávat základnu do původního stavu, což se povedlo. Následoval už jen přesun do Strakonic. Samozřejmě s plnou polní, samozřejmě pěšky. Po cestě už toho moc nebylo. Snad jen jsme trénovali takzvaný skok s krosnou na rameni u Střely, ale zvládli to všichni suchou botou. Po poledni už jsme viděli strakonický komín a za chvíli i klubovnu. Čundr skončil a uvidíme, kam nás nohy zanesou příště.

Sepsal nadšený chodič v pevných botách Hromada lidí (to je přezdívka)