Vodácké putování Salza a Enns 18.8.-20.8.2023

Vodácké putování Salza a Enns 18. 8. - 20. 8. 2023

Máme v našich řadách odvážné hochy a dívky. Někteří z nich do toho jdou po hlavě, jiní trošku s rozvahou. Všichni jsou ale pro každé dobrodružství a jedno z nich se odehrálo o předposledním srpnovém víkendu. Nadšením a aktivitou našeho kamaráda Vořecha se povedlo uskutečnit zájezd na opravdovou divokou řeku. Jaký byl, čtěte níže.

Pátek 18. 8. – jedeme

Vše startuje okolo půl sedmé nakládáním lidí a věcí. Většina party, bylo nás 15, se setkává na benzínce a odtud míříme přes České Budějovice k cíli. Po cestě vyzvedáváme ve Velešíně zbytky posádek. Počasí nám přeje, krásně svítí a brzy za hranicemi se objevují první panoramata. To však není nic, proti tomu když se pomalu blíží k Wildalpen. Tam nás čeká náš kemp, ale hlavně úchvatné údolí, rámované krásnými horami.

Dorážíme před polednem a hned běžíme kouknout na řeku. Je čistá, studená a rychlá. Průvodci už tady jsou, máme dva a vypadají velmi v pohodě. Stavíme stany, dáváme svačinu a dostáváme první pokyny. Dnes nás čeká lehčí část. Vyrážíme nad kemp asi dvacet kilometrů. Na odpočivadle nafoukneme lodě, dostaneme neopreny, helmy, pádla, vesty, boty a dělíme se do posádek. Pojedeme v nafukovacích Barakách. Což vlastně takový mini raft pro dva.

Před druhou hodinou se náš zájezd rozjíždí. Zvykáme si na vodu, co teče, míst k zastavení mnoho není. Sluníčko hřeje, a proto se brzy koupeme, abychom si užili vody a vyzkoušeli neopreny. Je hned jasný rozdíl od všech řek, co jsme kdy jeli u nás. Tam je tu a tam nějaká peřej nebo složitější úsek. Zde to máme pořád, sjíždíme krásná místa plná nástrah, kamenů a podobně. Vše ve velkém tempu, ale je to skvělé.

Uteče to jako voda a jsme u cvičných peřejí nad kempem. Tady nás čeká jeden velký skok. Skáčeme ho někdo více, někdo méně ideálně a první den je za námi. Vytahujeme lodě, sušíme neopreny a připravujeme jídlo. Dnes nás čeká pravá vodní pochoutka brambor a lunchmeat. Po jídle se vydáváme do vesnice, abychom trošku procvičili němčinu. Závěr dne potom věnujeme ohni, kytaře a bujarému veselí.

Sobota 19. 8. – jedeme dvakrát rychleji

Nebudí nás slunce, čehož jsme se báli. Je pod mrakem, není zima, ale nepraží to. Vstáváme, snídáme a připravujeme se na další den plavby. Dneska jedeme z kempu dolů až do soutěsky. Máme být na vodě okolo šesti hodin.

Začínáme tam, kde jsme včera skončili a to na cvičné peřeji. Sjíždíme jí znova. Tentokrát máme jedny plaváčky, ale den teprve začíná. Začíná splutí řeky. Peřej střídá peřej. Míst k odpočinku mnoho není, ale okolí je nádherné, řeka rovněž. Po cestě děláme různé zastávky na nabrání sil. Při některý jde skákat do vody. Na začátku je drobný skok, v pozdějším úseku je i šesti metrový z lávky. Zkoušíme dle odvahy po jednom.

Nálada panuje dobrá. Blížíme se k soutěsce. Najednou na břehu začnou kmitat lidé s vestami. Musíme zastavit. Před námi se stala nehoda. Nevíme jaká, ale řeka je zastavená. Po hodince čekání dostáváme informace, že se dál už nepojede. Řeka ukázala svoji stinnou stránku a vzala si jeden mladý vodácký život. Vynášíme věci nahoru, přejíždíme auty. Ve vzduchu je trošku zvláštní atmosféra.

Dorážíme do kempu. Vybalujeme vše mokré a snažíme se sušit. Rozjíždíme vodácké menu a před osmou už se podávají těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem. Energie je trochu méně než den předtím, ale vydáváme se na výpravu za dřívím a následně v údolí již hoří ohýnek. Daník s Vojtou rozjedou pár svých hitů. Zpíváme, debatujeme přímo u řeky. Postupně nás únava skolí a jdeme spát.

Neděle 20. 8. – jiná řeka, jiná peřej

Ráno se opakuje vstávaní a snídaně. Potom je nutné si zabalit a vše dostat do vozů. Míříme na jinou řeku, řeku Enns. Pojedeme její krátký, ale velmi zajímavý úsek. Přejíždíme údolí a ráz krajiny se trošku mění, ale je pořád nádherný. Nejdříve se jdeme kouknout na horní úsek řeky na peřeje a potom přejíždíme na nástupní místo. Nafukujeme lodě, rozdělujeme materiál a už jsme zase všichni ve vodě. Řeka je jiná, pískovcové podloží dává zakalenou barvu. Vyrážíme a jede to krásně. Jsou velké vlny, ale na rozdíl od včerejška zde není tolik kamenů.

Po krátké plavbě zastavujeme a jdeme se podívat na vodopád. Jde se skrz skály, soutěsky a jiné vylomeniny. Je to docela dobrodružné. Na konci nás odmění skalní vodopád. Vracíme se k lodím a sjíždíme několik peřejí. Blíží se vrchol dne a to má být peřej obtížnosti WWIII. Zastavujeme u kamenů těsně nad tím. Jdeme si to prohlédnout. Instruktorům se to ale nezdá. Je moc vody a tvoří se strašně velké válce. Nepojedeme to. Najednou někdo zakřičí, hele Baraka. Chvilku koukáme a vidíme, že v ní nikdo není. Loď prostě odplula z břehu. Instruktoři sprintují a chytají loď. Povedlo se jim to. Pauza se chytá za hlavu, ale dopadlo dobře.

Přeneseme lodě a následuje vyfukování a uklízení. Naposledy se podíváme na řeku, naskáčeme do vozů a hurá směr Strakonice. Kolem desáté jsme doma, unavení, ale s tolika zážitky, že bychom je v jedné tašce neunesli. Bylo to skvělé. Děkujeme Vořechu za iniciativu.

Sepsal dobrý kormidelník avšak ještě lepší háček Hromada lidí (to je přezdívka)