Vodácký vandr 9.4.-10.4.2022

Vodácký vandr 9. 4. – 10. 4. 2022

Před pár lety jsme zkusili pro naše starší členy připravit drobnou akci, kde si vzali krosnu na záda a vyrazili jsme poznávat krásy neznámé přírody. Poprvé jsme jeli do oblasti Rožmitálu, podruhé potom na Modravu a nouzové nocoviště. Obě akce byly zajímavé a originální avšak nějak se nám toho nakupilo další roky moc, a tak pokračování přišlo až nyní. Bylo několik verzí v přípravě. Nakonec zvítězila taková klidná varianta na známé místo. Vzhledem k počasí a dalším okolnostem se to nakonec ukázalo jako dobrá volba.

Sobota – začátek

Teploměr ukazuje poměrně blízko k nule. Z mraků padají kapky, od úst jde mlha. Naše parta se schází na nádraží. Postupně doráží všichni. Každý má různě velký batoh. Nastupujeme do vlaku směr Blatná. Nevíme úplně, kam jedeme. Je to trošku překvapení.

Ve vlaku rozdávám vzniklým družinám první dopis. Je tam seznam k nákupu. Každá družina je tvořena staršími dětskými členy a vedoucími, každý má trošku jiný jídelníček, ale všichni mají v Blatné, kde čekáme na přípoj tak 40 minut na pořízení všeho potřebného.

Vybíháme v Blatné a míříme směr dva označené obchody v mapě, jelikož jsou nejblíže nádraží. Tašky se plní. Přidělené peníze jsou měněny na konzervy, pytlíky polévek, jablka nebo cibuli. Někomu zbyde z peněz více jak půlka, jiný to má přesně na korunu. Teď je nutné rozdělit jídlo do krosen, k tomu malé plynové vařiče.

Odcházíme na vlak a hurá směr Nepomuk. Naším cílem je Kotouň. Vystupujeme a začíná sněžit. Dáváme dětem mapu a začíná putování. Snaha byla jít krátké úseky dle mapy a zkusit orientační duši našich členů. Zjistili jsme, že je to spíš horší než lepší.

V polovině dne zastavuje u vodní nádrže s vyřezávanou sochou krokodýla a jdeme dělat oběd. Zkoušíme plynové vařiče a každý tým piluje svoji polévku. V menu je hovězí, knedlíčková a gulášová. Všechny různě vylepšené. BB zvládla nakrájet nejtenčí brambory v okolí, a tak jsou nejrychleji vařené. To gulášovka se trošku připaluje, ale zase krásně voní. Půl hodina soustředěné práce a už všichni baští. Horší je to s mytí nádobí. Teplá voda není. Střídavě sněží, prší a svítí sluníčko. Dojídáme a pokračujeme.

Ač mapa ukazuje vcelku jasně, povede se našim průvodcům přejít jednu vesnici. Naštěstí pro ně je to ve správném směru a nemusíme se vracet. Docházíme do Bezděkova, kde se rozjede zdejší legendární kolotoč a posléze se fotíme u kamenné Báby, což je socha Moa. Cíl putování je už vlastně jasný. Bude to naše základna na Kadově. Bereme to přes zdejší hospůdku a hřejeme se. Následně vyrážíme do srubu, bereme vodu a zatápíme.

Večeři vaříme venku. Podává se lunchmeat s bramborem a cibulkou, pravý guláš s vuřty a těstoviny s omáčkou. Všechno nádherně voní a hlavně všechno vzniklo spoluprací našich členů. Sice cibulka vytvořila na víčku při smažení silnou krustu, ale to nevadí. Všechno uvařené jídlo mizí rychlostí šinkanzenu do žaludků účastníků.

Přesouváme se dovnitř a zapalujeme svíčky. Děláme si takovou černou svíčkovou hodinku. Vzpomínáme na minulé tábory a řešíme, jaká hra je nejlepší. Vypadá to, že sedm sedmiček opravdu nikoho nebaví, tak příště nebudou. Čas pokročil a únava vyhrává. Zalézáme do spacáků. Ráno je nutné vstávat.

Neděle

Sice se nechce, ale osmá buší na vrata. Vstáváme, balíme a vaříme snídani. Podává se čaj a přehlídka snad všech druhů různých buchet od čokoládové po oříškovou. Koudy vzal dokonce i kávu, takže se lze trošku nahodit tímto lahodným mokem. V devět už naše postavy opouští Kadov směr Blatná. Jdeme svižně a krátce před polednem už dosahujeme nádraží. Začalo sněžit, ale my už jsme ve vlaku a tradá domů.

Akce se zdařila. Myslím, že nějaké vzpomínky zůstanou a třeba za rok opět navážeme.

Sepsal nadšený chodec krajinou kadovska Hromada lidí (to je přezdívka)