Nežárka/Lužnice 7.7.-10.7.2022
Nežárka/Lužnice 7. 7. -10. 7. 2022
Letošní zabírání pádel se neslo směrem na dosud méně známý vodní tok a to Nežárku. Jelikož se však jedná o kratší řeku, přibrali jsme k ní ještě její větší sestru Lužnici a rozhodli jsme se sem zamířit na několik červencových dní.
7. 7. (čtvrtek) den transportní
Odbíjí druhá a pomalu se vše chystá na sraz. Beru si tašku, spacák, kytaru a jdu čekat na Prďu. Jedeme na nádraží, odkud se bude vyjíždět. Původně mělo pár odvážlivců využít služeb hromadné dopravy, ale nakonec nás nejede tolik a navíc máme i nadějné mladé řidiče, takže se v klidu vejdeme do vozů. Je pod mrakem a lehce prší. Tak to má údajně vypadat celou akci. Pomalu se scházíme, přibývají lidi i batohy. Rozvrhujeme posádky a nastupujeme do vozů. Po třetí hodiny hlásíme hromadný odjezd a letošní voda začíná.
Čeká nás asi hodina a půl cesty. V mezi pauza je lehká zastávka k odpočinutí a před pátou už vidíme první kemp, který nese název Jemčina. Vyházíme věci a jdeme stavět stany. Nevíme jestli bude pršet hned nebo za chvíli. Mraky jsou docela temné. Část vozů převážíme do posledního kempu, aby tam na nás čekali. Jdeme si zahrát fotbal a počasí stále drží. Bohužel si nemůžeme udělat oheň, ale i tak hrajeme na kytaru. Čas rychle běží a tak hurá do stanů. Zítra začíná plavba.
8. 7. Jemčina – Hamr – plavební den číslo jedna
K ránu přichází déšť a buší nám do stanů. Naštěstí máme docela nové, takže nikdo nezmokl. Pájka s BB vstávají dřív a připravují pochutiny. Dnes se podávají párky v rohlíku. V osm jsou už všichni na nohou a ládují se. Nastává nudnější část dne balení stanů, věcí a podobně. Převážíme věci a mezitím nám dovážejí lodě. Pan půjčovatel je super, milý a ochotný. Házíme lodě z auta a rozdělujeme si pádla a vesty. Kolem jedenáctý hlásíme odjezd.
Jelikož minulé dny docela pršelo. Stoupla hladina a i klidná Nežárka docela teče. Tenhle den nemáme skoro žádné jezy a plavba běží rychle. Hned na prvních dvou kilometrech nás přece jen překvapí silnější proud a dvě lodě se cvaknou. Vyléváme je obratem a jede se dál.
Počasí sice nepatří k nejteplejším, ale alespoň neprší a to se počítá. Dída stále opakuje, jestli bude pauza na oběd. Vyhovujeme jí a děláme zastávku pod jednou malebnou chatou. Ládujeme se chleby, salámy a jinými dobrotami. Dída je spokojenější a naše žaludky taky. Už jen poslední jez, přejezd napříč a jsme v cíli. Vítá nás kemp Hamr.
Rozjíždí se tradiční mumraj. Staví se stany, suší věci, hraje fotbal. K tomu se začíná i vařit. Dnes brambor s konzervou čeká na naše mlsné jazýčky. Vše se zadaří, a kdo má ještě hlad, dorazí se tím, co zbylo, ze svačiny. Večer se pokusíme i rozdělat oheň. Tomáš vzal dokonce křesadlo a březovou kůru. Po delším boji a kouři se plamen rozhoří a už je teplo. Zkoušíme hrát mafiány a ti nás přenesou hezky do noci. Je čas jít spát a odpočinout si.
9. 7. Hamr – Soběslav – plavební den číslo dva
Noc byla bez deště a to je dobře. Pájka a BB opět zaúřadovali a snídaně od osmi hezky voní tábořištěm. Lezeme ze spacáků a jdeme baštit. Následuje tradiční kolečko balení a podobně. Dnes nás čeká delší trasa a i více jezů. Bude nutné trošku zabrat. Opět je zamračeno a sluníčko bys pohledal, ale vlastně neprší a to je super. Postupně zdoláváme jeden jez za druhým. Bohužel většina se musí přenést. Naštěstí je ale okolí na to připravené a lze přenášet poměrně snadno. V klidu tedy jedeme. V půli cesty ve Veselí nás čeká piknik na soutoku a hle jsme v Lužnici a opouštíme Nežárku. Tok se částečně zklidnil a je to spíš pomalejší jízda. Okolo páté hodiny nás čeká kemp v Soběslavi. K plavbě bych ještě doplnil, že se cvakly dvě posádky a BB dobrovolně opustila loď.
Stavíme rychle stany a za chvilku se spustí pěkný slejvák. Naštěstí už máme vše schované a holky začínají vařit. Dnes jsou lahodné těstoviny. Zmizí úplně všechny a to je dobře. Je trošku zima, tak se hřejeme hraním karetních her a hudební produkcí. Čas opět plyne příjemně rychle a už je čas jít spát. Dáme ještě společnou večerku a hurá na kutě.
10. 7. Soběslav – Roudná – plavení den číslo tři
Poslední den na vodě začíná lehkým deštěm, ale ukazuje se i sluníčko. Stáváme a využíváme služeb vodáckého švédského stolu, aneb co dům dal. Vlastně co našli Pájka a BB a našli toho spousta bábovky, paštiky, okurky nebo jablka.
Balíme, převážíme a hurá na vodu. Poslední úsek je hodně volej. Náladu zlepší to, že oba jezy jdou sjet a to je vítané plus. Navíc i zvýšená hladina řeky trošku pomáhá, takže to není zas taková dřina. Plujeme asi dvě hodiny a už jsme u jezu v Roudné. Sem si pán přijede pro lodě a my nanosíme věci k autům. Následuje krátká zastávka v kempu Pohoda a už svištíme zpět domů.
Uteklo to jako voda, ta naše voda. Zážitků byla opět kupa a já se těším, kam vyrazíme příště.
PS: Zjištění fyzikálního rázu: jablko se dá rozlomit rukou.
Sepsal jeden z těch, co se během plavby decetně potopili Hromada lidí (to je přezdívka)