Voda Dyje 6.7.-9.7.2023

Voda Dyje 6. 7. – 9. 7. 2023

Jak bývá u nás v oddílu zvykem, rozhodli jsme se, že zkusíme zkraje prázdnin zdolat nějakou řeku. Volba padla na Dyji, vodní tok, o kterém jsme toho vlastně moc nevěděli. O to víc jsme se možná těšili, protože všechno halil mrak dobrodružství, ale i moravské nálady a slunce.

6. 7. – čtvrtek aneb dostat se na místo

Na vodu nás vyrazilo nezvykle hodně. Nahlášeno bylo okolo třiceti členů a tak nebylo reálné všechny vtěsnat do vozů. Vytvořili jsme proto dvě transportní skupiny. Jedna byla vozová a pod křídly zkušených řidičů dokázala přepravit skupinku cca 24 lidí do kempu ve Znojmě. Druhá byla vlaková a vyzkoušela si plnými hrdly všechny plusy i mínusy tohoto spoje.

Jízda vozem většinou bývá docela nezáživná. Takže z této sekce nejsou žádné zprávy. Snad jen určitá kritika více jak tří kombajnů jedoucích za sebe.

Jízda vlakem taky může být jednotvárná, ale pokud se sejde sedm veselých vodáků a vodaček, není o zábavu nouze. Tak to bylo i v našem případě, takže i když z počátku vypadalo více jak pět hodin jízdy jako neskutečně dlouhých, skrze různé hry, povídání a klábosení se povedlo vše zvládnout. Přestupovali jsme v Okříškách do osobáčku směr Znojmo. Paní výpravčí nám štípla lístky a vypadala velmi v pohodě. Trošku mě to překvapilo, jelikož dle jízdního řádu se měla konat výluka, ale nic nám o ní nebylo řečeno. Najednou jsme dojeli do Moravských Budějovic, vlak zastavil a nejel. Monča hlásí, že všichni vystupují. My sedíme v klidu. Najednou vyjde pan průvodčí a ptá se nás, co tady ještě děláme, že je výluka a prý šup na bus. Balíme rychle všechny krosny, dobíháme bus a lehce zpocení pokračujeme náhradní dopravou. Jestliže se nám dařilo se ve vlaku udržet vzhůru, v autobuse to nejde ani náhodou a všichni usínáme. Probouzí nás až Znojmo. Dída nachází trasu do kempu a po sedmé hodině ho úspěšně nacházíme. Vozová sekce už je zde. Staví se stany, vymýšlí se spaní pod širákem a nadšenci jdou ještě na vyhlídku a hrát volejbal. Noc se však rychle blíží, takže zalézáme do spacáku a těšíme se na další den. Ještě musíme zmínit, že v řece roste jakási řasa, která ale není řasou, ale květinou a má punc chráněné rostliny.

7. 7. – pátek – Znojmo – Krhovice

Ráno nás probudí čilý život v kempu, sluníčko a vonící párky, které Pájka a KK připravují. Lehce balíme a už se jdeme cpát. Není nad vydatnou snídani. Následně jdeme s Vořechem vyřídit lodě, kempy a podobně. Na Dyji totiž všechno spravuje jeden subjekt, takže se dá vše zařídit na jednom místě, což je prostě super. Usedáme tedy před milou slečnu, připadáme si jako v cestovce a po dvaceti minutách odcházíme asi o třicet tisíc lehčí, ale s vyřešením všech podstatných věcí.

Přejíždíme s věcmi a mezitím se jdou nafasovat pádla, vesty, barely a lodě. Kluci co nám to vydávají, to mají bezvadně pod kontrolou, takže dávají vše na míru a osobně a je s nimi i vcelku příjemná domluva. Rozdělujeme posádky, dáváme si poslední nápoj, dojídáme zbylé párky. Řidiči se vracejí, je čas vyplout.

Na celém úseku, který plujeme, se nachází 6 jezů. Hned první den nás jich čeká pět. Většina je v nějaké formě sjízdná, kromě jednoho ten se musí přenést. Musím ještě zmínit, že jsme dostali vynikajícího vodního průvodce od slečny při domlouvání lodí. Jsou zde všechny jezy popsané, a jsou v něm i další zajímavosti o řece a samozřejmě její kilometráž.

Celkově máme patnáct lodí a vyrážíme. Musíme proplout Znojmem, což není žádná legrace. Protože na 3 kilometrech tu máme hned 3 jezy. Jsou řešeny pomocí jakési dřevěné skluzavky. Tam loď najede a sklouzne se. Je to ideální a poměrně jednoduché řešení. Pod jezy nejsou kameny, takže i to je jednoznačné plus.

Plujeme pospolu, občas dojde k nějaké vodní bitvě, občas se necháme jen klidně unášet. Je to docela pohoda. Dáváme i poslední dva jezy. Mezitím dojde i k lehké svačině. Okolo páté už vidíme Krhovice, náš dnešní kemp. Počasí je báječné.

Vytáhneme lodě, vybalíme stany a řidiči dojedou pro auta s věcmi. Povede se nám i zabrat ohniště. Začíná příprava večeře. Dnes je legendární luchmeat a brambory, samozřejmě s nezbytnou dávkou cibule. Proběhne tradiční diskuze, zda míchat nebo nikoliv, zda konzervy smažit jako plátky či nikoliv a podobně. Nakonec vzniknou kotlíky bramborové a kotlíky masové. Dle toho, že nezbylo vůbec nic a cca deset kilo brambor a tři kila konzerv zmizelo během dvaceti minut, tak se to kuchařům moc povedlo. Ještě nutno pochválit naše dětské členy, že krásně zvládli mytí kotlíků, protože se maso trošku připálilo.

K vodě patří oheň, k vodě patří i kytara. Ač asi největší neumětel, tak vytahuji šesti strunné sladké dřevo a lákám falešnými tóny pěvce k ohni. Daří se to, povedlo se mi vytvořit komorní tří členné dívčí trio našich nejmladších účastnic. Snažím se do nich nacpat, co největší hity našeho oddílu a daří se to. Dojde i na legendární louku zelenou v podání našeho nejstaršího účastníka pana Viléma Zoubka. Avšak mládí musí vpřed, neb si to publikum žádá. Dávám kytaru Tomášovi a ten se sice trošku stydí, ale po druhé písni vidíme, že v něm něco bude, jen by se nemusel nechat přemlouvat. Úspěch u křehkého pohlaví bude zajištěn. Nálada je výborná, a proto si dáme i tradiční táborovou večerku, která se krásně nese celým kempem.

Děti vyrazily spát a k nám si usedá neznám skupina s kytarou. Chvilku to vypadá, že utvoří duo s naším hlavním bardem Daníkem, ale toho přepadá spánek a tak neznámý muž ze Zlína hraje sám. Hraje dobře. Zvládá různé hity i méně známé písně. Podporujeme ho zpěvem a celý kemp potleskem. Dokonce nám několikrát někdo donese dřevo, abychom hráli dál. Za kus polínka myslím ještě nikdo nehrál. Zpíváme, dokud máme síly a postupně mizíme ve spacích pytlích.

8. 7. – sobota -  Krhovice – Hrádek

Ráno nás čeká sluníčko, ale taky výborná polévka s instantní příchutí a vysočinou. Opět z produkce Pájka a KK. Balíme, jíme a opět se těšíme na další den na vodě.

Po návratu řidičů už nic nebrání tomu, užít si krásný úsek na vodě. Dnes nebude žádný jez. Řeka nemá mít regulaci. Trošku ale houstne provoz. Vypadá to, že tato část je vyhlášená a některé skupiny míří jenom sem. Opravdu potkáváme značné množství lodí a v užších místech je velmi těžké projet.

Rozhodujeme, že zastavíme ve Valtrovicích a necháme hlavní nápor přeplout směr dál. Je zde obecní hostinec, kam pokud zavoláte, dorazí jeho provozovatelky. Už dlouho jsme nebyli v tak milém prostředí. Krásně se o nás postarali a plnili vše, na co mlsné jazyky našich vodáků pomysleli. Ano došlo i na hranolky pro menší část osazenstva nebo na nakládané hermelíny na ty o něco starší. Docela mě zarazila kombinace coli a utopence, ale každý má prostě jiné chutě.

Po zastávce pokračujeme dál. Sice je trošku nižší stav vody, ale okolí řeky je prostě nádherné. Navíc, i když drhneme, tak značně pomáhá na začátku zmíněná květina, která vytváří jakýsi koberec, po kterém se dá krásně klouzat. Věnujeme se opět pádlování, ležení nebo opalování.

Po čtvrté hodině parkujeme naší skvadru v kempu Hrádek. Ještě taky nutné zmínit, že všechny kempy měly poměrně dobře udělané nástupní i výstupní místa a vytahování lodí patřilo mezi ty jednoduché. Dáváme lodě na místo, zabíráme louku a stavíme naše stanové ležení.

Vařící sekce rozjíždí svoje menu. Dnes se podíváme do světa těstovin, rajčatových omáček a mletého masa. Vše jde dobře, jen prostě rychlost varu nejde ovlivnit. Proto si krátíme čas různým povídáním. Tentokrát je to na téma sůl a var. Pokud někoho zajímají podrobnosti nebo snad i závěry této plodné hodinové diskuze obraťte se na Jana Valeše neb ten ví z této problematiky nejvíce.

Po jídle bylo nutné vyřešit nějaké táborové problémy a program. Proto jsme vytvořili kroužek a hodili decentní diskuzi. Sluníčko postupně ztrácelo vládu nad dnem a objevila se tma. Donutili jsme Daníkem, aby nám chvilku brnknul takzvaně do spacáku a nutno ocenit, že hrál i na přání. Tedy pokud jste mu dokázali přesně říct, co že to chcete (Mississippi…).

9. 7. – neděle – Hrádek – Hevlín

Poslední probuzení na Dyji proběhlo úderem slunce. Soukáme se ze spacáků. Pájka a KK upekly dnes bábovku. Pospícháme o malinko více než jiné dny. Je to proto, že musíme stihnout vláček.

Musím pochválit všechny, protože balení šlo krásně od ruky a jeli jsme přesně dle harmonogramu. Před desátou již naše lodě klouzali hladinou Dyje. Potvrdilo se, že úsek minulý den je opravdu vyhlášení, dnes nebylo po lodích na řece ani vidu, ani slechu.

Dnes nás čekal poslední jez. Musel se bohužel přenést, ale za odměnu nabízel krásné koupání s proudem. Zastavili jsme se naposledy a dali si pořádnou koupačku.

Potom už jsme museli vzít opět pádla do rukou a zabrat. Čekaly nás poslední kilometry spíše klidné řeky, ale hlavně absolutně rovného koryta. Kolem jedné jsme už byli v Hevlíně. Začali se vytahovat lodě, odvazovat všechny věci, převlíkat se a podobně.

Vlaková sekce potom odjela na spoj a vozovou čekala cesta domů. Dorazili okolo sedmé hodiny. Vlaková měla svůj program o trošku delší. Nejdřív to však vypadalo, že vůbec nedojede. Kvůli nadměrným teplotám totiž začalo hořet pole a tu nechtěl osobák dál jet právě kvůli požáru. Vše nakonec ale dobře dopadlo a i když se sprintem v plné polní, tak přeci se povedlo rychlík stihnout. Potom už jen pár hodin v neskutečném horku a před devátou už naše nohy vystupovaly na strakonickém nádraží.

Povedlo se nám zdolat další méně známou řeku. Myslím, že to byl dobrý nápad a i dobrý podnik. Parta, která vyrazila, stála za to, a i když nás bylo docela dost, tak se vše organizačně dařilo zvládat na jedničku. Doufám, že budeme takto experimentovat i dál, něco se proslýchá o Jizeře, tak uvidíme…

Sepsal vodák v pruhovaném pyžamu Hromada lidí (to je přezdívka)