5.5.-8.5.2022 Šumavské putování

Šumavské putování 5. 5. – 8. 5. 2022

Na začátek května jsem se rozhodli  vyrazit do Šumavských koutů a hájů. Vybrali jsme si oblast kousek od Nové Pece, kde se podařilo najít, zajistit a domluvit se, že v jedné z turistických chat mohlo pár nadšenců z oddílu Podskaláček složit hlavu. Jak praví známé přísloví na množství nezáleží důležitá je kvalita a tu naši malí vodáci skutečně měli, takže celý prodloužený víkend stál za to.

Čtvrtek 5. 5.

Vše začalo pro mě a náš předvoj už ve dvanáct. Hurá vše pobalit a potom směr Nová Pec. Tady najít milou paní správcovou a vyzvednout klíče. Následně přejezd na  ubytování, kam se nejdříve jelo chvilku po asfaltu, ale potom následovalo strmé asi osm set metrů dlouhé stoupání k chatě. Objekt byl v lese kolem vlastně nic, jenom les a příroda, takže super. Nelenili jsme, vyhodili svoje věci a jeli do Volar nakoupit potraviny na celou akci. Cosi budeme povídat dvacet lidí něco sní, takže kufr auta byl opět plný.

Pod večer dorazil zbytek účastníků. Rozdělili se pokoje a vyzkoušeli poprvé pingpongovou hernu. Bohužel začalo pršet, takže plánovaný oheň nevyšel. Co vyšlo bylo zapojení účastníků do vařící činnosti. Loupání a krájení cibule, míchání pomazánky, porcování masa a podobně vše běželo jako na drátkách a osobně mě nasazení našich vodáků velmi potěšilo.

Kolem desáté jsme je poslali spát a ještě jsme s Koudym začali tvořit knedlíky. Sice se to všechno trošku protáhlo, ale kolem půlnoci už jich bylo nepočítaně a vše bylo připravené na druhý den

Pátek 6. 5.

Vstávali jsme k osmé hodině. Namazali se chleby a už rychle balit. Museli jsme totiž stihnout spoj do Horní Plané. To se povedlo a před desátou už vlak krájel kilometry i s námi. V Horní Plané nás čekal výstup na dvě rozhledny, jednu větší a druhou menší. Obě se podařilo zvládnout i s kočárkem a naším nejmenším členem.

Po slíbeném nákupu v potravinách, kdy se objevily v rukou dětí různé pamlsky šla naše výprava k převozu. Zde za drobnou úplatu převezli naší skupinu na druhou stranu do Lhoty a odtud už se pochodovalo směr ubytování. Volbou různých zkratek se povedlo celou trasu ujít za tři hodinky. Krátká zastávka u Šumavského Dědka odměnila naše nasazení. Bohužel opět drobně pršelo.

Večer už čekal uleželý guláš a s ním Koudyho knedle, které do sebe každý rád házel hnedle. Zmizelo toho dost, ale i tak ještě něco bylo na druhý den. Večer potom nastoupila opět vařící sekce, aby dala dohromady další pomazánku a novou omáčku. Pokud si odmyslíme decentní mrmlání, tak se toho holky a Ondřej chopily krásně a skryté vlohy nelze zapřít.

Unaveni a za stálého venkovního deště jsme po desáté zalezli do vyhřátých pelíšků.

Sobota 7. 5.

Pořád lilo. Nebyla to nějaká průtrž, ale přeci jen stálé mrholení taky není příjemné. I přesto naše postavy hned po snídani hodily batohy na záda, vzaly si balíčky a vydaly se na další túru. Ta směřovala na Plešné jezero. Bohužel pršelo vlastně celý den k tomu lehká mlha, takže sice naše plíce dostávaly čerstvý šumavský vzduch, ale naše nepromokavé bundy, boty nebo pláštěnky zase neustálou nálož vody. I přesto se povedlo Plešné jezero dobýt a ujít okolo patnácti kilometrů. Za to je nutné před našimi vodáky smeknout a dát jim uznání za dobrý výkon.

Po návratu proběhla akce sušení a následně mnoho zápasů ve stolním tenise. Bohužel venku pořád lilo, takže jsme opět neudělali oheň a posezení venku.

Neděle 8. 5.

Balící den. Inu co k němu psát. Vytvořili jsme kuchyňskou sekci, jež zlikvidovala nádobí a jiné náležitosti a sekci pokojovou, která zametala, luxovala podobně. Za hodinku se povedlo zvládnout nejhorší nepořádek a za druhou už chata vypadala jako při příjezdu. Nezbývalo než se za drobného deště rozloučit a vydat se domů.

Šumavské putování se stalo minulostí. Sice nás nebylo tolik, ale jak říkám na dobrou akci nejsou třeba davy a jaké si to uděláte, takové to máte. My to měli vodácké a skvělé.

Sepsal řidič tradiční verze kočárku do terénu Baby Jäger 2020 Hromada lidí (to je přezdívka)