Velký výlet do Adršpachu 30.8.-3.9.2023

Výlet do Adršpachu 30. 8. – 3. 9. 2023

Na konec prázdnin jsme si připravili takzvaný „Velký výlet“. Jedná se o akci, kdy se snažíme poznávat krásy vzdálených míst a koutů. Tedy nezůstávat jen tak nějak za pecí, ale pěkně se zvednout, zabalit si, pár hodin se kodrcat busem a potom obout pohodlné boty a vyrazit. Takhle nějak se odehrála i tato výprava.

Středa 30. 8. – bus odjíždí ve dvě

Na zádech mám krosnu. Pěkně si to peláším dolů z kopce podél nemocnice. Po cestě nabírám Motyku, která peláší stejně, možná i rychleji. Jdeme po mostě, sluníčko nám pere do zad, tak snad to vydrží. Dorážíme k zimnímu stadionu a zde už začíná rej lidí, aut, batohů. KK dovezla zásoby jídla a musíme ji pochválit, že sehnala vše dle seznamu, dokonce i Jar se povedlo splašit za rozumnou cenu. Házíme všechno do zavazadlových prostor pana řidiče, usazujeme naše členy a už se mává a my ukrajujeme první kilometry naší cesty.

Pan řidič je sympaťák a hlavně ovládá skvěle svoji profesi. Zdolává úskalí dálnic, točené zatáčky a i nástrahy kvalitní vozovky. Proveze nás nejedním krajem, než už vidíme město Náchod. Dle mého je to takový středobod regionu. Mají tu i zámek a medvědy.

Kolem sedmé míjíme cedulku s názvem Vižnov. Tady budeme bydlet. Nacházíme ubytování. Čeká nás milá paní, která sehnala pro pana řidiče skvělý plac, kam může hodit svůj dopravní prostředek. No a my vyházíme věci a začínáme zabydlovat. Budova je útulná, trošku připomíná naše Zálesí. Myslím, že nám tady bude fajn.

Vrháme se do dražby pokojů a potom do vaření. Inu je fajn si trochu navařit dopředu. Ostatní připravují svačinové balíčky. Čas běží velmi rychle a tak brzy jdeme spát, abychom nabrali sílu na další den. Ještě zmíním, že veškeré instruktorstvo se vešlo krásně na jeden pokoj o asi patnácti lůžkách. Nutno poznamenat, že atmosféra v pokoji byla kouzelná po celý pobyt.

Čtvrtek 31. 8. – není patnáct, jako patnáct

Vstáváme. Nikča udělala výtečnou snídani. Máme chleby. Máme pomazánku. Máme čaj. Jíme, balíme, odcházíme do busu. Dnes nás čekají Broumovské skály nebo někdy řečeno hory. Bohužel počasí je takové nevyzpytatelné. Fouká vítr a i dosti prší. Dorážíme na parkoviště a už se šineme noha za nohou na začátek trasy.

Čeká nás asi patnáct kilometrů členitým terénem přes vyhlídky, skalní útvary a podobně. Chvilku jdeme dolů, chvilku jdeme nahoru. Někdy je to jen úzká ulička, někdy je cesta pěkná a pevná. Občas proběhne sprška, občas vykouknou paprsky slunce.

Nutno přiznat, že výškové převýšení nám bere hodně síly. Bolí nás nožky, bolí nás záda, ale jdeme pěkně za sebou. Celkový okruh je zdolán okolo páté hodiny a už sedíme v autobuse a už zase prší. Kodrcáme domů, kdekdo usne.

K večeři jsou zapečené brambory. Hlad je velký, mizí jeden pekáč a potom druhý. Nohy pomalu odpočívají, ale je jasné, že budou bolet i zítra. Razíme proto brzy do hajan.

Pátek 1. 9. – Z jedné strany za sto, z druhé za padesát

Vstáváme dnes dříve. Máme časovou vstupenku do Adršpachu, a proto tam musíme být na čas. Házíme do sebe chléb a za chvíli už jedeme. Počasí je moudřejší než včera a nechává si déšť pro sebe. My dorážíme na parkoviště a přes jisté peripetie dostáváme vstupenky a vstupujeme do skalního města. Vypadá to tady moc hezky. Široké cesty, úžasné výhledy, skvělé skály. Po třech kilometrech dorážíme ke skalnímu jezírku. Kupujeme lístky a necháváme se svézt místní lodičkou. Není špatná, vlastně je super. Dostaneme od průvodců lehkou lekci v polském jazyce a po půl hodince už kráčíme skalami dál. Zvládáme průchod do teplických skal a dobíjíme zdejší skalní hrad, jenž nám dává skutečně zabrat. Potom procházíme teplické skály, jež jsou možná ještě o fous hezčí než Adršpašské. Únava se však začíná projevovat, a tak vycházíme na občerstvení ven a zjišťujeme, že z druhé strany by vstup byl o něco, vlastně o půlku levnější. Necháváme tento ekonomicky nevýhodný fakt stranou a putujeme do autobusu podél malé říčky. Terén, krajina i náročnost pochodu se zlepšuje a tak o šesté jsme již v našem voze a jedeme do Vižnova.

Na ubytování rychle uvaříme knedlíky a guláš se může podávat. Časné vstávání si bere svoji daň a my opět uléháme poměrně časně.

Sobota 2. 9. – projede tudy tank, tak projede i bus

Naše očka se otevřou po sedmé hodině. Naše nohy nastoupí v osm do autobusu. Naše tělesné schránky se probudí krátce po deváté. Náš bus právě najel na zpevněnou asfaltovou jednosměrku, ale z druhé strany.

Děkujeme našemu řidiči, že nás nenechal najet čtyřicet kilometrů skrze objížďku. Ukázala se jako odvážný driver. Vzal nás lesem, vzal nás polem. Dokonce vzal autobusem i nějaký ten kamen a kořen. Cíl v podobě parkoviště, ale byl dobyt.

Vystupujeme u pevnosti v Dobrošově. Dnes nás čeká cesta přes opevnění a bunkry. Začínáme v pevnosti Dobrošov, kde máme zamluvenou prohlídku zdejšího komplexu. Potom se přesouváme na nedalekou Jiráskovo rozhlednu. Počasí ukazuje svoji vlídnou tvář, a tak v klidu scházíme po jednotlivých zastaveních dolů do Náchoda.

Obdivujeme železné betonové kryty, bunkry, sruby. Docházíme dolů do Náchoda a míříme na zámek. Inu měli tam být medvědi, inu oni tam nebyli. Mrzí nás to, avšak nejde nic dělat. Scházíme dolů k parkovišti, po cestě doplníme zásoby a den pomalu končí.

Ještě uvařit nějaký ten pokrm, sníst ho a hurá spát.

Neděle 3. 9. – vůl je nebezpečnější, než lev

Budíček je časný. Musíme se zabalit, uklidit celou chatu a vyrazit směr domů. Součinnost vedoucích je skvělá. Někdo má koště, někdo smeták, jiný lux. Jedeme jako namazané stroje a za půl hodinky se vše blýská.

Přichází paní správcová. Je moc milá a v klidu přejímá objekt. Hlásím rozbitý lustr, ale jinak se nám podařilo nic nezničit. Bere to s úsměvem a dovětkem, že jde přeci o děti, tak se tu a tam něco stát může.

Před devátou zaklapnou dveře a nás bus nás bere do Dvora Králové. Tady máme poslední zastávku na zdejším safari. Procházíme turnikety a dáváme rozchod. Zoo je velká, výběhy obrovské a výskyt lidí nespočítatelný.

Objednáváme si safari truck a jedeme na projížďku. Je to super, drncáme skrze rozsáhlé pastviny. Vidíme řadu zvířat a na konci i lvi. Pozor, i když je lev predátor, tak mnohem více lidí ročně zabije úplně jiný živočich. Jedná se o afrického vola.

Čas nás neúprosně tlačí. Končíme rozchod a cupitáme do autobusu. Pan řidič startuje a rozjíždí svůj stroj. Následuje bezvadná jízda bez zádrhelu a plynulá plavba Prahou. Před šestou už vidíme strakonický komín. Velký výlet je u konce. Myslím, že se povedl. Viděli jsme spoustu věcí a míst. Krásný závěr prázdnin jak má být.

Sepsal organizační úředník Hromada lidí (to je přezdívka)