Jak jsme bloudili v bludišti 10. 9. 2022

Jak jsme bloudili kukuřičným bludištěm 10. 9. 2022

První letošní výprava nás zavedla nedaleko Strakonic. Rozhodli jsme se totiž, že vyzkoušíme s našimi členy několik věcí naráz. Zaprvé jestli ujdou určitou trasu, zadruhé jestli zvládnou rozdělat oheň a uvařit si na něm, zatřetí jestli se neztratí mezi kukuřičnými klasy při bloudění bludištěm.

Vše odstartovalo sobotní ráno okolo deváté hodiny. Počasí vypadlo, že bude možná trošku mokré, ale nakonec se umoudřilo a až na pár kapek ukazovalo svoji vlídnou tvář. Všichni jsme proto naskákali do vlaku a vydali se směr Volyně. Jela nás hezká třicítka účastníků.

Ve Volyni jsme se vysypali ven a pod vedením BB začali zdolávat trasu. Pro mnohé šlo možná o první pořádný výšlap v životě. Malé nožky ale postupně ukrajovaly kilometry a statečně se praly s nástrahami trasy. Výhodou bylo, že jsme šli v podstatě pořád přírodou, takže nás nerozhazovaly nějaké motorové vozy a podobně.

Chvilku po dvanácté jsme dorazili na chatu, kde mělo proběhnout vaření. Založili jsme dva ohně, připravili všechny věci a nechali pomalu vařit omáčku a těstoviny. Někdo loupal cibuli, někdo šel na dříví, někdo vytvořil závěs. Jednalo se o společnou práci. O to více chutnal následně společný výtvor. Jedlo se z kolíků. Přece jen kdo by chtěl mýt tolik nádobí. Nezbylo skoro nic, takže výkon našich malých kuchařů a kuchařinek lze hodnotit zcela kladně.

Po vytrávení se naše skupina přesunula na kukuřičné bludiště v Radošovicích. Zde bylo nutné bloudit v klasech a hledat příslušné cedulky, aby Vám vyšla tajenka. Tu zvládli všichni a nikdo se dokonce ani neztratil.

Poslední aktivita patřila dětskému hřišti, které vedle bludiště je. Zde vodáci ještě vydali poslední zbytky energie. Následně bylo nutné se přesunout do cíle na nádraží. Zde výlet skončil v šest skončil.

Sepsal neúnavný pisatel písmenek Hromada lidí (to je přezdívka)